Jak zůstat člověkem

v krajině obsazené chytrými stroji.

 

O intuitivních hrách

Budeme si hrát. Jen tak. Nikdo nevyhraje a nikdo neprohraje. Chyby budou povoleny. Stejně jako vystoupit ze hry ven. Budeme si hrát jako děti, když prozkoumávají pískoviště. Anebo když se rozebíhají po zahradě. Anebo když se vydávají na moře rozkládající se všude tam, kde leží koberec. Polštář bude loď a mimo polštáře poplavou žraloci. Budeme si hrát jako děti, protože ty si hrají naplno a nic je přitom neruší. Ani myšlenky, natož strachy nebo nejistota, zda-li se chovají správně. Budeme si hrát jako děti, když neslyší, že už je na čase uklidit a jít. Skutečně neslyší. Není to tak, že by slyšely, ale nechtěly uposlechnout starostlivé rodiče. Prostě neslyší. Protože v ten oka mžik, v čase hry, tam žádní rodiče nejsou. Jen šumění vln. Jen oceán, z něhož povstává ten ostrov, kterému říkáme „Já“.

Připomeneme si, jaké to bylo. Když jsme poznávali svět tak, že jsme se učili být sami sebou. Když jsme se učili chodit a občas jsme spadli, protože jsme ještě neměli úplně vychytané těžiště lidského těla. Když jsme se učili mluvit a myslet hrou s neznámými slovy. Když jsme se díky rozmanitým hrám učili žít.

Naše oči znova zahlédnou svět dětskýma očima. Protáhneme si tělo, smysly, projasníme si a zvědomíme to těžiště, které už používáme – snad až příliš – automaticky. Protože už v tom umíme chodit. I když kolikrát se nám zdá, že ne tak hravě a radostně a bezstarostně, jak by se nám líbilo.

Hlavně na to si budeme hrát. Jak to v životě chodí klidně a lehce. Budeme si jen tak hrát. Na sebe. Na jednoduchost života. Tak porozumíme lépe dětem. Protože budeme slyšet, co odehrává nejen v nich, ale také v nás, dospělých.

Více o intuitivní pedagogice zde: www.intuitivnipedagogika.cz

 

O problémech s hranicemi, pravidly a schopností kontroly. Technologie proměňují nejen naši identitu, ale také výchovu a vzdělávání dětí. Mění se i naše pojetí zodpovědnosti a svobody. Tvary světa už nejsou tak pevné, jako byly dříve.

Rádi bychom vychovávali naše děti ke svobodě, ale zároveň víme, že potřebují hranice. Jak to skloubit? Co znamená zodopovědně vychovávat a zodpovědně učit, když vlastně příliš nevíme, k jaké budoucnosti vedeme naše děti. Často se říká, že svoboda s sebou přináší i zodpovědnost. Ale je to skutečně tak? A skutečně je stanovování hranic zodpovědným přístupem? Anebo je mnohem zodpovědnější hranice překračovat a důvěřovat při tom, že je vše, jak má být? Všichni toužíme po tom, aby naše děti objevovali svět s radostí a zářícíma očima, odvážně a svobodně.

Co to znamená být svobodný? Jak vychovat svobodné děti a co to znamená být svobodným rodičem či učitelem?

Svoboda jedince začíná tam, kde začíná svoboda druhého jedince.

Rodiče nemají zodpovědnost za to, co poznávají jejich děti a učitelé nemají zodpovědnost za vzdělání svých žáků a studentů. Každý poznává svůj svět a učí se v něm chodit po svém. Měli bychom důvěřovat svým dětem, že se na život, který je čeká, připraví, jak nejlépe dovedou. A měli bychom v tomtéž důvěřovat také sami sobě.

Pojďme namísto o zodpovědnosti hovořit o důvěře.

V rámci postupující digitalizace společnosti společnosti nám nezbývá nic jiného, než se každodenně vyrovnávat s vlivem počítačů a jiných technologií. Jak zůstat člověkem a nestát se kyborgem? Jak být přirozeně digitální, anebo digitálně přirozený? Jak nepropadnout vlivům okolí a zůstat sám sebou? Otázka po svobodě se nemusí omezit výhradně na technologický kontext. Digitální krajina je pouze jedním z činitelů ovlivňujících naše myšlenky, pocity a tvary. O hranicích a pravidlech se můžeme bavit, aniž bychom jedinkrát zmínily digitální zařízení.

O setkání

Setkání je určeno především pro rodiče či učitele (průvodce), jejichž role prochází v současné době celou řadou změn. Jedná se o prohloubení základních témat, o nichž se hovoří na setkáních o důvěře v digiděti, a proto neobsahuje základní informace o mediálním úklidu domácnosti, ale řeší se hlubší otázky výchovy a vzdělávání.

Setkání trvají dvě až tři hodiny, záleží na míře zapojení publika do diskuze. Je možné je uspořádat v jakémkoli prostoru. Pro názornější vysvětlení tématiky hranic a svobody je užitečné mít k dispozici tabuli nebo flipchart.

Je možná i delší verze setkání plná nejen informací, ale i hravých pohybů těla, objevování vlastní obrazotvornosti,  všímavosti a tvořivosti. Více se o takovém setkání můžete dovědět na stránce Řešení: Poznání, spokojenost a klid.

Nejen děti prožívají svůj život s nastraženýma očima. Hodí se to všem.

Návštěvné za setkání je odvozeno od délky setkání a záleží na aktuální situaci všech zúčastněných.

jan.krsnak@inovativnivzdelavani.cz

Pošli to dál
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •