Média a digiděti 0-6 let

Většinou si příliš nevšímáme působení médií v našem životě. Bereme je jako samozřejmost. Prostě tu jsou, stejně jako stromy, mraky nebo semafory. Nedělá se nám špatně z dívání se na televizi, věříme tiskovinám a vytváříme si na jejich základě názory a postoje, neustále kontrolujeme své telefony, jež nevypínáme raději ani v noci a klidně trávíme celou pracovní dobu, osm nebo i deset hodin, před obrazovkou počítače. Přijde nám to normální, taková je už doba. Vlivu médií si však často začneme všímat v oka mžiku, kdy se stáváme rodiči.

Najednou nám nepřijde úplně zdravé sedět před televizí a napadne nás, že telefon určitě vysílá nějaké škodlivé signály, jestliže k němu nevede žádná šňůra, která by je bezpečně svírala šedivou bužírkou. Také se začneme zajímat o počet hodin strávených společně s počítačem a nejednou nás napadne, že náš svět je vlastně skrz naskrz prolezlý těmi nejškodlivějšími médii, elektronickými nebo digitálními, s nimiž by naše dítě rozhodně nemělo přicházet do styku.

Napsal Jan Kršňák

Uvádíme stručný přehled nejčastějších jevů a obav spojenými s médii, které se týkají dětí ve věku 0 – 6 let.

  1. Děti samy chtějí s technologiemi zacházet často už kolem jednoho roku či lehce později. Ano. Děti se rodí do světa, aby jej prozkoumaly. Nechtějí telefonovat, ani se dívat na film nebo hrát hry na tabletu, ale potřebují prozkoumat, s čím si rodiče tak často hrají. Chtějí telefon ochutnat, osahat si ho atd. Mohou napodobovat rodiče a dělat, že telefonují. Držet telefon a mluvit zvládne i dvouleté dítě. Děti se rodí do své doby a přirozeně ji nasávají do sebe. Je-li náš svět plný technologií, je přirozené, že dětské duše touží po technologiích.
  2. Proto také není kam spěchat. Malé děti není nutné učit digitální gramotnosti. Naučí se jí samy, až se začnou rozhlížet po společnosti, jejímiž členy se mají stát. Zdá se pravděpodobné, že čím později se dítě setká s mediální krajinou, tím lépe se v ní může orientovat. I digidítě (dítě narozené v digitální době) je člověk a raný věk je velmi důležitým obdobím pro rozvoj základních lidských schopností.
  3. Chodit se děti učí samy. Mají při tom padat a zase se zvedat. Žádná chodítka (chodítko je taky médium). Mluvit se děti musí učit od lidí, ne od obrazovek. Synchronicita zvuku a pohybů tváře je důležitá pro správnou výslovnost. Dítě se učí všechno, i jak se hýbe rty. Proto je důležité čtení pohádek. Malé děti pozorují vedle příběhu také čtoucího rodiče. Čtení na dobrou noc je pro děti také vizuálním zážitkem.
  4. Čtení nebo vyprávění pohádek podporuje imaginaci, schopnost představovat si. Tak se rozvíjí myšlení. Samo od sebe, jsme v předškolním věku. Čtená pohádka se odehrává v hlavě dítěte, zatímco pohádka v televizi se odehrává v televizi. Poslouchání je aktivní a vnitřní, kdežto sledování filmu je pasivní a vnější. Čtením jednoho příběhu stále dokola, dokud se dítě neuspokojí a nechce jinou pohádku, vzniká v mysli dítěte pojem řádu. Utvářejí se první pravidla, první přesvědčení. Svět je neskutečně nový, když jste malé dítě. Televizní seriály naopak pokračují stále dál a dál. Internet toto utíkání (ztrácení se) zesiluje. Malé děti potřebují cítit řád, stálost, pevnost, jistotu opakování.
  5. Děti jsou hypnotizovány obrazovkou. Je to až fascinující, kdyby to nebylo lehce strašidelné, sledovat dítě dívající se na film nebo seriál. Ta bytost, co se jinak nezastaví ani na vteřinu, najednou sedí jako opařená a tiše civí před sebe. Čerstvý mozek nemá šanci stíhat jakoukoli střihovou montáž a nějaký čas také trvá pochopit dvourozměrnost audiovizuálního obrazu. Nemluvě o obsahu. Do tří let je televize pro rozvoj vnímání vhodná asi tak jako temná a studená místnost, do níž zavřete dítě o samotě. Uvádí se, že hodina sledování televize vyžaduje další hodinu, aby se dětský mozek opět vzpamatoval a uvedl se do běžného modu dětského zahrávání si se životem.
  6. Kopie č. - Monkey with tablet YouTube
  7. V pozdějším věku lze obrazovku vhodně dávkovat. Třeba hodinu týdně. Pokud možno pravidelně. V pátek před spaním, v neděli dopoledne… Denně rozhodně ne. Svět je mnohem rozmanitější než obrazovka a pokud naše společnost bude pokračovat současným směrem, nakoukají toho dnešní děti ještě dost. Není kam spěchat. Není potřeba je připravovat. Není potřeba je učit používat média. Náš spektáklovitý svět se o to už postará sám a není možné děti na přítomnost mediální krajiny nijak naočkovat. Je to jejich svět, stejně jako je náš.
  8. Zručnost rukou souvisí s rozvojem myšlení. Děti si musí osahat svět. Chápat se věcí. Čím dovednější budou mít prsty a ruce, tím lépe budou chápat svět. Pro rozvoj myšlení je důležitější hrát si s klackem, šiškou, kamenem, bahnem nebo kočkou než hladit dotykovou obrazovku. Máme deset prstů a na ovládání tabletu používáme jeden, který dělá neustále to samé. Dítě, které často hladí tablet, nerozvine svůj mozek dostatečně na to, aby jej někdy v budoucnosti mohlo skutečně aktivně ovládat.
  9. Nejdůležitějším médiem, nejdůležitějším zprostředkovatelem světa, jsou pro děti v tomto věku jejich rodiče. Jestliže jste unavení nebo nevíte, kam dřív skočit, napadne vás zaměstnat dítě konzumováním mediální krajiny. Funguje to. Klidně to udělejte. Dítě nezemře, když se bude hodinu dívat na televizi nebo si hrát na tabletu. Nepoznamená jej to do konce života. Psychický stav rodiče je stejně důležitý jako ten dětský. I dospělý mozek se stále rozvíjí, i když pomaleji. Pokud však televizí zklidňujete děti každý den, měli byste se nad sebou lehce zamyslet. Něco u vás doma nehraje.
  10. Děti si mají hrát. Neustále. Ve školce, doma, při jídle i ve sprše. Když se zrovna nudí, musí si vymyslet jinou hru. Děti není potřeba zabavovat. Nuda, mimochodem, je velmi zdravá, neboť vede člověka k uvědomění si sebe sama. Předškolní věk je časem nasávání světa, malé děti jsou jako houby. Můžete je začít pomalu vpravovat do etiky mediální krajiny. Ptáte se svých dětí, zda-li je můžete vyfotografovat a žádáte je o povolení, když jejich fotografie chcete publikovat na netu? Zní to zvláštně, že? Pravděpodobně je to jedno. Až budou velké, nebude už díky rozvoji sociálních sítí nic takového jako ochrana osobních údajů nebo právo na vlastní obraz existovat…
  11. První roky života dítěte jsou pro rodiče vhodným časem k pozorování sebe sama. Jak to mají s médii rodiče? V prostředí plném obrazovek nelze očekávat, že s nimi děti nebudou chtít trávit svůj čas. Čím budou starší, tím menší vliv budete jako rodiče mít na jejich chování. Proto je dobré začít si mediální krajiny všímat hned po narození. Budete potřebovat roky, abyste přehodnotili své zvyklosti.
  12. Když si hrajete nebo hovoříte s dítětem a zazvoní vám telefon, nezvedejte ho. Můžete odpovědět později. Pozornost k dítěti je podstatnější než věnování se člověku, který je někde úplně jinde. Malé děti nechápou koncept telefonování a vidí, že pro maminku je důležitější mluvit s krabičkou než dokončit, co zrovna řešilo. Z pohledu dítěte je objekt, který je důležitější než já sám, samozřejmě potenciálním objektem neskonalé úcty a zdrojem neukojitelné zvědavosti. Opravdu musíte telefonovat kamarádce dvacet centimetrů od hlavičky dítěte v šátku? Vložili byste své dítě do mikrovlnky?
  13. Pokuste se zamyslet nad tím, jak moc média ve své domácnosti potřebujete. Opravdu musíte mít zapnutou televizi jako pozadí, které nevnímáte? Novorozeně ho vnímá určitě a nejspíš mu to nedělá příliš dobře. Klid a pohodu v televizi moc nedávají. Opravdu musíte před dětmi hrát na počítači hry? Opravdu musíte pořád kontrolovat sociální sítě? Opravdu musíte domů tahat časopisy a noviny? Nebylo by lepší číst pohyby vašich dětí? Nebylo by zábavnější něco si navzájem vyprávět? Nebo se jen tak mlčky hladit. Nebo jděte ven. Jen tak na procházku. Rozhlédnout se po světě. Je to prospěšné pro vaše dítě i pro vás.
Pošli to dál
  • 348
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

%d bloggers like this: