O dětském dívání se 2 – úžas

Jak prožívá dítě ze své povahy to, co k němu přistupuje prostřednictvím jeho smyslů? Jak dospívá k vnitřním obrazným představám, které utvářejí jeho fantazii? Jednu z těch nezkažených základních sil si každé malé dítě přináší s sebou: schopnost úžasu. Oko je bránou do světa. V nekritické oddanosti a nepokryté důvěře se panenka (zornice) otevírá prvnímu prožívání světa, vsává ho do sebe. Užasnout znamená bezvýhradně se spojit se spatřeným.

Teprve po desátém roce života si dítě získá odstup od okolního světa a začne kriticky rozlišovat. Proto je nesmyslné vydat dítě před dosažením tohoto věku na pospas televizi. Vnitřně to nemůže zvládnout. Bohužel většina rodičů pro zachování ,,rodinného míru” rezignovala na kontrolu a výběr sledování televize u dětí a bez ochrany je přenechává každodenním, mnohdy ohavným informacím, vychytralé reklamě, počítačově animovaným filmům, kriminálkám a dalším senzacím.

Technický zázrak televize tak u dětí často vede k duševní dezorientaci a nervozitě. Jejich upřímný úžas zakrňuje před neustálou křížovou palbou obrazovky v apatii a letargii. Jejich dosud nekonfigurovaná duše je totiž opticky přetížena, vlastní fantazie je zatlačována a zastinována. Na místo citlivého vnímání a soucítícího prožívání nastupuje pouhé zírání.

Jakob Streit: Komiks – útok na duše našich dětí, 1979 (In: Výchova a zdraví našich dětí, Fabula 2011, str. 142)

K domácímu procvičování:

Co to znamená konfigurace duše? Už jste se zbavili své televize? A kdy jste vy sami naposledy cítili skutečný úžas?

Pošli to dál
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

%d bloggers like this: