Média a digiděti 6-12 let

Většinou si příliš nevšímáme působení médií v našem životě. Bereme je jako samozřejmost. Prostě tu jsou, stejně jako stromy, mraky nebo semafory. Nedělá se nám špatně z dívání se na televizi, věříme tiskovinám a vytváříme si na jejich základě názory a postoje, neustále kontrolujeme své telefony, jež nevypínáme raději ani v noci a klidně trávíme celou pracovní dobu, osm nebo i deset hodin, před obrazovkou počítače. Přijde nám to normální, taková je už doba. Vlivu médií si však často začneme všímat v oka mžiku, kdy se stáváme rodiči.

Vypráví Jan Kršňák.

Najednou nám nepřijde úplně zdravé sedět před televizí a napadne nás, že telefon určitě vysílá nějaké škodlivé signály, jestliže k němu nevede žádná šňůra, která by je bezpečně svírala šedivou bužírkou. Také se začneme zajímat o počet hodin strávených společně s počítačem a nejednou nás napadne, že náš svět je vlastně skrz naskrz prolezlý těmi nejškodlivějšími médii, elektronickými nebo digitálními, s nimiž by naše dítě rozhodně nemělo přicházet do styku.

Napsal Jan Kršňák

Uvádíme stručný přehled nejčastějších jevů a obav spojenými s médii, které se týkají dětí ve věku 6 – 12 let.

  1. Rodiče přestávájí být dominantním zdrojem informací dětí. Přestáváme to mít pod kontrolou. Nikdy jsme to pod ní tak úplně neměli, ale teď už je to doopravdy a určitě. Hlavně škola. Co tam mému malému tvorečkovi provádějí? To se rodič nikdy nedoví. A stejní, ne-li ještě horší, jsou kamarádi. Ty děti to dítě úplně zkazí. S Internetem po ruce má dítě k dospozici všechny informace světa stejně jako dospělí.
  2. Můžete začít vymýšlet více či méně propracovaná pravidla, která určí vztahy a situace mezi dítětem a elektronickými/digitálními médii. Pravidla se porušují. Všechna pravidla, dříve nebo později, budou porušena. Můžete kontrolovat telefon své dcery, ale nikdy nemůžete kontrolovat všechny telefony všech kamarádů a spolužáků. Digitálním médiím dnešní děti neutečou. Proto jim říkáme digiděti. Nemohou se jim vyhnout, nestane se, že by si jich samy nevšimly.
  3. Prvňáci se těší do školy, neboť dostanou svůj první mobil, ne kvůli škole. To se děje poměrně často. Později, kolem devíti let, se může poprvé objevit touha stát se profesionálním youtuberem, která se s věkem šíří populací dnešních školáků. Chápe se to mezi nimi jako smysluplný tvar dospělosti. Ani pilot, ani voják nebo doktor, ale programátor nebo mnohem častěji youtuber. Programovat stejně budou v blízké budoucnosti počítače a jejich specializované umělé inteligence a digiděti to moc dobře vědí, i když třeba nevědomě.
  4. Cesta do školy a ze školy je nebezpečná. Tedy koupíme dítěti mobil. Děti cestou ze školy volají i několikrát svým rodičům, především matkám. Když vycházejí, když přejdou křižovatku, když přejdou druhou a když dorazí domů. Permanentní kontrola dětí ve jménu iluzorní jistoty. Jak pomůžete svému dítěti, když bude mít nějaký skutečný problém tím, že ho budete mít na drátě. Třeba chytrý telefon není chytrým řešením vašeho strachu. Na něco aplikace nejsou a nebudou. Třeba na strach. Udělali jsme pro naše děti krajinu, do níž se je bojíme pouštět a nedokážeme si představit, že po ní chodí samy.
  5. Cesta do školy a ze školy je oka mžikem dětské svobody. Dítě není pod kontrolou ani rodičů ani učitelek a může se svobodně rozhlížet po světě. Naší vystrašenou kontrolou tyto dětské momenty svobody ničíme. Důvěřujme dětem, že se dokáží zastavit a rozhlédnout se, než vkročí do vozovky. Vždyť jste je to přeci učili vy! Důvěřujte sobě, že jste je to naučili velmi dobře, výborně a tak dále. Drtivá většina děti přežije své dětství.
  6. Když koupíte svému dítěti mobil, bude ho používat. A uvidí věci, všechny věci světa, protože telefony dneska kromě volání, umožňují ještě psát a dokonce sdílet videa a milión dalších věcí. Ještě pamatujeme doby, kdy se s telefonem chodilo maximálně sednout si do vedlejší místnosti. Podle jednoho průzkumu je mezi dětmi tohoto věku Pornhub na 36. místě nejnavštěvovanějších stránek. Mnoho dětí narazí na porno ještě před desátým rokem života. Jen ten, kdo ví, co je to láska, to dokáže svému dítěti vysvětlit lépe než pornografické moře omývající všechny pláže Internetu. Není kam spěchat. Právě protože telefony jsou všude kolem, může se dítě bez jednoho obejít velmi dlouho. Klidně do dvanácti let, v podstatě záleží na Vás, jak si to ustojíte. Argumenty znáte. Třeba ten o tom, že není třeba ve všem být jako ostatní.
  7. Minecraft. Těžko napsat pár vět, o tom, co na Minecraftu mají. Baví to prakticky všechny děti. Protože Minecraft je nekonečno. Nakonečno možností a nekonečno příležitostí. Protože si tvoří svůj vlastní svět. Úplně bez podmínek, od začátku světa. Protože ho tvoří vlastníma silama, vlastní vůlí, představivostí, pozorností i energií. V Minecraftu se děti učí o nekonečnu. O tom, jak je možné ho zaplnit vlastním časem. Sebou sama. V Minecraftu se digiděti učí tisíc nových věcí. Patří mezi ně i ztrácení času, vztekání se z neúspěchu nebo naopak opojení z překonání vlastních možností. Jen ten, kdo ztratil čas, může pochopit, co je to čas a začít si ho vážit.
  8. Nechte je hrát, co chtějí. Nemluvte dětem do výběru jejich her. Jen velmi zřídkakdy. Měli byste vědět, co hrají. Pozorujte je, ale nemluvte jim do toho. Nekontrolujte je, objevujte jejich vnitřní svět. Povídejte si s nimi o světech z her. Děti v tomto věku rády sdílejí své zážitky s rodiči. Jsou to pestrobarevné světy, každý z nich je jiný, v každém se dá dělat něco docela nového. I dívaním se na počítačové hry lze pochopit něco o životě dospělých. Zvlášť když je u toho také vaše dítě.
  9. Čas hraní lze omezit. Je možné střídat hrací týdny s nehracími. Týden se smí hrát a týden ne. Střídat to den po dni nefunguje, protože dítě během dne, kdy nesmí hrát, jen nasraně a pasivně čeká, až den skončí, aby opět mohlo hrát. Je potřeba delší přestávky. Tak si v mezidobí děti snadno oblíbí také něco jiného než jen hlazení obrazovek. Děti si chtějí hrát. Nejde o závoslost, ale o dětskou hravost, kterou škola doposud nestačila plně zadusit. Kyberprostor je hřiště dnešních dětí. A co mají dělat, když je nepouštíme ven? I v hrací den to může být jen hodina nebo dvě, ale stejně tak to může být i celé odpoledne. Děti záliby často střídají, často i několikaleté upnutí se na monitory najednou přejde do něčeho zcela jiného, zpravidla přiírodnějšího a pohyblivějšího.
  10. S většími dětmi začněte společně zakládat účty na sociálních sítích. Tvořte kolektivní profily rodinných výletů, stránku s fotkami vaší kočky, něco, odvažte se a buďte tvořiví dospělí hrající si se svými dětmi. Je důležité, abyste trávili společný čas také v kyberprostoru. Tak si budujete vzájemnou důvěru s vaším dítětem. Budete ji potřebovat mít vybudovanou, až odroste a ponoří se do tajů dnešní společnosti skutečně samo za sebe a pohlavě. Ale o tom až příště. Nemusíte vysvětlovat, jak se zakládá vlastní profil. Děti už to často dávno vědí. Nesnažte se ani o kontrolu osobního profilu dítěte. Nemá to cenu. Děti mají většinou profilů více a jen jeden z nich znají starostliví rodiče. V Evropské unii má mezi 9-10 rokem 22% dětí účet na Facebooku a mezi 11-12 rokem je to 53%. Oficiálně je Facebook pro starší 13 let.
Pošli to dál
  • 24
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

%d bloggers like this: