C. G. Jung: Červená kniha

,,Pravdu, kterou hledáš, obsahuje pouze to, co je lidské a čemu se ty vysmíváš jako něčemu otřepanému a banálnímu.” (str. 218)

Nářek mrtvých, Portál, 2014:

James Hillman: ,,Psychologie říká, že osobní sféra je moje historie, moji rodiče, moje dětství, trauma, můj život, mé rány, tužby a tohle všechno, to jsem já, to je má duše, nejhlubší pocity, lásky a bolesti, které v sobě nosím. Jung říká, že hlubší duše není vůbec osobní, a to velmi zvláštním způsobem. On říká, že na nejhlubší osobní úrovni je duše objektivní… Takže právě myšlenku toho, co je osobní, je třeba promyslet znovu.

Sonu Shamdasani: ,,V hloubce jeho samoty a izolace, v konfrontaci se sebou samým nalézá otvor. Zjišťuje, že jeho hlubiny oživuje váha lidských dějin v podobě postav, s nimiž se tam setkává, například s postavami z mýtů a Bible. jeho nejhlubší konflikty jsou vyjádřeny v souhře těchto obrazů.

James Hillman: ,,Velkým objevem v hlubinách byla představivost, imaginace. Mluvili jsme o ní z hlediska proroctví, postav, krajin a podobných věcí, ale Jung vlastně znovu zjistil, že psyché je živý svět představivosti a že do toho světa může sejít kdokoli. Je to tvá pravda, je to to, co jsi, co je tvá duše. Hledáš duši a tvá duše je představivost.”

Sonu Shamdasani: ,,Je to spíš místo, kde Jung nalézá sám sebe.”

James Hillman: ,,Prorok nepředpovídá, ale ,,říká předem”, jak to je. To jsi ty, pluješ, jsi součástí živého proudu představivosti.”

O čtyřech pohledech-obrazech

,,My si myslíme, že v-nás je jedinečnost, a že co je mimo-nás, je obecné. Mimo-nás je obecné vzhledem k mimo-nás, ale jedinečné vzhledem k nám. V-nás je jedinečné vzhledem k nám, ale obecné vzhledem k mimo-nás. My jsme jedineční, když jsme v sobě, ale obecní vzhledem k mimo-nás. Když jsme však mimo sebe, jsme jedineční a sobečtí obecně. Naše bytostné Já trpí nouzí, když jsme mimo sebe, a tak svými potřebami zaplňuje obecno. Tak se obecnost maskuje za jedinečnost. Když jsme v sobě, naplňujeme potřeby svého bytostného Já, daří se nám a díky tomu vnímáme potřeby obecnosti a můžeme je uspokojovat.” (str. 169)

,,Hlubina a povrch se mají smísit, aby vznikl nový život. Nový život však nevzniká mimo nás, ale v nás. Co se v těchto dnech děje mimo nás, to je obraz, který národy prožívají ve věcech, aby ten obraz jako nezapomenutelný zanechaly pro vzdálené časy; pro ty je pak poučením na jejich vlastní cestu. Stejně jsme se my pro sebe učili z obrazů, které nám svým životem ve věcech předvedli dřívější lidé. Život nevychází z věcí, nýbrž z nás. Všechno, co se děje mimo nás, už bylo. Proto ten, kdo pozoruje dění zvnějšku, vždy vidí jen to, že to už bylo a že je to stále stejné. Kdo však hledí zevnitř, ten ví, že vše je nové.” (str. 151 – kniha pokračuje velmi zajímavou pasáží)

,,Ničemu se nepodivuj a v žádném případě nic nesuď ani ničeho nežel.”

,,Nikdo nemluví o své moci hlasitěji než ten, komu mizí půda pod nohama.” (str. 368)

 

 

Pošli to dál
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •