Být na síti je jednodušší než žít

Dneska jsem cestoval autobusem. Četl jsem knihu Homo deus od Harariho. A proto se mi stalo tohle: starší paní sedící vedle mě mi hodinu četla Bibli. Měla ji na tabletu jako aplikaci a rychle našla, cokoli mi potřebovala říct. Hovořil skrze ni Bůh. Byla to svědkyně Jehovova. Představila mi i další stránky o Bohu, o Ježíšovi a o jednom společenství osmi miliónů milých lidí, ukázala mi na Google mapách, kam můžu přijít a kdy. Byl jsem celou dobu velmi klidný, jsem otevřený všem lidským příběhům, bylo to moc milé setkání. Rád si povídám s cizími lidmi o jejich nejosobnějších věcech. Nemluvil z ní Bůh, mluvil z ní Jehova. Fascinují bylo, že když ji něco napadlo, ťukla do tabletu, vlezla do aplikace a přečetla, co mi zrovna chtěla říct. Čte tu knihu od osmnácti. Tenkrát měla jen Kralickou verzi, pak prošla mnoha dalšími, ale tahle aplikace pravdivých slov ji přijde nejpravdivější. Listovat Biblí na tabletu je snazší než listovat knihou. V naší době se náboženství knihy mění na náboženství dotykové obrazovky.

Vypráví Jan Kršňák

Skupina šťastných lidí zachycených uprostřed pracovnho procesu (na Googlu hledáno “happy office life”)

Je normální nechat holku přes Instagram, běžně se to dělá.

Prostě jí neřeknete do očí (nebo s očima sklopenýma do země), že už je konec. Je jednodušší dát na Instagram fotku nebo video s nějakou jinou holkou. Dojde jí to samo. Na vaši novou fotku ji upozorní algoritmus, v jehož zájmu je, aby vám neuteklo nic, co se vás bytostně dotýká.

Je jednodušší pracovat na počítači než na poli nebo v továrně. Pracovat ve 21. století znamená hrát počítačovou hru. Jména manažerů a pozic jsou nicky – přezdívky a hodnosti. Firmy jsou loga jsou ikony. Zaměstnanci jsou avataři, projekty jsou levely. Proto má každý projekt deadline, před jehož vypršením je hra nejostřejší. Realita je bitevní pole, kde vládne tvrdá konkurence a nelítostný souboj o to, kdo zůstane poslední na trhu. Ostatní aktéři jsou nepřátelské armády sedící u monitorů svítících možná za sousedovou zdí a možná na druhé straně planety. Virtuálnímu světu, kde se kompetenční prostředí odehrává a kde se rozhoduje o vítězích a poražených, se říká burza cenných papírů nebo svět finančních toků nebo realita. Když říkám, že jde o bitvu, nemluvím o informační válce, hackerech a trolech. Mluvím o každodenním shonu v globalizovaných ulicích, kde každý je postavou počítačové hry i hráčem závislým na hře.

Je jednodušší být člověkem sestvávajícím z těla, mysli a chytrého telefonu než jen člověkem z těla a mysli.

Je jednodušší žít v civilizaci než někde v buši. Je jednoduché žít na počátku 21. století.

Je snazší konzumovat digitální informace než polykat vlastní pocity. Je jednodušší mít ve sluchátkách hudbu než slyšet vlastní myšlenky. Je prostší starat se o své profily než být sám sebou.

Je jednodušší objednat si Uber než dojít pěšky.

Je jednodušší nakupovat přes telefon než tahat se s nákupem.

Je jednodušší mít psa než dítě. A ještě jednodušší je mít kočičky na zdi. Žijí mezi námi domácí mazlíčci vlastnící Instagram a existují filmy pro doma se nudící psy a kočky.

Johannes Gutenberg vynalezl knihtisk kvůli rozmnožování byrokratických dokumentů. Je snazší být byrokratem, když máš k dispozici Internet a každý klient má v kapse chytrý telefon. Což vysvětluje, proč se byrokracii v digitálním prostředí tak daří a vesele se množí. Množství informací na Internetu roste exponenciálně. Přímo úměrně s nadouvajícím se informačním oceánem roste i závislost lidí na digitálním světě.

Dva šťastní civilizačníci líbající se pro potěchu a závist sociální sítě. Ilustrační foto, čti: je to hraný polibek – jen jako.

Je jednodušší vyhonit si ho u porna než sbalit holku.

Je jednodušší koupit si čokoládu než sbalit kluka.

Je jednodušší seznámit se přes Tinder než se potkat ve skutečnosti.

Je jednodušší udělat si tvojí fotku než si tě zapamatovat.

Je jednodušší stát se hermafroditem než pochopit hloubku vlastního pohlaví.

Je jednodušší se nechat rozvést než pochopit hloubku druhého pohlaví.

Je jednodušší stát se členkou sekty než setkat se s Bohem na vlastní oči. Ten tablet jí dodával myšlenky. Myslela díky aplikaci. Byla to milá paní, ale nebyla člověkem. Mluvil z ní Internet. Jel jsem autobusem a povídal si se sítí.

Je jednodušší čumět do mobilu a povídat si se sítí, než sedět na sedačce autobusu a povídat si s cizím člověkem který zrovna z okna vidí to samé co já.

Někdy mám pocit, že mi můj telefon rozumí lépe než ty, miláčku… poslat či neposlat, to je, oč tu běží.

Je tišší a smutnější platit robotické pokladní v supermarketu než upovídané prodavačce v Jednotě. Je jednodušší zaplatit u automatické pokladny.

Je jednodušší nechat se pohltit mořem informačního spektáklu než zahlédnout vlastní moc, rozhodnout se, jak ji používat a použít ji.

Je jednodušší být svobodným občanem, co se dneska zase nějak necítí, než být člověkem, který se cítí ve své kůži.

Je jednodušší procházet Internetem než procházet mytologickým vyprávěním.

Je jednodušší svěřit výběr zpráv, které se ke mně dostanou, chytrému algoritmu, než se tím každý den zaobírat ve vlastní mysli.

Je jednodušší nechat vyluxovat robota.

Je jednodušší kouknout se na Nory než klidně zmoknout. Je jednodušší dívat se na hvězdy skrz aplikaci než pozorovat noční oblohu. Je jednodušší představovat si Zemi jako Google Earth než jako živou bytost. Protože Google Earth ti říká, kudy máš jít.

Je jednodušší nechat se vozit rodičema do školy než jet s ostatními dětmi hromadnou dopravou.

Je jednodušší setkat se s kámošema v počítačové hře než že bychom se potkali v lese za barákem. Protože nás rodiče nespouštějí z očí. Protože pro naše děti vyrábíme svět tak nebezpečný, že se je do něj bojíme pouštět.

Vytvořte si ze života šťastnou kancelář! Nezapomeňte, že počítač není kamarád, ale nástroj!

Pro tajnou policii je jednodušší nechat psát složky samotné pronásledované, je-li dáno, že to dělají sami a dobrovolně, ve svém volném čase i v práci a velmi důkladně. I pro nás je to koneckonců jednodušší. Každá interakce s digitálními technologiemi je součástí naší digitální stopy. Což je první stopa, kterou čas údajně nedokáže smazat.

Je jednodušší zadat to do Googlu než poznat vlastní nevědění.

Je jednodušší pustit si klimatizaci než se chvíli potit.

Je jednodušší vyčistit skvrnu v pračce než v ruce.

Je jednodušší rozsvítit žárovku než po večerech sledovat tmu a hřát se navzájem světlem vlastních očí.

Je jednodušší rozvíjet na sociálních sítích marketingovou kampaň na sama sebe než převzít zodpovědnost za pohnutky vlastní duše.

Je jednodušší utéct do virtuálního světa než žít svůj život.

Je jednodušší dodržovat gramatická pravidla než si vymyslet vlastní.

Digitalizujeme naši společnost, protože si myslíme, že technologie nám zjednodušší život. Myslíme si to už pár set let. Jak jste na tom? Je to jednodušší?

Je jednodušší komunikovat přes chat než tváří v tvář. Je to rychlejší, efektivnější a víc bez emocí. Je to snadno ukončitelné. Je to osamělejší. Je jednodušší hladit display než dotýkat se lidské kůže.

Je jednodušší nevšímat si světa, když je k dispozici Internet.

Je jednodušší mít chytrý Internet než být moudrým člověkem.

U nás v civilizaci máme jednoduchý život a to je dobře.

Když se mě na přednáškách o digitálních technologiích některý žák zeptá jestli hraji hry, odpovím mu, že ano. Že hraju nejzábavnější hru, s úplně nejlepší grafikou, naprosto realistickou, dokonale akční. Máš v ní jenom jeden život, vyprávím mu do očí, zatímco celá třída napjatě mlčí. Ta hra se jmenuje život, řeknu nakonec a on nikdy nic neřekne a nikdo se nezasměje jemu ani mně.

Pošli to dál
  • 2
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

%d bloggers like this: