Mediální prázdniny

Dovolte si žít bez médií.

Jeden den, jeden týden.

Dívejte se, jaké to je.

Co všechno se děje.

Jak vypadá svět, když člověk netráví čas používáním digitálních technologií a věnuje svou pozornost životu kolem a sobě. Mediální prázdniny osvěžují vidění, pomáhají dýchání a zklidňují mysl. Podávají se zcela zdarma a každý si může mediální prázdniny předepsat sám a podle svého uvážení. Každý sám také zvažuje, kdy a jak své mediální prázdniny poruší. Porušovat mediální prázdniny není ani zakázané ani se to nedoporučuje, neboť k narušování prázdnin ze strany médií dochází, ať se nám to líbí nebo nelíbí. Nejde o to dávat si mediální prázdniny, abychom se mohli na svět podívat z odstupu a na vlastní oči zhodnotit, co se v něm odehrává. Jde o to dívat se bez odstupu, tedy bez používání rozmanitých technologií. Jde o vidět sama sebe a ve stejném oka mžiku i život.

Co se stane, když neuvidíte televizi.

Co se stane, když ráno nezapnete počítač.

Co když vyjdete z domu bez telefonu.

Co když nebudete týden nic číst a nic psát.

Ani na papírek, to je také médium.

Nekoupíte si ani jedny noviny, ani jeden časopis.

Nebudete zvedat telefony.

Zkuste jeden týden nebýt dosažitelní.

Dovolte si být nedosažitelní.

Udělejte si mediální prázdniny.

Zahrajte si na člověka, co se světem komunikuje bez použití médií.

Bavte se s lidmi výhradně na živo.

Dívejte se výhradně na přímý přenos reality.

Je to jen hra. Hra závislosti s nezávislostí.

Můžete ji hrát doma o samotě nebo v kolektivu.

Vy jste hráči, rozhodčí i hrací plocha.

Mediální prázdniny si každý vyhlašuje sám.

Mediální prázdniny mohou začínat každý den.

Byl jsem se projít. Šel jsem pěšky z Prahy do Beskyd. Byla to krásná cesta, během níž se mi nic nestalo. Nezažil jsem žádné drama, žádný nebezpečně adrenalinový okamžik, nezranil jsem se o střep, ani o žádnou ostrou hranu světa, nádherně mi vyšlo počasí, ani jednou jsem pořádně nezmokl. Nikdo mě neokradl a nikdo se se mnou nehádal. Neobjevil se nikdo, kdo by mi potřeboval vyhrožovat, anebo mi chtěl jen něco vysvětlit a ani já jsem po cestě neměl žádnou potřebu něco někomu vysvětlovat. Každý, koho jsem potkal, byl v pohodě s tím, co jsem zrovna dělal. Jen jsem šel z Prahy do Beskyd. I já jsem s tím byl v pohodě, neměl jsem žádnou krizi, nebylo mi nijak špatně, nic mi nescházelo. Došel jsem tam přesně včas, protože jsem tam nemusel být. Nevzal jsem si telefon, ani nic, co by mělo signál, potřeboval jsem si od toho odpočinout. Směřoval jsem na východ podle papírové mapy, jejíž měřítko nezobrazovalo všechny silnice, po nichž jsem se vlnil spolu s krajinou, ani všechna místa, kterými jsem procházel.

Šel jsem přes Strašnice, Hostivař, Horní a Dolní Měcholupy, Uhříněves, Kolovraty, Říčany, Svojetice, Černé Voděrady, Konojedy, Nučice, Olešku, Zdánice, Maletice, Doubravčice, Vršice, Zásmuky, Sobočice, Drahobudice, Bečváry, Poďousy, Červený Hrádek, Solopysky, Dobřeň, Karlov, Novou Lhotu, Malešov, Křesetice, Pucheř, Kluky, Močovice, Čáslav, Drobovice, Filipov, Markovice, Žleby, Ronov nad Doubravou, Závratec, Třemošnice, Hedvikov, Počátky, Ždárec u Seče, Seč, Horní Bezděkov, Bojanov, Libkov, Hodonín, Nasavrky, Ochoz, Švihov, Miřetice, Dubovou, Louku, Vrbatův Kostelec, Leštinku, Skutíčko, Skuteč, Lažany, Předhradí, Perálec, Zderaz, Proseč, Budislav, Poříčí u Litomyšle, Zrnětín, Lubnou, Sebranice,Střítež, Poličku, Pomezí, Radiměř, Hradec nad Svitavou, Sklené, Pohledy Samoty, Pohledy, Křenov, Mařín, Křenovské hradisko, Zadní Arnoštovice, Jevíčko, Jaroměřice, Šubířov, Konice, Budětsko, Novou Dědinu, Laškov Kandii, Laškov, Ludéřov, Drahanovice, Rataje, Těšetice, Ústín, Topolany, Olomouc, Samotišky, Svatý Kopeček, Lošov, Velkou Bystřici, Přáslavice, Kocourovec, Daskabát, Velký Újezd, Staměřice, Skoky, Trnávku, Lipník nad Bečvou, Týn nad Bečvou, Lhotu, Radotín, Soběchleby, Dolní Nětčice, Rakov, Paršovice, Opatovice, Ústí, Skaličku, Milotice nad Bečvou, Lhotku nad Bečvou, Valašské Meziříčí, Veselou, Zubří, Rožnov pod Radhoštěm, Radhošť, Pustevny, Tanečnici, Čertův mlýn, sedlo Kněhyně, Čeladnou, Ostravici, Lysou horu, Krásnou, Raškovice, Pražmo až na Morávku, kde jsem se vykoupal.

Na Morávce bydlí moji přátelé. A je tam moje nejoblíbenější koupaliště v republice, s průzračně čistou a pitnou vodou. Prostě jsem šel 19 dní na koupaliště.

Viděl jsem prázdniny, tak nebylo kam spěchat, tedy jsem nespěchal, jedl jsem po restauracích a Jednotách. Jednou jsem za Jednotou i spal pod jabloní. A mezitím jsem pomalu našlapoval. Abych si stihl všímat země, bezčasí a krásy kolem. Procházel jsem se zemí, kde jsem se narodil. Chtěl jsem ji vidět ještě zelenou, než si z ní uděláme poušť. Nejvíc jsem šel normálně po silnici. A nestačil jsem se dívat a přesvědčovat o tom, že je tu fakt krásně a že každý kout, každé místo, každá krajina se pestrobarevně zelená a nádherně si žije. Viděl jsem orla, veverky, srnky, psi i kočky a hejna ptáků a hmyzu a viděl jsem zemi uklizenou, bezpečnou a přející životu. Šel jsem normálně fungující zemí, kde se nic zvláštního neděje. Potkal jsem zemi, která si umí poradit, když půl roku neprší a poradí si i s těma vylomeninama, co v týhle zapadající kultuře ještě vymyslíme. Protože žijeme v silné a krásné zemi, která ví, co dělá. Té zemi je jedno, kdo zrovna vládne mezi lidmi, protože ví, že je mnohem starší a zkušenější než jakékoli aktuální hejno civilizačníků. Protože ví, že je životodárnější, láskyplnější a krásnější. Protože tahle země už utancovala tolik vládců, objevili se a zase odpadli. Zatímco ona stále zůstávala sama sebou, tančící za všech okolností, radující se za všech podmínek, překypující ve dne v noci sebedůvěrou táhnoucí se s ní už od časů, na něž už si nikdo nepamatuje. Viděl jsem zemi, co krásně roste, je přívětivá a má dobrou náladu. Došel jsem až na okraj českého kráteru, přelezl jsem ho a pokračoval jsem na samou hranici Velké Moravy. A viděl jsem lidi žít si své příběhy a cítil jsem z nich, že někde v hloubi srdce ví, že jsou jen pohybujícími se kousky té země. Jsme v pohodě, protože žijeme v krásné zemi. Jsme dostatečně rozumní a zalíbení a jsme najedění a máme co pít, jsme šikovní, bohatí a zajištění a dokážeme vyjít i s málem a jsme staří a zkušení a umíme v sobě najít klid a dokážeme ho i vytvářet kolem sebe. Jsme klidná pradávná země. Nádherná. Jedna z těch, kde by člověk chtěl žít. Jedna z těch, co by člověk klidně cítil až do morku kostí. Viděl jsem hvězdy dívat se sem a zářily jim oči. Potkal jsem cestou na koupaliště nesmírnou hromadu života. Svítila mi ve dne v noci na cestu. Vlezl jsem až dovnitř. Je to tu fakt dobrý. Udělal jsem milión kroků a jenom dvakrát jsem zakopl.

Na videu je sestup z Kněhyně. Děkuji Všem Doprovázejícím, že jsem došel až tam a ještě o kousek dál. Jedná se o poměrně raritní záběry mých nohou, protože nohy jsem si moc nenatáčel, přestože bez nich by se cesta nikdy nemohla uskutečnit, takže pár videí nohou jsem stejně udělal, ale poměrně málo.

Pošli to dál
  • 3
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

%d bloggers like this: