O filmovém a televizním obraze

Stránka se klube.

Televize je věc. Film je jiná věc. 

O věcných obrazech unášejících lidské pohledy.

Tváří v tvář obrazovce

,,Máme-li televizi pro děti změnit, nestačí jen vědět, co se nám na ní nelíbí, ale je třeba i pozitivní a dostatečně bohatá vize její budoucnosti.”

,,Děti jsou u nás v televizi baveny, kárány nebo poučovány. Vždy jsou to však samé trpné rody. Pravdivou výpovědí o dítěti je především autentická výpověď dítěte samého, které mluví o tom, co ho zajímá, a tak, jak mluví s ostatními dětmi.”

,,Místo honu na nespisovné tvary bychom se měli naučit opájet se dětskými slovními hříčkami, novotvary nebo zdánlivými chybami, které vlastně svědčí o tom, že dítě nepoužívá jazyk jako hotový nástroj, ale že jej vlastně aktuálně spolutvoří.”

,,Živoucí řeč našich dětí by tedy neměla být jej jakýmsi milým okořeněním stále stejných pořadů, ale měla by se stát centrálním tématem mnoha pořadů nových. Co si děti myslí a jak mluví o dospělých? O svých souvěkovcích? O škole? O nemoci a smrti? O bohu? Nebo snad necháme místo dětí a za ně promlouvat nepoetické humorné a de facto monopolní příšerky jako Jů a Hele?”

Bohuslav Blažek  – Tváří v tvář obrazovce (1990)

V Dalimilově kronice se v kapitole 20, pojednávající o bitvě u Turska, autor odvolává na obrazy jako na důkazní materiály potvrzující jeho slova:

,,Kdo mě podezírá ze lži/ ať k svatému Vítu běží,/ v Rajském dvoře bez řečí/ o pravdě se přesvědčí./ To, čemu on nevěří,/ zpodobnili maléři.” 

Všechny obrazy jsou skutečné.

Emoce, které ve vás vzbuzuje film, prožíváte doopravdy. Je to skutečný strach, skutečný smutek i skutečná radost, že to dobře dopadlo.

Každý televizní přenos je přímý.

Film je vždy vysílán živě. Přímo do oka. Z tohoto pohledu na nosiči nezáleží. Může to být kino, televize, telefon nebo okno vlaku projíždějícího krajinou.

Co je v televizi, to musí být pravda. Film je opravdovější než fotografie, protože se pohybuje. A fotografie je realističtější než malba, protože není vytvořena lidskou rukou, ale pomocí stroje.

Neviditelná ruka trhu je spravedlivá, neboť jde ve skutečnosti o neviditelnou síť počítačů. Je neviditelná, protože je tak rozsáhlá, že jeden lidský pohled ji nikdy nemůže zahlédnout celou a nemohl by ji celou spatřit, ani kdyby celý život chodil kolem dokola celé planety. Jen lidskýma očima může člověk vídat svět.

Objektivní realita je svět viděný skrz objektivy.

Virtuální realita je svět nahlížený skrz data.

Očima ladíme programy okolní krajiny.

Smyslem života je hlazení 3-D světa.

Digitus znamená latinsky prst. Obrazy srdce zdají se chytrým, dotykovým obrazovkám často šílené. Existují obrazy, které dokáží vypnout přístroj, na němž jsou přehrávány.

Network, 1976

Povšimněte si, jak je obraz rozmazaný, nekvalitní, jak se říká v časech, kdy dbáme na jasnost obrazu. Digitální obrazy se časem rozmazávají, přestože ve své době jsou to vždy ty technologicky nejvymoženější obrazy. Internet je jezero všech obrazů. Na Internetu se knihy, mapy, myšlenkové mapy, databáze i celé knihovny stávají obrazy. V hlubinách Internetu bylo vše již dávno řečeno, zobrazeno, protože všechno o médiích, technologiích a člověku je už někde napsáno nebo se někde právě píše. Internet prochází světem. Viditelně i neviditelně se rozprostírá biosférou. Zcela obsadil noosféru a pozvolna digitalizuje jednu lidskou kulturu za druhou. Technologie se šíří kontinenty i do těch nejzapadlejších pouštních oáz a posledních z nejposlednějších koutů deštných pralesů. Obrazy rádi lezou po lidských pohledech. Zanechávají přitom stopy v našich očích. A nejsou to stopy virtuální. Jsou to obrazy světa, s nimiž žijeme naše každodenní životy.

celý film je možno shlédnout zde: https://ffilms.org/network-1976/

A namísto plavání v oceánu informací, zabořil příď své lodě do oblohy na horizontu.

Aby se mohl podívat na skutečný svět.

Aby se mohl dívat

z očí do očí.

Na vlastní kůži. Na obrazy na vlastní kůži.

Prší obrazy.

Jsme promáčeni obrazy.

Taky protože si díky chytrým telefonům můžeme nosit svou televizi s sebou v kapse. A nemusíme se na ni dívat, ale můžeme být rovnou v ní.

Není proč odcházet z krajiny, kde prší obrazy. 

Nechť je tvým deštníkem hvězdná obloha.

Celý film je možno vidět zde: https://ffilms.org/the-truman-show-1998/

Každý náš obraz na sociálních sítích tvoří jednu scénu našeho života. Každý náš komentář je jeden náš postoj, každé video je kousek filmu, kterým je náš život. 

Všechny fotky se počítají. Každý telefonní hovor se zaznamenává.

I každá myšlenka.

I každý pohyb.

Každý tvar. Každý obraz.

,,Soudě podle relativní četnosti dochovaných zpráv se ve středověku pohybovaly obrazy i sochy celkem běžně, stejně jako v antice.” (M. Bartlová – Skutečná přítomnost, str. 219) dá se ocitovat víc o filmu, ale teď jdu spát…

 

Pošli to dál
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •