Lucie Šťastná: S mediální výchovou začněte u nejmenších, puberťáci už si radit nenechají.

Uvádíme rozhovor Lucie Fialové s pedagožkou IKSŽ FSV UK v Praze Lucií Šťastnou, který vyšel na stránkách Rodiče vítáni 23.1.2018.

Média stále více vstupují do našich životů. Výzkumy ukazují, že děti je berou jako přirozenou součást svého života už od předškolního věku. O to důležitější je, aby s nimi uměly pracovat. Velkou část toho mají v rukou rodiče. A čím dřív začnou, tím lépe. „Dospívající už se ovlivnit nenechá, čerpá z toho, co mu rodiče předali v dětství,“ říká odbornice na mediální výchovu Lucie Šťastná. 

Jak jsou na tom české děti s mediální gramotností?
To se liší podle věku i podle toho, jaký mají k médiím přístup. Na mediální gramotnost dětí do 15 let se zaměřoval předloňský výzkum FSV. Vyplynulo z něj například, že nejrůznější digitální média berou děti jako samozřejmou součást svého života už od předškolního věku.

Na druhém stupni se rozevírají nůžky mezi těmi, pro která se média stala koníčkem, a těmi ostatními. Ti první se dále zdokonalují, tvoří v grafických programech nebo programují. Děti, které se na prvním stupni věnovaly jiným aktivitám, už nejsou tak ochotné tvořit, aby se před druhými neznemožnily. Jsou citliví na kritiku i omezování, protože začínají více řešit vlastní identitu a snaží se vymezit vůči druhým. A to platí i v oblasti médií. Pokud doposud nenašli žádný koníček, kterému by se věnovali, a rodiče nijak neregulovali jejich přístup k médiím, hrozí v tomto období nadměrné chatování nebo hraní počítačových her.

Jak je to u starších dětí?
Na prvním stupni děti zpravidla dostávají vlastní mobil nebo počítač a mají možnost trávit s médii více času. Velkým motorem jsou vrstevníci, se kterými se srovnávají. Už v tomto věku se mohou na internetu dostávat do rizikových situací, pokud o nich nejsou poučeny. Začínají mít zájem o účty na sociálních sítích, které jsou pro ně primárním kanálem komunikace s kamarády. Zároveň na prvním stupni už dokážou pochopit základní principy fungování médií, například rozlišit reklamu od zbytku obsahu.

Jak to vypadá s mediální výchovou v českých školách?
Měli by se s ní setkat všichni žáci od prvního stupně až po gymnázia a střední odborné školy. Protože je ale školám dána poměrně velká volnost, úroveň se velmi liší. Už na prvním stupni se dá s dětmi pracovat, pomáhat jim porozumět tomu, co běžně používají, diskutovat s nimi příležitosti a rizika, které média představují a rozvíjet jejich dovednosti. Žáky druhého stupně lze vést ke kritickému odstupu od médií a analytickému přístupu k nim. Problém ale bývá v tom, jaké kapacity na to škola má – jestli to učitelé a vedení považují za důležité a jestli sami médiím rozumí.

Co všechno vlastně spadá do mediální gramotnosti?
Jde o schopnost používat média tak, abychom co nejvíce využívali jejich benefity a uměli se vyhýbat rizikům. Umět si zabezpečit počítač proti virům, zacházet s osobními daty, vytvořit bezpečné heslo k online službám nebo vyhledávat informace pomocí klíčových slov.

Zároveň je to určité povědomí o tom, jak média fungují a jaké je pozadí jejich tvorby. Je důležité vědět, jak vzniká zpravodajství, jakými technikami se dá manipulovat, jakým tlakům novináři čelí, jak jsou financováni a jaký to má vliv na jejich tvorbu. Jen tak si dokážeme udělat názor na to, co se z médií dozvídáme.

Patří sem také schopnost orientovat se v marketingových strategiích a umět jim čelit, schopnost vyhledávat a vyhodnocovat informace, které k nám přicházejí, být si vědom vlivu, který mají média na společnost jako celek i na náš každodenní život – aktuálně třeba jak média ovlivňují naše předvolební chování. Cílem je získat k médiím kritičtější přístup.

Jaká média konzumují dnešní děti? Odkud berou informace?
Ty nejmenší čerpají nejvíc informací ze svého okolí, ale také z televize nebo pohádek. Větší možnosti se otevírají, jakmile se dítě naučí číst – čte knihy, dětské časopisy, internet. V průběhu dospívání se zdroje informací dále mění. Například středoškoláci mají tři hlavní zdroje informací: sociální sítě, internetové zpravodajské portály a televizi – ukázal to nedávný výzkum společnosti Člověk v tísni a agentury Median.

Jsou „nová“ média, tedy internet nebo sociální sítě, méně spolehlivá, než ta klasická?
Co se týče zpravodajství, tak u tradičních médií – tisku, rozhlasu a televize – je „jistota“, že mají určitou organizační strukturu, redakční systém výběru a zpracování událostí, určitý systém ověřování informací, případně vlastní zpravodajské sítě. Ale zase tam mnohdy chybí zpětná vazba a interaktivita, kterou nabízí spíše internetová média. U některých internetových portálů naopak můžete mít problém najít autora článku, natož informaci o redakci a jejím sídle. Člověk musí být mnohem obezřetnější, z jakého zdroje čerpá. Měl by být schopen si dohledat informace jinde, nebo si je ověřit z jiných zdrojů. Ale to platí pro všechny typy médií.

Jak může rodič posilovat mediální gramotnost svých dětí?
Už v předškolním věku uvádí rodič děti do světa médií tím, jaká média jsou v rodině k dispozici a jak je sami rodiče používají. Vlastní příklad by rodiče neměli podceňovat. Měli by dětem nastavovat určité hranice, což nemusí nutně znamenat kontrolu a restrikce. Leckdy stačí se zajímat o to, kolik času tráví dítě různými činnostmi, a pokud sedí u počítače nebo tabletu příliš dlouho, nabídnout mu jinou aktivitu. Zákazy mohou způsobit spíše to, že se je budou děti snažit obcházet. Pokud rodiči není jedno, co si děti z médií odnáší, může si s nimi o tom povídat. Při sledování pořadu komentovat děj, vyvolávat diskusi o tom, jestli a jak se to odlišuje od reality, vysvětlovat, v čem se liší reklama od jiných sdělení. Je také vhodné, když ze začátku používá rodič tablet nebo počítač s dítětem a v případě potřeby dovysvětlí, co je potřeba. S tím, jak děti rostou a dospívají, je povídání složitější, zákazy a omezování méně a méně účinné a rodič pomalu ztrácí svůj vliv. Dospívající pak čerpá z toho, co mu rodiče předali dříve. Když má s rodiči dobrý vztah, je větší naděje, že se jim svěří s kyberšikanou nebo dalšími problémy.

Máte nějaký tip, jak trénovat mediální gramotnost u úplně běžných činností v rodině? Dá se trénovat na procházce, nebo při sledování televizní pohádky?
Procházky bych spíše využila k tomu, aby si děti od médií odpočinuly. Rodinnou zábavou ale může být geocashing, při kterém se dítě může učit orientaci v prostoru i používání nejnovějších technologií k určení přesné polohy. Mediálně vychovávat se dá i při sledování pohádky – nejmenších dětí se může rodič ptát, jak chápou děj, jak vnímají určité scény nebo postavy. Malé děti se mohou některých scén v pohádkách bát a jak ukázal výzkum mediální gramotnosti mezi dětmi do 15 let, děti na prvním stupni zase mohou mít noční můry z televizního zpravodajství, z toho, že se katastrofy, války a teroristické útoky objeví i u nás.

Lucie Šťastná vystudovala Mediální studia na Univerzitě Palackého v Olomouci a pokračuje v doktorském studiu stejného oboru na Katedře mediálních studií IKSŽ FSV UK v Praze. Tamtéž pracuje také jako koordinátorka odborných projektů, podílí se na výuce a výzkumech mediální gramotnosti. Je autorkou a editorkou několika publikací o mediální výchově. S Českou školní inspekcí spolupracuje na šetření věnovaném mediální výchově na základních a středních školách.

originální článek zde: http://www.rodicevitani.cz/trendy-ve-vzdelavani/medialni-vzdelavani/ohybejte-stromek-dokud-mlady-pubertaci-uz-si-radit-nenechaji-rika-lektorka-medialni-vychovy/

Pošli to dál
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

%d bloggers like this: