BSP 3: Jak s BSP pracují děti?

I. Požadavky digitálních kompetencí pro práci s BSP

Práce s BSP počítá se zapojením digitálních technologií do výuky. Většina práce probíhá samostatně (ve smyslu bez permanentního dozoru vyučujícího, ne ve smyslu, že by nebylo možné s BSP pracovat skupinově) a je tedy potřeba, aby děti už uměly zacházet s mobilem/tabletem/notebookem a měly zvládnuté základní pohyby na Internetu. Avšak zároveň platí, že samotná práce s BSP tyto digitálně-mediální kompetence rozvíjí, a tak předem není potřeba žádné hluboké a vyčerpávající studium jednotlivých digitálních kompetencí, aby bylo možné vůbec začít. Nehledě k faktu, že mnoho z těchto kompetencí dnešní děti mají i bez předchozího probrání ve škole. Ačkoli zároveň platí, že to vůbec není samozřejmé.

Součástí přípravy na používání BSP jsou:

Zacházení s kreativním myšlením: Jak myslet? Jak vytvářet příběh? Jak rozumět informacím? Toto téma je samotnou náplní jakéhokoli vzdělávání, takže každé dítě jej nějak zvládá. Inspirací pro další rozvíjení mohou být Velké otázky nebo Hry s obrazy (work in progress).

Zacházení s informacemi: Které informace jsou relevantní? Odkud čerpat? Jak používat Google? Co je Wikipedia? Sem patří základy bezpečného chování na internetu, informace o autorských právech (existuje-li potřeba pracovat ve starém informačním paradigmatu, v němž však dnešní děti už nežijí), tématika fakenews atd. Mnohem důležitější než naučit děti zdrojovat poznatky, je nechat je objevovat kreativitu vlastního myšlení. Imaginace je pro život užitečnější než akademická správnost. Za stažení fotografie a její zapojení do školního práce se do vězení nechodí a ani se neplatí žádná pokuta (platí to i pro stažení filmu, vystihnutí scény, její použití a opětovné puštění po síti).

Zacházení s textem: Psaní více prsty (psanihrave.cz), Word, Powerpoint – schopnost uspořádat text, schopnost rozlišovat jednotlivé formáty (doc, pdf). Schopnost tvořit vlastní příběhy a dovednost vnímat velká vyprávění, v nichž na počátku 21. století žijeme jsou podstatnější kompetencí než znalost gramatických pravidel a znalost literárních žánrů.

Zacházení s obrazem: úprava fotografií (ořez, světlo, “Photoshop” – starší děti, a další pohyby a programy), screenshot, myšlenkové mapy (LucidChart, ContextMinds, Mindomo atd.). Interaktivní plakáty (Glogster). Další kapitolou je práce s videem (Windows Movie Maker, Youtube) – školní youtube kanál, na němž děti prezentují výsledky svého poznávání v podobě videí, je smysluplným výstupem práce s BSP. Prezentace před třídou je vhodná forma informování o průběhu práce, neboť obsahuje okamžitou zpětnou vazbu od spolužáků. Je-li prezentace až na závěr, zpětná vazba se sice odehrává také, ale už chybí prostor pro okamžité zapracování zpětné vazba na zpětnou vazbu.

Zacházení se soubory: Google Drive (či jiný cloud), stahování, kopírování, třídění souborů. Práce s operačním systémem, hardwarem, programování atd.

Digitálních kompetencí je mnoho a jejich zvládnutí je velmi individuální. Někde nemá potřebu umět upravovat fotografie nebo natáčet videa. Ne každý chce být vidět na internetu. Pokud chce některé dítě pracovat s BSP v offline prostředí, s blokem, sešitem, propiskou a pastelkami, je to zcela představitelné. Smyslem je rozvíjet kreativní myšlení a vytvořit prostředí, v němž jak děti, tak dospělí, rozšiřují své pohledy po světě a poznávají život.

O roli průvodce se více píše zde:

II. Stručný popis poznávání s BSP verze 1.0

Každý projekt má tři stádia, úrovně či levely: nápad, krajina a příběh. Na všech úrovních se pracuje s obrazy – s hloubkou jejich kompozice, s jejich rámem i s tím, co se nachází za ním. Smyslem projektů není zpracování jednotlivého tématu, ale rozvíjení kreativního myšlení, sebevědomí a poznávání světa. Projekt – tak, jak je chápán v rámci známého projektového vyučování – je zde obrazem.

Obraz

Obrazem se myslí rozpracování každého z uzlů sítě. Obrazem je to, co v rámci tradiční projektové výuky označujeme jako projekt. Obsahem obrazu je jeho kompozice. Může mít tvar sítě, prezentace nebo jednoduchého dokumentu, může obsahovat texty, grafy, grafiky, vyprávění, informace, fotografie, videa atd. V každém případě musí ale obraz obsahovat informace, jež jej v krajině propojují s okolními obrazy.

Obrazy jsou předem neviditelné. Sestávají ze všeho, co děti mohou vymyslet, zatímco si hrají s internetem, knihovnou, vlastní pamětí, čímkoli. Každé dítě, každý člověk hrající si s obrazy poznává svět vlastníma očima. Podobně jako se děti učí z obrazů, které jim dospělí ukáží, tak se dospělí učí z obrazů, které vytvářejí děti.

Bude potřeba přijít na to, kdy je obraz dostatečně komplikovaný, aby prošel hodnocením dospělých a dětí. Co to znamená hodnotit poznání druhého člověka je jednou z nejaktuálnějších otázek současného vzdělávání.

1. Nápad

Nápad je zárodek budoucího příběhu. Je to síť sestávající ze tří obrazů. Obrazy vycházejí ze zájmů a znalostí dítěte, anebo pocházejí ze zahrávání si se strojem na nápady. Každý z obrazů má kompozici. Nápad je třeba zapustit do tří různých kompozic, přičemž je potřeba, aby se v kompozicích objevily alespoň tři ze šesti možných souvislostí (a-f). Teprve pak se otevírá možnost vypustit nápad do krajiny, kde je svoboda pohybu mnohem širší.

Základní tvar nápadu obsahuje tři obrazy, protože dva by nerozehrály příběh (na základě poznatků teorie chaosu). Myšlení nezačíná u jednoho, ani dvou, ale u tří. V základní verzi se počítá, že témata si děti vyberou ze stroje na nápady. Jedním z důvodů je, aby se necyklily výhradně v tom, co už znají, druhým je napojení na očekávaný obsah vzdělávacích oblastí, třetím je usnadnění práce průvodců. Protože se však dá očekávat potřeba věnovat se na rovině nápadu i jiným, osobitějším tématům, lze nápad sestavit nejen ze tří, ale i ze čtyř témat, tří ze stroje a jednoho vlastního.  Pak je potřeba najít alespoň čtyři souvislosti z osmi možných.

2. Krajina

Krajina je hejno obrazů. Rozprostírá se za jejich okraji, mezi jejich rámy. V krajině nezáleží na směrech, hledají se souvislosti, cesty. Základní otázkou je: ,,Jak obrazy mého nápadu souvisí s krajinou světa?” Každý jde svou cestou. Obrazy lze vybírat ze stroje na nápady, anebo si vymýšlet vlastní. Do každého z obrazů se může pohled nořit, až kam dohlédne, ale neměl by ztratit přehled o souvislostech s ostatními obrazy. Je potřeba určitá bohatost krajiny a určitá hloubka obrazů, aby bylo možné přejít na další úroveň projektu. Když je krajina dostatečně široká a vede skrz ní dostatečně pestrá síť cest, začne vystupovat příběh. Příběh jedné krajiny. Průvodci doprovázejí pohledy krajinou obrazů směrem k příběhu.

Krajina mezi obrazy nemůže být objevena jinak než na vlastní oči. Když člověk nechává běhat obrazy po krajině, odehrává se poznání. Každá krajina se rozprostírá ode mě až k horizontu. Horizont je dovoleno přecházet. S každým překročením horizontu vznikají v krajině nové obrazy, vynořují se nové kompozice a souvislosti. Horizont je nejen okrajem, rámem krajiny, hranicí obrazu, ale také hranicí pohledu. Kde končí pohled a kde začíná obraz? V krajině barevných sítí pohled nekončí nikde. Stejně jako obraz vždy začíná. Proto se pohledy nezastaví, když naleznou horizont a klidně pokračují dál. Cesta přes horizont je stejná jako cesta z komfortní zóny, z místa, kde to znám, na místa, kde to neznám. Jen tam, kde to neznám, se děje poznání. V krajině je tolik obrazů-pohedů, kolik je v daný moment možno zahlédnout. Výsledná krajina je obrazem složeným z dětských pohledů.

3. Příběh

Příběh tvoří alespoň osm na sebe navazujících obrazů. Příběh má začátek, prostředek a konec, ale ne nutně v tomto pořadí. Do každého z obrazů lze vstoupit kolikrát se chce, ale nesmí se chodit sem a tam. Příběh je výstupem práce s BSP a ukazuje, že se dítě orientuje v síti, kterou vytvořil. Je indivuální záležitostí každého průvodce nebo rodiče, aby cítil spokojenost s tím, co poznávající, svěřený jeho pedagogickým kompetencím, umí. Každý člověk začíná mít pocit, že je hotovo a začíná čas hodnocení v jiný okamžik. Stejně tak jako každé dítě.

Ukázka příběhu:

Na začátku každého příběhu je pohyb a síla. I na začátku příběhu Homo sapiens, který to dotáhl až ke globalizaci. Homo sapiens ušel tisíce kilometrů a přeplaval všechny oceány a všechny ostrovy i pevniny propojil mezi sebou optickými kabely. Trvalo mu to asi 70 tisíc let, než to udělal. Anebo 200 000 let. Neví se, odkud vlastně počítat začátek toho pohybu. Taky se nedá přesně určit, kdy člověk začal mít emoce, jaké má dnes. Na globalizované planetě. Člověk moudrý a planeta globalizovaná. Nervová soustava člověka se vyvíjela milióny let. Všechny naše lidské emoce vznikly během evoluce člověka. Ale jsou naše emoce výhradně otázkou nervové soustavy? Já nevím a ani jsem na tuto otázku nenašel odpověď. Emoce mají barvy. A taky se barvami dají emoce zklidňovat. Modrá zklidňuje více než červená. Taky rostliny mají barvy. Mají rostliny emoce? Někdo říká, že ano, ale většina biologů to zatím popírá. Píšu zatím, protože já si myslím, že rostliny mají emoce. Proto mají rostliny i barvy a díky barvám, i když možná nemají nervovou soustavu, tak mají emoce. Proto taky mají sílu, i když se nepohybují, protože emoce mají sílu, takže i rostliny pak mají sílu. Síla nemusí souviset s pohybem, může souviset i s barvami. Anebo s klidem, který tolikrát zažili jedinci druhu Homo sapiens než došli až sem.

Příběhy mohou mít i zcela jinou formu, tedy jiný tvar a jiné barvy, než má tento příběh. Každý příběh je pravdivý i nepravdivý zároveň.

O příbězích se více píše zde:

III. – Obecný kontext

Barevné sítě poznání jsou systémem samoorganizovaného vzdělávání. Děti si samy určují, co se chtějí učit. Díky tomu není nijak zaručeno, že se každé z nich během studia setká se všemi tématy RVP ZV a na konci deváté třídy bude zvládat všechny očekávané výstupy – v tomto ohledu se BSP nijak neliší od stávajícího tvaru vzdělávání. Je klidně možné, že některá témata nepozná vůbec. (Požadavky vykazování směrem ke vzdělávacímu systému jsou v řešení). Je představitelné, že patnáctiletá dívka vůbec netuší, jak funguje elektromagnetismus a nezajímá jí to, ale i tak by měla přežít (za předpokladu, že někdy zaslechla, že brát si s sebou do vany fén není dobrý nápad). Možná nenarazí na vše, ale bude se umět učit, vyhledávat a skládat informace a aplikovat je na svůj aktuální problém, a tedy nebude mít během následujících let svého života potíže se s daným tématem seznámit, bude-li cítit potřebu jej poznat. Každý z nás musí párkrát za život čelit odporu a ztrátě napětí. Ve 21. století není škola jediným zdrojem informací a vzdělání nekončí jejím absolvováním.  Smyslem 2. stupně ZŠ není příprava na střední školu, ale smysluplné objevování života.

Každý člověk chce poznávat svět kolem sebe. V jakémkoli věku platí , že žít znamená poznávat. Platí to i pro období puberty. V inovativních školách nebývají děti unavené z disciplinárně motivovaného sezení v lavicích, a tak mají chuť poznávat nové věci i na druhém stupni ZŠ. Často to však nejsou problémy formulované tradičními učebnicemi.

Cílem BSP je nalézat způsoby, jak základní znalosti současného vědeckého poznání (pokud něco takového po turbulentním vědeckém pokroku minulého století existuje) objevovat skrz témata, která dospívající přirozeně zajímají. Jelikož každého zajímá něco jiného, je při výuce potřeba vycházet z aktuálních zájmů studujících. Přestože vždy zbývá celý svět k objevování, zároveň platí, že každý toho už spoustu ví. BSP jsou navrženy tak, aby se kolem konkrétního tématu, např. Oblečení, Cestování nebo Dějiny koní, mohlo rozehrát celé předivo příběhů obsahujících desítky očekávaných výstupů prakticky ze všech vzdělávacích oblastí.

Přirozenou součástí života dnešních dospívajících jsou digitální technologie. Kyberprostor je prostředím, v němž zažívají podstatnou část své socializace (jelikož probíhá digitalizace společnosti) a místem, kde objevují sami sebe. Na 2. stupni ZŠ vlastní každé dítě svůj chytrý telefon, tablet, notebook, výjimky prakticky neexistují. BSP jsou digitalizací výuky – počítají s širokým zapojením internetu a dalších programů do vyučování. Součástí projektu je vybudování vlastního digitálního rozhraní, které by nejen umožňovalo využít potenciálu BSP naplno, ale především by vyřešilo problém kompatibility individuálního samoorganizovaného vzdělávání a požadavků vzdělávacího systému. Avšak i bez vlastního rozhraní platí, že děti by si s chytrými zařízeními měly hrát především v průběhu vyučovacích hodin, přičemž je rozhodně dovoleno, mimo jiné, natáčet přednášejícího průvodce a zpracovaná videa zapojovat do svých projektů.

Pošli to dál
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

%d bloggers like this: