O člověku, digidětech a kyborgovi

Stránka se rodí.

Pohledy a obrazy člověka

Jak se člověk dívá na svět. Jak se na svět díváš ty. Jak se svět dívá na tebe.

Jak sleduješ život odehrávající se kolem tvých krásných očí.

Obrazy, co máme před očima. A obrazy, co máme za očima. Pohledy ven a pohledy dovnitř. 

 

Člověk a jeho obrazy

Člověk a jeho pohledy

Člověk a jeho oči

Digidítě je člověk hrající si s digitálními technologiemi.

Kyborg je člověk s digitální duší.

Robot je pohybující se stroj.

Android je digitální stroj pohybující se jako člověk.

Umělá Inteligence je síť uvědomělých strojů, co dělají chyby.

O mnoho staletí později čítala svatá Terezie jako dítě rytířské romány (někdy inspirované řeckými milostnými romány), z jejichž obraznosti později mnohé rozvinula ve svých náboženských spisech. ,,Získala jsem velkou zálibu v té četbě, má dobrá předsevzetí začala ochládat a v mnoha věcech jsem se dopouštěla chyb, takže se mi pak nezdálo, že bych zasluhovala pokárání, když jsem tak bez vědomí otce strávila celé hodiny ve dne i v noci. Dospělo to až tak daleko, že jsem pociťovala jakési rozladění, jestliže jsem neměla po ruce nějakou novou knihu.”

(Terezie z Ávily, in: Dějiny čtení; příklad závislosti na mediální krajině ze 16. století) 

https://video.aktualne.cz/dvtv/nebezpecne-svetlo-z-mobilu-od-lekaru-mozna-uslysime-nepeknou/r~d30afb8ccbf211e8acf3ac1f6b220ee8/?redirected=1539200889

Jaký je vztah obrazů k našim pohledům?

A co se v našich očích mění, když se díváme na obrazovku. Pamatuji doby, kdy jedinou obrazovkou k dispozici byla černobílá televize. Bez dálkového ovládání, s tlačítky a anténou. Dnes si všichni nosíme své obrazovky v kapse. Procházíme kolem obrazovek v krámech, jezdíme podél nich, když nás jezdící schody unášejí do městského podzemí. V současných katakombách jezdí stoje a vozí lidi. Dávno existuje technologie, která by mohla řídit metro bez použití strojvedoucích. Ti však zatím sedí na čele vlakových souprav a předstírají, že řídí metro, protože metro se řídí samo, elektronicky, digitálně, ale my, cestující, bychom byli nervózní, že nás podzemím vozí inteligentní vlaková souprava, a tak stále vyžadujeme, aby metro řídil člověk. Naše pohledy to vyžadují. Ještě nejsme ochotni svěřit svou dopravu do rukou chytrých strojů.

Brzo budeme ochotni…

Na konci 19. století mnoho rodičů řešilo, že by děti neměly číst tolik populárních románů. Horlivá četba za špatného světla kazila oči. Děti ležely, nic nedělaly a jen četly. Učily se samé divné věci. Časem se z těch divných věcí v knihách stala naše civilizace a z těch knih klenoty světové literatury. Konávala se setkání, kde lidé řešili vliv knih na správný vývoj svých dětí. Již v antickém Řecku Sokrates varoval, že rozšíření psaní povede ke kolektivní ztrátě paměti. Měl pravdu. Přesně to se stalo. O dva a půl tisíce let později vstupujeme do nových časů. Do těch digitálních.

Díky Internetu už nejsme těmi, jimiž jsme byli dříve.

Díky chytrým telefonům měníme své zvyky i tvary našich vztahů.

Hodně toho zapomínáme, protože používáme strojové paměti a Vy-hledávač.

Mnoho toho už neumíme udělat vlastníma rukama, jelikož za nás pracují stroje.

Díky GPS ztrácíme schopnost se orientovat v okolní krajině.

Dobrá zpráva je ta, že člověk nikdy není tím, kým byl dříve.

Kdo není na síti, ten jakoby nebyl. Naštěstí mohou být na síti úplně všichni.

A tak mohou všichni mít svobodný přístup k informacím, čehož všichni hojně využívají.

A tak v naší společnosti čerpáme více informací z mediální krajiny než z vlastního srdce.

Je to jen příběh. Příběh o zahrávání si s technologií. Jedno dobrodružství, které se člověk potřebuje vyzkoušet. Neděje se odjakživa, děje se poslední dobou. Pár set let. Je to jen hra. Pravda, jde v ní o život. Ale v každé skutečné hře jde život. Je to vtipný příběh a dobře to dopadne.

Jak se stát influencerem?

Jak převzít odpovědnost za chod světa?

Jak se stát tím, kdo si tvoří svůj život.

Kdo kolem sebe nechává povstávat svět k obrazu svému.

Jak být živým?

Jak stát na vlastních nohách na planetě, která obíhá slunce rychlostí 30 km/s, zatímco sluneční soustava letí rychlostí 19 km/s, ve stejný oka mžik, kdy celá galaxie letí 200 km/s. Jedeme prostě opravdu rychle.

Kudy se vypravovat po takovém místě?

 

Pošli to dál
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •