O prstech, myšlení, tabletech a dětech

že veškeré lidské myšlení a jednání je založeno na smyslovém vnímání a pohybu. Studie ukázaly, že děti musejí věci uchopit, aby o nich mohly dobře přemýšlet. Teprve tím správně poznávají svět a věci a současně se s nimi učí správně zacházet… Tak jako řeč rozvíjíme tím, že spolu hodně mluvíme, jemné motorice, prostorovému myšlení, a dokonce i kategoriálnímu uvažování o takto u-chopených věcech se učíme pouze tím, že s nimi zacházíme. A jenom tímto zacházením si děti podmaňují svět a osvojují si ho.

Manfred Spitzer – Kybernemoc, str. 189 – 198

že čím více si předškolní dítě hraje s prsty, tím lepší bude v dospělosti v matematice, protože počítání se zcela jednoznačně učí na prstech a tím se fyzicky zakotvuje v mozku… Kdo při učení věci jenom vidí, ten si je také vštípí pouze zrakovým systémem (lépe řečeno: do zrakového systému). Kdo je však u-chopuje, ten ke zpracování a uložení naučeného používá navíc i celou svoji motoriku (asi třetinu mozku). Studie ukázaly, že se skutečně ,,učíme rukama”, když zacházíme s věcmi… učíme se nejen rychleji, ale s naučeným také umíme lépe zacházet, hlouběji o něm přemýšlet a tvořivěji je používat.

Mluvení je natolik složité, že počítače dodnes mluvit doopravdy neumějí, přestože to dokáže každé tříleté děcko. A nejinak je tomu při manipulaci s věcmi.

Když používáme ruku, není to pouhý nástroj, ale i smyslový orgán: při úchopu vysílá vjemy doteku a tlaku i informace o postavení kloubů do mozku, kde se tyto smyslové vjemy kombinují s vjemy optickými a dále zpracovávají. Tak vznikají ,,celostní” poznatky o vzhledu, velikosti, tvaru a směru pohybu. Spolu s plánovaným cílem úkonu propočítají motorická centra mozku odpor, který se musí při provádění pohybu překonat, a podle toho ovládají svalstvo. oči přitom sice také pomáhají, hlavní podíl na úkolu však zařídí ruka a senzomotorická centra v mozku.

Na rozdíl od toho je “šudlání” po hladkém povrchu bez vlastností ta nejhloupější činnost, jakou může dítě dělat. Taktilně naprosto nezajímavé přejíždění prsty po skle, bez jakýchkoli souvislostí mezi stisknutím tlačítka a obrázky na monitoru a bez jakékoli další zajímavé doprovodné zkušenosti se stává stále stejným ne-zážitkem, ze kterého se malé dítě nemůže ničemu smyslově naučit: jakému užitečnému zevšeobecnění by se měl mozek naučit ze zkušenosti s neustálým přejížděním prstem? Že je celý svět na omak stejný a se vším se má zacházet stejně, bez ohledu na to, jak to vypadá?

Přesně v tom spočívá problematičnost tabletu: prsty přejíždějí po jeho povrchu – a to je všechno!

Možnosti rozvoje jemné motoriky jsou velmi omezené, o vývoji u-chopování předmětů a zacházení s nimi, prostorového myšlení a také kreativity ani nemluvě! jenom souhrou oka (a všech ostatních smyslů) a ruky (jako hmatového orgánu i jako nástroje pro manipulování s objekty) se učíme propojeně a doslova “chápeme” svět. Tablet nic z toho neumožňuje. Nezprostředkovává žádné “celostní” poznatky, nepodněcuje ani nepodporuje – a to ani smyslově, ani motoricky. Není tedy divu, že si vychovatelé a učitelé stěžují, že děti už neumějí zacházet se stavebnicí z kostek.

Miminko musí mít možnost osahat si to, co vidí, rukama a (zejména u nemluvňat) i ústy. Tak také věci ochtnává a vnímá a získává celkový dojem o dané věci. Současně s ní může i manipulovat, tj. vytvářet si motorické programy, jež jsou při poznávání věcí velmi užitečné. Růže jinak vypadá, jinak voní a chutná, je jiná na dotek než jablko. Sklo zní jinak (když se na něj poklepe) než dřevo; snadněji se rozbije, když ho upustíme, a také jinak vypadá apod.

Tyto zážitky dítě potřebuje, aby se učilo rozumět světu.

 

Pošli to dál
  • 21
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

%d bloggers like this: