Dítě je ostrov, který obklopuje moře

Když jsem se narodil, věděl jsem, že jsem ostrovem, který obklopuje moře. Neuměl jsem chodit, neuměl jsem myslet, neuměl jsem psát, ani číst. Nepracoval jsem, nemluvil jsem. Když jsem se narodil, byl jsem pláží ležící mezi vnitrozemím plným zeleně a oceánem s nedohlédnutelnými hlubinami. Protože jsem byl novorozenec, můj zrak ještě nebyl přesně zaostřen. Orientoval jsem se spíš podle zvuků, vůní a chutí. Podle intuice a podle nálad svých rodičů a blízkých. Tak nějak jsem věděl, co zrovna potřebuju. Naslouchal jsem větru a šelestění palem, ochutnával jsem každého, kdo se ke mně přiblížil, voníval jsem medúzy, rejnoky a další tajemné obyvatele podvodního světa. Tehdy jsem čerstvě vlezl na svět. Uměl jsem plavat, uměl jsem v tom plavat, byl jsem pláží, pevninou, ostrovem a všechny ostrovy umí plavat.

Zachytil Warren Keelan

Vypráví Jan Kršňák

Ostrovy rostou stejně jako lidé. Když mi bylo šest, šel jsem do školy. Škola je místo, kde se scházejí ostrovy a společně se učí být ostrovem. Pravda je, že to jsem se učil odjakživa, s každou vlnou, která přišla k mým plážím, která narazila na má skaliska a roztříštila se na tisíc kapek, jež všechny dopadly dopadly dopadly přímo na mě a já je všechny vstřebal. Seděli jsme ve škole. Já spolu s dalšími ostrovy. Seděli jsme a mlčeli a nechávali se vyvolávat. Nevrtěli jsme sebou, naslouchali jsme. Ve škole zní moře jinak než za školou. Tak nějak jinak, špatně se to vyjadřuje slovy, jakoby filtrovaně, tak nějak suše. Rodiče říkali, že do školy se prostě chodí, že to tak je, že oni tam chodili také. Jako bylo to tam dobrý, to jo.

Paní učitelka říkala zajímavé věci. Vyprávěla nám o tom, jak to chodí v moři a jak se správně chovat na souši. Často nám říkala, že jsme ostrovem a že všude kolem se nachází moře, že jsme ostrovem, který všude dokola obklopuje moře, protože, připomínala významně, to právě dělá ostrov ostrovem, že jej kolem dokola obepíná moře. Seděli jsme tam jako přišpendlení a poslouchali. Často to opakovala. Vlastně teď, s odstupem let, můžu říct, že prakticky nikdy nemluvila o ničem jiném. Bylo to pro nás malé ostrovy něco úplně nového, zcela nový poznatek, čerstvá informace, poznání! Jestliže paní učitelka tak často zdůrazňuje, že každý ostrov je obklopen mořem, tak to tak musí být a musí to mít svou váhu, musí to něco znamenat. Něco důležitého, podstatného, užitečného. Je dobré vědět, že, když jste ostrovem, obklopuje vás moře.

Když jsem školu vychodil, byl jsem si tím jistý. Stál jsem vysoko a skálopevně se díval na moře rozprostírající se všude kolem. Žádná jiná možnost pro mě nebyla představitelná. Jsem ostrovem, který obklopuje moře. Dostal jsem papír za to, že jsem to pochopil, vstřebal, zakomponoval do svého obrazu světa. Dostal jsem potvrzení, že to žiju. Že jsem se skutečně stal tím, o čem nám vyprávěla paní učitelka. Že jsem právoplatným ostrovem, jehož osudem, výzvou a zároveň požehnáním je, že jej obklopuje moře. Dospělým ostrovem je ten, kdo si uvědomuje, že jej obklopuje moře a zařizuje si život podle toho. Každý dospělý si myslí, že je něčemu naučený, že existuje něco, co opravdu umí. Dospělé ostrovy se podle toho chovají a jsou zodpovědné, sebejisté, tvořivé, vynalézavé a starostlivé. Každý ostrov si tvaruje své moře.

Jenže ve škole, kam jsem chodil, se stalo ještě něco jiného. Byl jsem ostrovem, který se brzy naučil předstírat, že se učí to, co mu ve škole říkají, že se má naučit, ale mezitím se učí něco zcela jiného. Byl to zajímavý příběh, ten o ostrovu, který obklopuje moře, jenže já jsem to od narození cítil ještě jinak. Viděl jsem, že moře obklopuje ostrov, zásobuje ho vodou, větrem, životem i smrtí, rybami, vlnami i horizontem. S nekonečným zalíbením jsem na sebe nechával narážet oceán. Narážel, vlna za vlnou a rozprskával se a dopadal a vsakoval se a protékal mým nitrem dolů, až do středu ostrova, až do hlubin mého srdce. Tam, kde se ostrovy ostroví. Až do mě. Když nějaký ostrov říká, že je sám sebou, představuji si sebe právě na tomto místě v sobě. Tam jsem byl, když se mě paní učitelka ptávala, jestli ji vnímám, zda-li jsem přítomen a jestli bych mohl číst, když mě o to už nějakou tu chvilku prosí. Tehdy jsem nevěděl, jakými slovy jí sdělit, že ne, že tam nejsem, že jsem jí neposlouchal, že jsem jí nevěnoval pozornost a nejraději bych to ani nedělal, protože jsem zrovna byl ostrovem, který obklopuje moře a mám v úmyslu jím i zůstal.

V sobě jsem byl, ve svém ostrovanství, když jsem se učil sám od sebe. Když mě objímá moře, pak zároveň také já objímám moře. To jsem odnepaměti cítil, takovým jsem se přijímal, to jsem zažíval při každém nádechu, výdechu a nádechu. Jsem ostrovem, který obklopuje moře. Vždycky jsem jím byl a vždycky jím budu. Narodil jsem se jako ostrov a každý ostrov se rodí jako ostrov, který obklopuje moře, objímá ho, láskyplně jej hladí, rozpouští do něj své vlasy, svou tvář, své dlaně i svou pláž. Každý se rodíme a objímáme moře. A ono se rozpouští v našem obětí. Zatímco nad ním létají naši ptáci. Když jsem se narodil byl jsem ostrovem, který si byl dobře vědom, že obklopuje moře. Vždycky jsem jednoduše věděl, co chci, co potřebuji nebo co vidím. A vídával jsem velké ostrovy a nekonečná moře, byl jsem ostrovem, sledoval jsem život a učil se od něj. Napodoboval jsem všechny jeho pohyby, vůně, chutě, zvuky, písně, slova i vzdechy. A svět napodoboval mé pohyby, cítil mé vůně, vyhovoval mým chutím, naslouchal mým písním a četl mé básně. Jsem ostrovem, který tvoří moře. Dělám to už od dětství a nehodlám s tím přestávat. Já tvořím moře a moře tvoří mě. Rytmem pláže, palem a spícího vulkánu. Každý ostrov je ostrovem i mořem, které se vzájemně objímají. Dítě je ostrov, který obklopuje moře.

Rodiče jsou mořem. Ale každý rodič je také ostrovem. Ostrovem, který obklopuje moře. Člověk je ostrov je moře. Život je jen nepřetržité objímání dítěte.

Pošli to dál
  • 3
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  

One thought on “Dítě je ostrov, který obklopuje moře

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

%d bloggers like this: