BSP 4: O moci průvodce

Co kdyby měl průvodce moc učit, co považuje v životě za nejpodstatnější?

Co kdyby byl sám inspirativním zdrojem informací?

Co kdyby dětem předával sebe, svou moudrost, svůj rozhled a klid? 

Další Velké otázky naleznete zde:

I. O moci průvodce

Je fyzický prostor, má koberec, zdi, okna, dveře, skříně, poličky, lavice (nebo tak něco), židle (nebo tak něco), několik květináčů s rostlinami, terária, akvaria nebo klece se zvířaty a obrazovku. Tradičně se mu říká školní třída, ale na jméně nezáleží. Podstatné je, že jde o skutečný, fyzický prostor, v němž se setkávají lidé, aby společně poznávali svět, tedy jiný, větší prostor. Poznávaný prostor je větší než fyzický prostor třídy, neboť se nachází nejen v jejím rámci, ale i za ním, za okny, dveřmi, zdmi. A také uvnitř všech, kteří se nacházejí ve třídě. Vnitřní prostor každého žáka a každého učitele je mnohem větší než prostor té největší třídy na světě.

Po třídě se pohybuje učitel. Říkejme mu průvodce, aby bylo jasné, že vedle učení dětí věnuje svou pozornost také učení sama sebe. Kdo se sám neučí, může být učitelem, ale nemůže být průvodcem. S BSP se hravěji učí průvodcům než učitelům. Je možné být průvodcem i na tradiční, státní škole, pokud se jeden rozhodne, že bude průvodcem. Průvodcem se člověk stává, když se tak rozhodne – není k tomu potřeba žádné povtrzení zvenku, žádný dokument nebo diplom. Další možností, jak se stát průvodcem je ocitnout se ve společnosti nějakého dítěte.

Průvodce je mocný člověk. Na jeho slovech visí skupina dětí, které jej poslouchají. Mají k němu respekt, je pro ně přirozenou autoritou. Jednoduše proto, že je starší než ony, je zkušenější, milý a pozorný k jejich potřebám. Děti jsou rády, že s ním mohou být, protože vědí, že se od něj mohou mnoho naučit. A ony se toho chtějí naučit opravdu mnoho, čeká na ně svět, který je zajímavý, nekonečný a celý k prozkoumání. Smyslem průvodcovy činnosti je dětem postupně předávat schopnost samostatně poznávat svět. O to ve vzdělávání jde. Čím větší moc dětem průvodce předá, tím se sám stává mocnějším. S předáváním moci se nerozlučně pojí předávání zodpovědnosti, klidu, spokojenosti a sebevědomí.

Výstupem druhého stupně ZŠ je dítě, které má moc se učit – nikoli dítě, které by bylo mocným člověkem. Patnáctiletý člověk je zrovna v pubertě, takže vůbec nekontroluje kým je a ani nemá své místo ve společnosti dospělých, protože pro naši společnost dospělým ještě vůbec není, takže se od něj nic neočekává, ani se mu nedopřává žádný prostor se realizovat. Po absolvování ZŠ dítě zdaleka nemusí umět vše a stále zbývá moře příběhů, s nimiž se má v příštích letech setkat vůbec poprvé. Zmiňuji to, protože někdy mám dojem, že se domníváme, že základní školy mají za cíl stvořit hotovou bytost – což je předpoklad, který stresuje nejen rodiče, ale také průvodce. Mocný průvodce není vystresovaný a emocionálně nestabilní.

Průvodce není odpovědný za to, jakého poznání děti dosáhnou. Má moc to v sobě neřešit.

Co se děti naučí, objeví nebo pochopí je výhradně jejich zodpovědností. Poznáváním světa každý prochází na vlastní kůži a na vlastní oči. Průvodce je zodpovědný za bezpečné prostředí, v němž se poznání odehrává a za sdílení moci. Základem bezpečného prostředí ve třídě je sebejistý, respektující a otevřený dospělý, který necítí potřebu uplatňovat nad dětmi svou moc (autoritu funkce, dohled, kontrolu), ale přirozeně ji s nimi sdílí. Čím více moci člověk dokáže nasdílet, tím větším množstvím moci disponuje. Někteří jedinci mohou mít tolik moci, že dokáží smysluplně používat skutečně ohromnou část lidského poznání – obzvláště když mají po ruce internet. U mocných průvodců se snižuje možnost vyhoření a zvyšuje se pocit, že učení je smysluplná činnost produkující radost, spokojenost a klid. V jejich třídách panuje zvědavost, chuť na neznámé a čilá bdělost, takže zde nedochází ani ke zraněním, ani ke zbytečným nárůstům entropie. Mocní průvodci nezvyšují hlas, ale kvalitu života.

Mocní průvodci mají představu, jak a co chtějí učit. BSP tuto představu nijak nenarušijí, jen se k ní přidávají jako možný způsob procházení pestrostí světa (tj. vzdělávacího obsahu). Je na dohodách průvodců a žáků, jak se BSP využívají pro jejich společné poznávání.

Poznámky k praxi:

II. Velké otázky

Na konci srpna se průvodce rozhodne, že v příštích týdnech, měsících, roce – to záleží na něm – by rád prozkoumal jistá témata, kterým doposud nevěnoval příliš pozornosti. Ideální je, když se vydá zcela za hranice svého oboru, například když se fyzikář rozhodne číst si o geografii. Jde do knihovny, brouzdá po internetu atd. Učí se, poznává, prozkoumává. Propojuje to, co ví, s tím, co se právě učí. Nemusí jít do šíře, může se nořit i do hloubky. Klidně i do hloubky vlastního oboru, samozřejmě. Jednoduše kudy chce. Mocný průvodce dělá, co ho baví. Cílem není průvodce, který ví všechno, ale průvodce, který učí sám sebe, osvěžuje své poznatky a nebojí se, když narazí na novou verzi svého obrazu světa. Vždycky je co objevovat. Žijeme v pestrém a rychle se měnícím světě. Každý má své zájmy, svou zvědavost, své zámořské objevy, které ještě nevykonal, ale vždycky je vykonat chtěl. Během školního roku je na to ideální příležitost, spoustu času a máte k dispozici hejno dětských pohledů, s nimiž můžete nově objevené myšlenky konzultovat. Učení s BSP je v principu návratem k tradicím antických akademií.

V krajině BSP se otázky považují za inspirativnější než odpovědi. Schopnost vytvořit problém je z hlediska průvodce přínosnější než schopnost jej vyřešit. Velmi užitečnou se jeví dovednost nalézt problém, který je zcela nevyřešitelný. A společně s dětmi se radostně pustit do jeho řešení  – o němž průvodce ví, že nikdy nenastane.

Zajímavé jsou okamžiky, kdy průvodce narazí na něco, co neví. Základní možností je setrvat co nejdéle v tomto nevědění a společně si užívat kreativity kolektivního přemýšlení – to je možná vůbec nejsmysluplnější náplň vzdělávání.  Anebo je možné potenciální odpovědi zkusit najít na internetu, anebo může průvodce myslet nahlas a zkusit na to přijít sám. Ať tak či onak, děti díky tomu mají skvělou příležitost vidět, jak probíhá učení se. Z průvodcova nevědění se mohou děti naučit opravdu hodně.

Mocný průvodce je mistrem v zacházení s nevěděním. V podstatě jde o dospělost. Dospělost nespočívá ve schopnosti mít vše pod kontrolou, ale naopak ve schopnosti se učit, když vím, že pod kontrolou toho moc nemám. Šlo by ji definovat jako sebevědomé uvědomění, že ať nastane cokoli, dokážu se k tomu klidně a rozumně postavit, i kdybych vůbec neměl potuchy o tom, co se vlastně děje. Z dospělosti průvodce pramení přirozená autorita, o kterou se opírá dětská pozornost, když se rozhodne, že je čas naučit se něco od velkého člověka, který nás má teď na starosti, protože rodiče jsou někde jinde.

K vytvoření příhodné atmosféry pro nevědění jsou velmi vhodné Velké otázky. Metod, jak s nimi pracovat, je mnoho. Na této stránce naleznete pracovní seznam Velkých otázek k příběhům BSP. Kdyby se někdo chtěl podílet na jejich vytváření, napište mi mail na jan.krsnak@inovativnivzdelavani.cz a dostanete přístup k editování otázek. Konkrétní metodiku práce s Velkými otázkami v kontextu BSP zbývá ještě objevit a sepsat.

Velké otázky jsou dobrým úvodem do hodin samostatného (induviduálního nebo skupinového) projektového poznávání (inspirací může být SOLE), ale také mohou být dobrým vstupem do hodin, v nichž je průvodce primárním zdrojem informací. BSP nejsou myšleny jako úplná náhrada frontální výuky. V rámci rozvrhu to může být 10:90, 30:70, 50:50 nebo 90:10 – to záleží na škole a konkrétních průvodcích.

Důležitým rozdílem oproti tradiční náplni vzdělávání je to, že průvodci nepřednáší primárně látku vyžadovanou RVP, ale to, co zajímá je samotné. Anebo to, co je aktuálně pro děti potřeba. Například se žádné z dětí nevydává do zákoutí dějepisu, takže je potřeba někdo zapálený do historie, kdo představí, že i tímto směrem lze rozvíjet jejich barevné sítě. Pak už záleží na dětech, jestli se právě odvyprávenou látku rozhodnou zapojit do svých sítí, anebo ne. Samozřejmě není nutné, aby všechny děti ve třídě věnovaly přednášce pozornost. Přednáškou může být i exkurze nebo návštěva jednoho z rodičů, který vypráví o tom, čím se živí. Možností vnášet do atmosféry třídního kolektivu jednotlivé příběhy je nepočítaně.

III. Pestrobarevné příběhy světa

Samotná práce s BSP je induvidualizovanou projektovou výukou. To znamená, že ve hře může být třeba dvacet témat najednou. Rolí průvodce je doprovázet dětské pohledy krajinou obrazů směrem k příběhu (viz zde). Průvodce pomáhá dětem pokračovat v jejich síťujícím se projektu – dodává jim trpělivost, upozorňuje na chyby (chyby nemusí být nutně špatně, mohou být okny do nových směrů) nebo jim pomáhá, pokud se zaseknou a nevědí, kudy by jejich síť mohla vést dál. Průvodce chodí od jednoho k druhému, dívá se, ptá se, povídá si. K tomu primárně slouží barevné sítě (obraz níže), které mají průvodcům napomáhat v případě, že se v tématu, které dítě řeší, sami neorientují. Při procházením mezi sítěmi (vznikne manuál, kde budou podobně rozpracovány všechny příběhy ze Stroje na nápady) průvodce určitě napadne, kudy by se dítě mohlo vydat dál, aby to obohatilo nejen jeho vznikající příběh, ale zároveň jej to i posunulo v procesu jeho vzdělávání. Jak toto bude v praxi skutečně fungovat, je nicméně třeba teprve objevit. Je například otázkou, zda-li je lepší sítě žákům ukazovat, anebo ne. Mohou se jimi inspirovat, ale také je mohou omezovat v jejich kreativitě. Zatím nevím, nejspíše to bude velmi individuální, je potřeba to vyzkoušet.

Zde je příklad jedné ze sítí (červeně jsou další příběhy ze Stroje na nápady, černá jsou mocná slova, žlutě bývají označovány nějaké specifičtější příběhy, bílá pole jsou pro vše ostatní): Tyto sítě tedy nejsou učebním obsahem, jsou to pomocné nástroje pro průvodce. Vedle toho, že jim mohou pomoci inspirovat děti, slouží také k tomu, aby si průvodci postupně osvojili interdisciplinární způsob vidění a myšlení, což není v západní civilizaci úplně běžně rozšířená kompetence. Je to jednoduší, než to na první pohled vypadá.

Kromě toho mohou sítě průvodcovu imaginaci navést novými, pro něj nečekanými směry. Neočekává se, že by se průvodce kompletně vyznal ve všem a ani to není nutné. Ne každý ví, jaká je souvislost mezi katedrálou a reklamou nebo mezi ohněm a poštou. Ale právě z tohoto nevědění může povstat zajímavá velká otázka. Anebo celá přednáška, protože průvodce včera strávil večer na internetu hledáním příběhů o starověko-středověké síti vyvýšených míst, přes něž se ohněm posílaly zprávy i na vzdálenost několika stovek kilometrů.

Žádná z čar na obraze není pevně daná. Pro pohled studujícího není určen ani žádný směr, sítě nejsou lineární jako texty, není zde žádná hierarchie, žádný spoj není správný či nesprávný, není tu začátek, ani konec. Žádné z polí není nutné. Vše je volitelné, otevřené, svobodné, v pohybu. Síť není celek (ale ani část), klidně by se mohla síťovat dál, cokoli je možné nejen ubrat, ale i přidat. A všechno může být i jinak. Tak zní jeden za základních axiomů kreativního myšlení (a života ve 21. století). Síť je jen prázdná forma bez obsahu a vlastně i bez tvaru. A přesto je tato prázdnota plná poznání, protože z prázdnoty přicházejí nápady. V prázdnotě žijí myšlenky.

Průvodce během vyučování nepředává primárně znalosti, ale svou moudrost, své zkušenosti, svou dospělost, svou přítomnost. Mění se povaha informací a svět je stále komlikovanější, nejistější a neznámější. Nevíme na jakou budoucnost připravujeme dnešní děti a nevíme ani, na jakou připravujeme sebe.

Ale něco víme. Třeba to, že učení probíhá lépe v prostředí naplněném zvědavostí, radostí, klidem a vzájemnou důvěrou. (Napsal bych i láskou, ale mnoho lidí bych tím vyděsil, tak to dám do závorky a do kurzívy, takže se tolik neleknou, protože budou mít dojem, že to není myšleno doopravdy.) Anebo víme, že dovednost zacházet s informacemi (tedy s myšlením, příběhy a jejich tvary) je pro současnou společnost snad tou nejklíčovější kompetencí. Každý člověk, dospělý i dítě, hodně zná. Třeba že zahrávat si s poznáním je smysluplné a osvěžující. Anebo že bychom si měli dovolit více si hrát. Jenže také víme, že se toho lehce bojíme. Ale také víme, že bychom se mohli odvážit, kdybychom chtěli. Anebo víme, že pravá moc nesídlí někde na olympu, ale v každém člověku.

Proto BSP obsahují také mocná slova. Je jich celkem 32 a jsou mocná, protože mohou být obsažena v mnoha příbězích ze Stroje na nápady, takže se přes ně dá snadno pokračovat do jiného tématu. Sítě pro ně vypracovávat nebudu, neboť mohou sloužit pro průvodce jako cvičící prostředí. Zkuste si udělat podobnou síť jako je na obraze nahoře k těmto mocným slovům: Dítě, Hra, Komunikace, Zámořské objevy, Kolo, Hovínko, Srdce, Konflikt, Rodina, Všednost, Řád, Kyslík, Teplo, Žížala, Světlo, Bezpečí, Británie, Rozmnožování, Doprava, Škola, Savci, Indonésie, Brazílie, Geometrie, Nevědění, Odpuštění, Kočka, Ptáci, Tragédie, Pozornost, Odpovědnost, Klid.  Až se k tomu dostanu, vzniknou k mocným slovům pracovní listy (Snad i pro LucidChart – což je program na tvorbu myšlenkových sítí, který používám).

Barevné sítě poznání slouží především k tomu, abychom mohli začít nahlížet na vzdělávací obsah na 2. stupni ZŠ jinak, kreativně a živě. Abychom měli moc, nestačí mít informace jako dříve. Je potřeba umět si s nimi hrát.

Proto bude dalším textem seznam her pro rozvoj kreativního myšlení a digitálně-informační gramotnosti – work in progress.

 

 

 

 

 

 

Pošli to dál
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

%d bloggers like this: