Hodina mediální výchovy

Ano, toto je hodina. Právě se vychováváte, učíte se, rostete. Teď a tady. Nebolí to, co? Ani to nijak nedře. Vychovávat se je příjemné. Tato stránka je hra. Hra na vidění. Hra s očima v mediální krajině. Už se Vám to děje, nezáleží, co si o tom myslíte. Můžete odejít ze třídy, pokud to tak cítíte. Anebo v ní setrvejte a libovolně přeskakujte z lavice do lavice. Anebo pošlete někomu pod lavicí papírek, to taky náleží do hodin digivýchovy. Anebo klidně seďte a něco si čtěte. Anebo si pusťte film. Tato hodina je louka u lese, všude tu posedávají. Filmy jsou jako ptáci. Hodina je to otevřená a každý se během ní může naučit, co chce.

Fotografie stop, které ptáci zanechávají ve vzduchu

Xavi Bou, 2017

Já jsem tu průvodce, nikoli učitel. Což neznamená, že bych mlčel. I když jsem zticha, i když mluví někdo jiný, i když právě hovoří vaše vlastní obrazotvornost, i když jsem nepřítomný, jsem tady a mám o vás přehled. Právě teď jsem až uvnitř vaší hlavy, ve vaší mysli, procházím se krajinou rozléhající se za vašima očima.

Žijeme v časech stránek, které se na nás dívají. Pozorují každý náš pohyb. A chtějí, abychom se na ně dívali. Tato stránka mediální výchovy taková není. Nechává pohyby očí na člověku, který skrz ní právě prochází svým pohledem.

Jak zůstat klidný a svůj, zatímco všechno kolem se hýbe a mění.

V naší krajině sedí všude obrazovky.

Z jejich písní a přeletů z místa na místo je tvořen náš svět.

Při mediální výchově naživo se uklízí oči.

Při digitální výchově se protahují prsty.

Aby se duše nemusela dívat na své vysněné filmy se špinavýma brejlema a ještě k tomu z odstupu,

ale mohla se k nim přiblížit a skutečně je pohladit.

Tato stránka je živá a je to labyrint.

Pošli to dál
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •