Doporučená literatura k tématu

Kniha autora těchto stránek vydaná v roce 2023.

,,Všechny děti a rodiče spojuje láska. Láska přeskakuje též mezi člověkem a světem. A také mezi dětskýma očima a Youtubem. Na zdejších stranách se o ní mluví jako o lásce k poznání. Je to ona, kdo děti poutá k obrazovkám. Když rodiče svým dětem věnují pozornost, dávají jim lásku. Děti pak klidně a spokojeně rostou vstříc životu. Když věnujeme pozornost internetu, také roste, ale otázkou je, jak klidně a spokojeně spolu s ním rosteme my.“ (ze zadní obálky)

Dějiny stroje, v němž žijeme, vydané česky v roce 1947. (Originál je z roku 1935.)

,,Když byla zabrána zbývající volná půda, zeslábl tento novodobý pohyb obyvatelstva a naše mechanická civilisace ztratila jednu ze svých hlavních pojistných záklopek. Nejjednodušší lidská reakce, již mohl vzbudit strach ze stroje – totiž útěk od něho – nebyla již možná, neměla-li být podkopána základna živobytí.” (str. 317)

Kniha plná rad pro rodiče snažících se porozumět, co děti zažívají v kyberprostoru.

,,Navrhla mu, že by si mohli zjistit více informací o tom, zda a jak mohou být hry a sociální sítě návykové a jak by k nim vlastně měli přistupovat. Domluvili se, že zkusí najít na internetu a poptají se kamarádů, jak to řeší ve svých rodinách. O víkendu si pak sednou a povědí si, co zjistili.” (str. 87)

Esej o tom, že digiděti, palečci a palečky, to zvládnou a při tom změní svět k lepšímu.

,,Bedna počítače v našich rukou obsahuje a řídí i to, co jsme dříve nazývali svými „schopnostmi”: paměť tisíckrát silnější, než máme my, představivost vylepšenou o milión ikonů, a v neposlední řadě i rozum, jelikož bezpočet programů dokáže vyřešit stovky problémů, které bychom my sami nevyřešili.“ (str. 20)

Analýza všeho, co stojí za skutečností, že stále více a více přicházíme o schopnost vidět svět jasně.

,,…že naše klesající schopnost dávat pozor není primárně personálním selháním. Nemohu za to ani já, ani vy, ani vaše děti. Děje se nám to všem. Mohou za to velmi mocné síly. Zahrnují velké technologické monopoly, ale sahají ještě daleko dál. Je to systémový problém.” (str. 19)

Co vše potřebujeme udělat, abychom lépe spali. Naučit se vypínat internet je jen začátek.

“ (str. )

Co když technologie nepřinášejí zlepšení našich životů, co když je spíše zamotávají a zatemňují?

,,Byla nám vštípena víra, že počítače činí svět jasnějším a efektivnějším, že snižují složitost a usnadňují nacházení lepších řešení problémů, které nás zužují, a že rozšiřují pole naší působnosti při nakládání s rozrůstající se sférou zkušenosti. Co když to ale vůbec není pravda? Pozorné studium dějin počítačů odhaluje soustavný růst neprůzračnosti napomáhající soustřeďování moci a jejímu ustupování do stále se zužujících sfér zkušenosti.” (str. 48)

Vše, co můžeme udělat tváří v tvář klimatickým změnám a jaké stroje se nám k tomu mohou hodit.

„Potřebujeme proměnit náš ekonomický systém, aby přestal chrlit další skleníkové plyny. A to nebude vyžadovat nic menšího než ekonomickou mobilizaci, inovace a investice do chytrých čistých technologií a do obnovy přírody v takové rychlosti a výši, jakou svět ještě neviděl. Česká republika bohužel v investování do zelené transformace výrazně zaostala. Udělejme vše pro to, aby se to i u nás rychle změnilo.“ (str.126)

Ideální kniha pro základní orientaci ve výzkumu počítačových her.

,,…že motivace vykonávat určitou činnost je spojená s tím, nakolik ona činnost naplňuje tři základní lidské potřeby: potřebu cítit se kompetentní v tom, co dělám; potřebu autonomie, kdy mám pocit, že mám na výběr (…) a potřebu navazování vztahů s ostatními, propojenosti s nimi.” (str. 81)

Podrobná analýza nejednoho z jevů, které kyberprostor přináší dětem i dospělým.

,Roku 2009 přinesla média několik příběhů ze života: o ženě, která zjistila, že její manžel provozuje virtuální sex s jiným mužem, o ženě, jež manželovi přišla na facebookovou aférku, o páru, který se rozvádí poté, co vyšlo najevo, že muž udržuje poměr s postavou z virtuálního světa Second Life.” (str. 248)

O životě digitálních obrazů a o našem pobývání mezi nimi.

,,…kolik hodin zbývá na hodinkách světa. Kolik času zbývá ve vztahu ke geologické epoše „hlubokého času“, kdy se formovala planeta, a která by z pohledu člověka mohla být vnímána jako téměř nekonečný čas, ale také doba, během níž nemohla jakákoliv lidská činnost způsobit případnou změnu až do teď, kdy naše aktivita změnu skutečně způsobuje.” (str. 326)

Vhled do světa AI a především o tom, že Čína už není rozvojová země. Spíše naopak.

,,…pak přechod do éry AI zpustoší naší společnost a napáchá velké škody na naší individuální psychologii. Existuje ale i jiná cesta… Nebude snadná, věřím ale, že je to naše nejlepší naděje nejen na přežití ve věku AI, ale také na další rozvoj. Znamená to dát se směrem, jímž jsem se pustil ve vlastním životě – přesunout pozornost ze strojů zpět na lidi a z inteligence zpět na lásku.” (str. 213)

Při vzniku behaviorální závislosti mozek nepotřebuje chemické podněty.

,, Jistá moderní nemoc v současnosti postihuje dvě třetiny všech dospělých… Tou nemocí je chronický nedostatek spánku, který se rozšířil v důsledku používání smartphonů, elektronických čteček a dalších zařízení vyzařujících světlo. Nedostatek spánku je partnerem behaviorální závislosti a následkem dlouhodobého přepínání… Lidé tráví víc času u svých digitálních zařízení než spánkem.” (str. 71)

Hrát hry a koukat na porno je méně stresující než se bavit s holkama.

,,Nebyl jsem ,,klasická ukázka závislostí” v tom smyslu, že bych si z porna nebo videoher udělal náplast na nějakou životní bolístku, začal jsem s tím, protože jsem si chtěl ,,vychutnávat nejrůznější potěšení”. Dnes se všude omílá, že k pornu se upne jenom ten, kdo má v životě potíže a hledá únik. Tohle nebyl můj případ, ani případ mnoha kluků se závislostí na pornu nebo videohrách, co znám: u mě konkrétně všechny patálie způsobila právě závislost.” (str. 82)

O digitalizaci společnosti a slovech jako infosféra, onlife či obalování světa.

„Jsme spíše informační organismy (inforgové), vzájemně propojené a zapuštěné do informačního prostředí (infosféra), jež sdílíme s jinými informačními činiteli, jak přirozenými, tak umělými, kteří rovněž logicky a autonomně zpracovávají informace.“ (str.113)

Pro všechny, kdo se domnívají, že děti mají vyrůstat s technologiemi.

„Tvořivé psaní se zpopularizovalo v 70. letech a je tak nazvané proto, že se soustředí spíš na proces než na produkt. Ptá se: Jak vzniká psaní? Na rozdíl od: Jak to vypadá, když se to dělá správně? Je to nedirektivní metoda, v níž je učitel spíš průvodcem nebo facilitátorem než autoritou či odborníkem.“ (str.224)

Digitální média nejsou zlo. Ale s dávkováním raději opatrně.

„Ovšem samotná otázka proč čteme, která nám vytane na mysli, vyvolala jedny z nejpodnětnějších reakcí některých z nejoblíbenějších světových autorů… Poté, co jsem znovu objevila svoje staré čtenářské já, mě napadla tato odpověď: Čtu, abych našla nový důvod milovat tento svět.“ (str. 113)

Kniha zakladatele kyberpsychologie, která zatím nevyšla česky.

„Budoucí úspěch digitální třídy nebude záviset na rozvoji komunikačních technologií, ale na našem porozumění, jak udělat, aby vedle této technologie prospívaly interpersonální aspekty učení. Kyberpsychologové mohou učitelům pomoci najít design jejich online vyučování. (str. 273)

Kompletní průvodce výchovou v digitální krajině plný rad pro nejisté rodiče.

,,Například herní konzole mají kamery s jednoduchým tlačítkem, které uživateli umožňuje pořídit si vlastní fotku. Mobil zavěšený nad dětskou postýlkou vyfotí miminko, když do něj kopne, a pak ho automaticky umístí na web… V několika posledních letech se význam fotografie zásadně proměnil; místo pořizování fotografií druhých lidí a krajiny se více zaměřujeme na vlastní obraz a zkušenost. Je to v ostrém protikladu k naší nedávné minulosti, kdy fotografie odrážely svět mimo nás. Tato transformace by mohla ovlivnit rozvíjející se identitu.” (str. 141)

Autorka se zeptala amerických teenagerů, co dělají s mobilem v ruce a jak se mají.

,,Mnozí teenageři rádi před svými spolužáky a známými veřejně prezentují svá životní dramata tak, že jen zasvěcení vědí, o co jde, a ti, kdo by to vědět neměli, jsou takto sociálně izolováni. Tito teenageři jsou si vědomi, že mohou být přítomni i dospělí, ale také vědí, že by na jejich přímý dotaz dokázali vytvořit alternativní interpretaci toho, co bylo veřejně prezentováno. Díky kódování zpráv dokážou teenageři vyloučit z komunikace ty, kdo nejsou součástí vybraného kolektivu, včetně rodičů a vrstevníků stojících mimo jejich bezprostřední sociální sféru.” (str. 89)

Studie o proměnách důvěry v digitální éře. Velmi důležitá kniha pro porozumění současnému světu.

,,Mám strach, aby mé děti nežily ve společnosti, kde se jediným faktorem vypovídajícím o jejich osobnosti stane skóre. V paranoidním světě, který je bude bez ustání nutit, aby prezentovaly idealizované portréty svých životů – nejen kvůli lajkům, ale i ve strachu z toho, jak si minutu po minutě, rok za rokem vedou ve srovnání s ostatními a jak se to projeví na jejich vyhlídkách do budoucna. Jak je mám naučit, co to znamená být sám sebou?” (str. 190)

Jak digitální svět proměňuje naše každodenní návyky i naši společnost.

,,Pamatujete si ještě na ten okamžik, kdy jste si poprvé uvědomili, že můžete díky Googlu rychle najít odpověď na prakticky libovolnou otázku nebo že vás telefon může navést do cíle? Jak to jen bylo úžasné, než se z toho stala samozřejmost? A dnes jsme pokročili ještě dále – pokud něco nefunguje dokonale, hned si stěžujeme. Snášíme na hromadu jednu blyštivou novinku za druhou a díváme se, jak se všechny pomalu stávají běžnou součástí života. (str.13)

Vliv digitálních technologií na náš život nahlížený perspektivou neurověd a evoluční teorie.

„Většina lidí postižených vážnými následky stresu pocítila nejprve řadu varovných signálů v podobě potíží se spánkem, trávením, přecitlivělosti na infekce, skřípání zubů, zhoršené krátkodobé paměti a podrážděnosti. Proč ony varovné příznaky ignorovaly? Pokud člověk zpomalí včas, má dobré předpoklady vyhnout se kupříkladu právě depresi.“ (str. 33)

Nejhezčí knížka o závislostech rodičů na chytrých telefonech.

,,I my dospělí míváme své bizony. Honíme je někdy celé hodiny, některé dokonce celý život. Ale zaboha je ne a ne dostihnout. Někteří z nás honí svoje bizony i na internetu. Chceme vědět víc, být všude první, jako chtíval Samík, aby nám ani jeden malý bizonek neunikl.“ (str. 79)

Digitální minimalisté nezažívají strach, že jim v online světě něco uniká.

,,Manažerská poradkyně Kate mi řekla: Mám spoustu nápadů, ráda bych na nich pracovala, ale vždycky, když jsem si k tomu sedla, se mi nějakým záhadným způsobem na obrazovce objevil Netflix.” (str. 61)

Kniha plná poznatků o digitálním světě nabízející mnoho praktických rad.

,,Jde o to se naučit ovládat smyčku zvyku. Jakmile je vytvořen nový vzorec, chuť jít si zaběhat nebo nechat mobil bez povšimnutí se stane stejně automatickou jako jakýkoliv jiný zvyk. Zvyky stejnou měrou pomáhají, jako škodí.” (str. 64)

Jedna z mála knih o Big Data. Data neříkají proč, jen, že to je.

,,Dny strukturovaných, čistých, jednoduchých dat založených na dotazování už skončily. V dnešní době se primárním zdrojem dat stávají neuspořádané stopy, jaké po sobě zanecháváme při cestě životem.” (str. 109)

Digitální propojenost umožňuje novou formu moci. Otevřenou a sdílící.

,,Často ty nejlépe rozšířitelné myšlenky vypadají nedokonale a nekompletně. Pokud je myšlenka vnímána jako „nedotknutelná“ nebo až příliš naleštěná, ostatní je stěží začnou pociťovat chuť vzít ji za vlastní.” (str. 50)

Filosofické pojednání o společnosti navyklé podávat maximální výkon.

Dnes jsme sice osvobozeni od nadvlády strojů industriální éry, které nás zotročovaly a vykořisťovaly, avšak digitální aparáty s sebou nesou nový tlak, nový druh otroctví. Vykořisťují nás ještě efektivněji tím, že vzhledem ke své mobilitě redukují každé místo na pracoviště a každý čas na pracovní dobu. Svoboda mobility se degraduje na fatální nutkání všude pracovat. (str. 168)

O proměnách svobody a člověka ve světě, který věří v data a biochemii.

,,Teoreticky vzato by externí algoritmus měl být schopen každého jedince poznat lépe, než kdy on pozná sám sebe. Přesně by totiž sledoval veškeré funkce jeho těla a mozku, takže by dokonale věděl, kdo je, jak se cítí a po čem touží. Hravě by ho nahradil jako voliče, zákazníka i kritika umění. Věděl by všechno nejlépe, měl by vždycky pravdu a krásu by neurčovalo jeho oko, ale jeho výpočet” (str. 325)

Internet není žádný virtuální svět. Je stejně hmotný jako horniny nebo lidská práce.

,,Zpracovávání dat vyžaduje energii, která samozřejmě uvolňuje teplo. Data potřebují své životní prostředí: jsou závislá na klimatu, zemi a energiích. Jako kdyby si data osedlala samotné přírodní živly: vzduch, vodu, oheň (a chlazení) a zemi. Dolování dat neodkazuje jen k metaforickým skladištím velkých dat ze sociálních médií.“ (str. 42)

Utopické sny o raném kyberprostoru se nenaplnily. Ale není jedna budoucnost, vždy je jich celá řada.

,,Myšlence kvantifikace a dokazování lidských hodnot – „vědecké etice“ se v posledních letech daří… Podle Sama Harrise je věda spasitelkou etiky: velká data a několik dobře umístěných elektrod nám brzy s jistotou řeknou, které zákony a životní styly přinášejí lidem největší štěstí.“ (str. 98)


Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *