Doporučená literatura k tématu

Při vzniku behaviorální závislosti mozek nepotřebuje chemické podněty.

,, Jistá moderní nemoc v současnosti postihuje dvě třetiny všech dospělých… Tou nemocí je chronický nedostatek spánku, který se rozšířil v důsledku používání smartphonů, elektronických čteček a dalších zařízení vyzařujících světlo. Nedostatek spánku je partnerem behaviorální závislosti a následkem dlouhodobého přepínání… Lidé tráví víc času u svých digitálních zařízení než spánkem.” (str. 71)

Hrát hry a koukat na porno je méně stresující než se bavit s holkama.

,,Byl jsem tím, čemu se říká “dnešní závislák”, prostě se mi bez omezení nabízel přístup k abnormální stimulaci, a protože jsem tomu holdoval léta, zaháčkovalo si mě to a vůči všemu ostatnímu jsem otupěl. Nebyl jsem ,,klasická ukázka závislostí” v tom smyslu, že bych si z porna nebo videoher udělal náplast na nějakou životní bolístku, začal jsem s tím, protože jsem si chtěl ,,vychutnávat nejrůznější potěšení”. Dnes se všude omílá, že k pornu se upne jenom ten, kdo má v životě potíže a hledá únik. Tohle nebyl můj případ, ani případ mnoha kluků se závislostí na pornu nebo videohrách, co znám: u mě konkrétně všechny patálie způsobila právě závislost.” (str. 82)

Digitální médie nejsou zlo. Ale s dávkování raději opatrně.

“Ovšem samotná otázka proč čteme, která nám vytane na mysli, vyvolala jedny z nejpodnětnějších reakcí některých z nejoblíbenějších světových autorů… Poté, co jsem znovu objevila svoje staré čtenářské já, mě napadla tato odpověď: Čtu, abych našla nový důvod milovat tento svět.” (str. 113)

Kniha zakladatele kyberpsychologie, která zatím nevyšla česky.

“Budoucí úspěch digitální třídy nebude záviset na rozvoji komunikačních technologií, ale na našem porozumění, jak udělat, aby vedle této technologie prospívaly interpersonální aspekty učení. Kyberpsychologové mohou učitelům pomoci najít design jejich online vyučování. (str. 273)

Prozatím nejkompletnější průvodce výchovou v digitální krajině v českém jazyce.

,,Například herní konzole mají kamery s jednoduchým tlačítkem, které uživateli umožňuje pořídit si vlastní fotku. Mobil zavěšený nad dětskou postýlkou vyfotí miminko, když do něj kopne, a pak ho automaticky umístí na web… V několika posledních letech se význam fotografie zásadně proměnil; místo pořizování fotografií druhých lidí a krajiny se více zaměřujeme na vlastní obraz a zkušenost. Je to v ostrém protikladu k naší nedávné minulosti, kdy fotografie odrážely svět mimo nás. Tato transformace by mohla ovlivnit rozvíjející se identitu.” (str. 141)

Autorka se zeptala amerických teenagerů, co dělají s mobilem v ruce a jak se mají.

,,Mnozí teenageři rádi před svými spolužáky a známými veřejně prezentují svá životní dramata tak, že jen zasvěcení vědí, o co jde, a ti, kdo by to vědět neměli, jsou takto sociálně izolováni. Tito teenageři jsou si vědomi, že mohou být přítomni i dospělí, ale také vědí, že by na jejich přímý dotaz dokázali vytvořit alternativní interpretaci toho, co bylo veřejně prezentováno. Díky kódování zpráv dokážou teenageři vyloučit z komunikace ty, kdo nejsou součástí vybraného kolektivu, včetně rodičů a vrstevníků stojících mimo jejich bezprostřední sociální sféru.” (str. 89)

Studie o proměnách důvěry v digitální éře. Velmi důležitá kniha pro porozumění současnému světu.

,,Mám strach, aby mé děti nežily ve společnosti, kde se jediným faktorem vypovídajícím o jejich osobnosti stane skóre. V paranoidním světě, který je bude bez ustání nutit, aby prezentovaly idealizované portréty svých životů – nejen kvůli lajkům, ale i ve strachu z toho, jak si minutu po minutě, rok za rokem vedou ve srovnání s ostatními a jak se to projeví na jejich vyhlídkách do budoucna. Jak je mám naučit, co to znamená být sám sebou?” (str. 190)

Jak digitální svět proměňuje naše každodenní návyky i naši společnost.

,,Pamatujete si ještě na ten okamžik, kdy jste si poprvé uvědomili, že můžete díky Googlu rychle najít odpověď na prakticky libovolnou otázku nebo že vás telefon může navést do cíle? Jak to jen bylo úžasné, než se z toho stala samozřejmost? A dnes jsme pokročili ještě dále – pokud něco nefunguje dokonale, hned si stěžujeme. Snášíme na hromadu jednu blyštivou novinku za druhou a díváme se, jak se všechny pomalu stávají běžnou součástí života. (str.13)

Digitální minimalisté nezažívají strach, že jim v online světě něco uniká.

,,Manažerská poradkyně Kate mi řekla: Mám spoustu nápadů, ráda bych na nich pracovala, ale vždycky, když jsem si k tomu sedla, se mi nějakým záhadným způsobem na obrazovce objevil Netflix.” (str. 61)

Kniha plná poznatků o digitálním světě nabízející mnoho praktických rad.

,,Jde o to se naučit ovládat smyčku zvyku. Jakmile je vytvořen nový vzorec, chuť jít si zaběhat nebo nechat mobil bez povšimnutí se stane stejně automatickou jako jakýkoliv jiný zvyk. Zvyky stejnou měrou pomáhají, jako škodí.” (str. 64)

Jedna z mála knih o Big Data. Data neříkají PROČ, jen, že to JE.

,,Dny strukturovaných, čistých, jednoduchých dat založených na dotazování už skončily. V dnešní době se primárním zdrojem dat stávají neuspořádané stopy, jaké po sobě zanecháváme při cestě životem.” (str. 109)

Digitální propojenost umožňuje novou formu moci. Otevřenou a sdílící.

,Často ty nejlépe rozšířitelné myšlenky vypadají nedokonale a nekompletně. Pokud je myšlenka vnímána jako “nedotknutelná” nebo až příliš naleštěná, ostatní je stěží začnou pociťovat chuť vzít ji za vlastní.” (str. 50)

Filosofické pojednání o společnosti navyklé podávat maximální výkon.

,Dnes jsme sice osvobozeni od nadvlády strojů industriální éry, které nás zotročovaly a vykořisťovaly, avšak digitální aparáty s sebou nesou nový tlak, nový druh otroctví. Vykořisťují nás ještě efektivněji tím, že vzhledem ke své mobilitě redukují každé místo na pracoviště a každý čas na pracovní dobu. Svoboda mobility se degraduje na fatální nutkání všude pracovat. (str. 168)

O proměnách svobody a člověka ve světě, který věří v data a biochemii.

,,Teoreticky vzato by externí algoritmus měl být schopen každého jedince poznat lépe, než kdy on pozná sám sebe. Přesně by totiž sledoval veškeré funkce jeho těla a mozku, takže by dokonale věděl, kdo je, jak se cítí a po čem touží. Hravě by ho nahradil jako voliče, zákazníka i kritika umění. Věděl by všechno nejlépe, měl by vždycky pravdu a krásu by neurčovalo jeho oko, ale jeho výpočet” (str. 325)

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *