Fotografie

Jak se chytá světlo?

Jak se zastavuje pohyb?

Jak se uchovává čas?

Skutečnost, že dnes má většina lidí fotografický aparát neustále někde po kapsách, dělá z naší společnosti nejfotografovanější kulturu v dějinách světa. Neví se, kolik let se může dožít fotografie. Některé z nejstarších stále ještě žijí.

Joseph Nicéphore Niépce, Pohled z okna v Le Gras, první ustálená fotografie, 1826 nebo 1827

Fotografování je činnost, při níž se zachytává světlo a vytváří se obraz, který toto světlo poté pomalu vysílá dál, směrem k lidským očím.

Nejstarší zachovaný daguerrotyp, Louis Daguerre, Ateliér, 1837

Fotografie byla od svého zveřejnění ihned uváděna jako způsob dokonalého zobrazení. Byl to skutečný, pravdivý, doopravdický obraz. Přesná kopie reálného světa, otisk objektivní reality. Přestože byly fotografie převážně černobílé, každý viděl, že věrně odrážejí skutečný barevný svět. Proto je jedna z raných fotografií  rovnou fake, neboť podle popisku údajně znázorňuje mrtvého člověka, zatímco jen zobrazuje autora fotografie Hippolyta Bayarda. Jde zároveň o nejstarší selfie.

 

Fotografování je hra se smrtí, jak říkal už pan Barthes.

Dnes má každý z nás tisíce fotografií. Hodně si díky tomu zahráváme s tím, kým jsme.

I když je člověk na fotografii, může zmizet.

Avšak existuje obrazové nebe, a tak přestože člověk může vypadnout z obrazu, obraz se nikdy nemůže úplně ztratit ze světa.

Práce s fotografickým záznamem v Sovětském svazu, autor neznámý, někdy po roce 1920

Upravovat fotografie se smí.

Nejenže se to dělá od nepaměti, ale úprava výsledného obrazu, modelace světla a hra se složením chemických pomocníků patří k samotné přirozenosti fotografie.

Proces vznikání fotografického obrazu má leccos společného s činnostmi vykonávanými v alchymistických laboratořích.

Voják zasažený kulkou ve španělské občanské válce vyfotografovaný Robertem Capou je ve skutečnosti voják, jenž právě podklouzl. Ale fotka je to slavná, protože ho právě zasáhla kulka, i když vlastně nezasáhla. O necelých dvacet let později šlápl pan Capa ve Vietnamu na minu a umřel.

A nyní návod jak zavést odraz do oka a jak změnit oku barvy. Je to ve španělštině, ale v rámci digitální gramotnosti by to nemělo zůstat ve stádiu španělská vesnice.

Nevzpomínám si už, kde jsem o tom četl, takže to berte s odstupem. Někdy v 90. letech zasedlo představenstvo francouzské asociace fotografů a usnesli se, že ta novinka, digitální fotografie, nestojí za nic. Není to vůbec skutečná fotografie, říkali jedni. Vzniku fotografie musí asistovat člověk, tu si nemohou počítače generovat jen tak samy, bez dozoru a odborné hry se světlem. Sepsali to a odeslali na vládu. Požadovali zákaz digitálních fotografií. Říkali, že digitální fotografie zničí důvěru ve fotografické záznamy, že když bude dovoleno upravovat fotografie v počítačích, které se tehdy stále více a více šířily společností, nebude již možné věřit, že co je na fotografii, je skutečně pravdivé. Byli na vládě vyslyšeni a dostalo se jim ujištění, že se vláda bude problémem zabývat. Jenže tvary mediální krajiny neurčuje vláda, ale média. V 90. letech se to ještě tolik nevidělo jako dnes, ale už tehdy byly fotografie pevně rozhodnuté pro digitalizaci. Moc dobře věděly, že jim to umožní masivní reprodukci a šeptalo se i o tom, že digitální fotografie se po světě může pohybovat virálně, pod čímž si staré fotografie v rámě nedokázaly nic moc představit. Tak žijeme ve světě, kde stroje generují obrazy, které vnímáme. Nejeden z nás má na discích všude kolem stovky, tisíce fotografií. Jsou naší pamětí, naší minulostí, sledem šťastných chvil.

Co pro vás znamená mít všechny ty fotky?

Jaké je jejich místo ve vašem životě?

Jaká je jejich funkce ve vašem těle?

Co vyprávějí za příběh?

Na fotografii je Jan Kršňák, autor zdejších stránek, před jedním obrazem Marie Brožové, který visí v jednom obývacím pokoji, kam Jan v minulosti docházel. Přestože se dívá na druhou stranu, stín jeho pohledu je vrhán na plátno obrazu za ním. Ve skutečnosti máme dvě tváře, jednu vepředu a jednu vzadu. A obě zachytávají světlo.

 

Pošli to dál
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •