Pravidla k bezpečnějšímu užívání Internetu

,,Pokud většinu toho, co chtějí děti dělat, dělat mohou – byť s určitým omezením, celkem bez problémů přijímají i to, že jsou věci, které (zatím) nesmějí dělat vůbec. Naopak tam, kde se mnoho věcí nesmí, děti bojují za každou maličkost.” (Respektovat a být respektován)

Lépe a efektivněji funguje poučené používání počítače a internetu s konkrétními domluvenými pravidly než striktní, neuvážený či zbrklý zákaz všech online činností. Navíc zůstává faktem, že domácí počítač není pro dítě jediný dostupný, a v případě jeho zákazu začne dítě briskně využívat ten ve školní knihovně či u kamaráda. Takže zákaz, navíc bez vysvětlení, poučení a osvěty, opravdu nic neřeší. Pravidla by měla být vytvářena společně všemi, kterých se budou týkat.

Z výborného textu Mgr. Zuzany Karáskové Ulbertové, Rodič, vychovatel a dítě na Internetu, který vyšel ve sborníku Děti a online rizika, vydaném Sdružením Linky bezpečí, v roce 2012.

  • Nikdy nesděluj adresu svého bydliště, telefonní číslo domů nebo adresu školy, kam chodíš, jména a adresy rodičů a rodinných příslušníků i jejich telefonní čísla do práce někomu, s kým jsi se seznámil/a prostřednictvím internetu, jestliže ti to rodiče přímo nedovolí.  (Upgrade 2017: Ve svém mobilním telefonu či tabletu si vypni všechny funkce geolokace – mnoho programů zaznamenává tvou polohu a jsi-li on-line, ostatní mohou vidět, kde přesně se nacházíš. Což vůbec není potřeba.)
  • Pokud se neporadíš s rodiči, neposílej nikomu po internetu svou fotografii, číslo kreditní karty nebo podrobnosti o bankovním účtu a vůbec žádné osobní údaje.
  • Nikdy nikomu, ani nejlepšímu příteli, neprozraď heslo nebo přihlašovací jméno své internetové stránky nebo počítače.
  • Nikdy si bez svolení rodičů nedomlouvej osobní schůzku s někým, s kým jsi se seznámil/a prostřednictvím internetu. Doma musí bezpodmíněčně vědět, kam jdeš a proč. I když ti rodiče dovolí se s takovým člověkem sejít, nechoď na schůzku sám/sama a sejděte se na bezpečném veřejném místě.
  • Nikdy nepokračuj v chatování, když se ti bude zdát, že se tam probírají věci, které tě budou přivádět do rozpaků nebo tě vyděsí. Vždy o takovém zážitku řekni rodičům (nebo lidem, kteří se o tebe starají).
  • Nikdy neodpovídej na zlé, urážlivé, nevkusné nebo hrubé zprávy. Není tvoje vina, že jsi tyto zprávy dostal/a. Zpráva vždy vypovídá o tom, kdo ji posílá a ne o tom, kdo ji přijímá. Když se ti to stane, oznam to rodičům.
  • Nikdy neotvírej soubory přiložené k elektronickým zprávám, pokud přijdou od lidí nebo z míst, které neznáš. Mohou obsahovat viry nebo jiné programy, které by mohly zničit důležité informace a významně poškodit software počítače.
  • Vždy řekni rodičům o všech případech nepříjemných, vulgárních výrazů na internetu, totéž platí pro obrázky s vulgární tematikou.
  • Vždy buď sám/sama sebou a nezkoušej si hrát na někoho, kým nejsi (na staršího, na osobu jiného pohlaví apod.).
  • Domluv se s rodiči na pravidlech používání internetu a poctivě je dodržuj. Především se domluv, kdy můžeš internet používat a jak dlouho.
  • Když ti na internetu někdo bude nabízet něco, co zní tak lákavě, že se to nepodobá pravdě, nevěř mu – není to pravda.
  • Každý problém řeš včas.
  • Co na internetu zveřejníš, již neodstraníš.
  • „Poučuj“ rodiče o virtuálním světě a nech se poučit.

Jak nastavit pravidla, na co si při rozhovorech s dětmi dát pozor…

  • Nechte se dítětem poučit o službách, které používá, a ujistěte se o jejich obsahu. Tím zlepšíte svou znalost internetu.
  • Nikdy svému dítěti nedovolte setkání o samotě s někým, s kým se seznámilo na internetu, bez vaší přítomnosti. Pokud k setkání svolíte, své dítě doprovoďte.
  • Zajímejte se o internetové kamarády svých dětí stejně, jako se zajímáte o jejich kamarády ve škole.
  • Základem při komunikaci rodiče s dítětem je otevřenost. Při nepříjemných zkušenostech dítěte s děsivým obsahem nebo nepříjemným člověkem není řešením trestat dítě nebo mu dokonce bránit používat internet, ale poradit mu, jak se v budoucnu nepříjemným zkušenostem vyhnout. Jak se rodič při podobné situaci zachová, určuje, zda se mu dítě svěří i v budoucnu.
  • Na místo se nevhodným obsahem se dítě může dostat zcela náhodou. Pro tyto případy neexistuje stoprocentní ochrana a vyplatí se spíše vychovávat dítě tak, aby si podobné skutečnosti interpretovalo způsobem odpovídajícím jeho věku, protože s dítětem nemůžete trávit všechen volný čas.
  • Riziko vstupu na stránku s nevhodným obsahem lze snížit jednak prostřednictvím možností zabudovaných přímo do internetového prohlížeče, jednak prostřednictvím speciálních programů obsahujících nepřetržitě aktualizovaný seznam stránek pro děti nevhodných. Tyto programy bývají k dispozici zdarma.
  • Dávejte si pozor na soubory, které dítě z internetu stahuje a ukládá je na disk.
  • Sledujte, kolik času dítě u počítače stráví. Nepohybuje se ve světě virtuálních her častěji než na hřišti? Nepohybuje se víc na chatu a nekomunikuje s anonymními osobami častěji než se svými kamarády? Nedovolte, aby virtuální realita dítě příliš pohltila…

Od roku 2012 se situace poměrně změnila. Všechny uvedené body bezezbytku platí, ale chytré telefony a sociální sítě, které v roce 2012 ještě nebyly tak rozšířené, přidávají další rozměr případným nepříjemnostem. Digiděti není možné uhlídat. Jejich touha poznat společenskou realitu je přirozená a nezastavitelná. A naše společenská realita je stále více a více realitou virtuální. Probíhá digitalizace společnosti a dnešní děti do ní přirozeně vrůstají.

Základem úspěchu je důvěra. Není možné dítě “ochránit” před internetem a není to ani nutné. Mějte důvěru, že vaše dítě si poradí s tím, co v kyberprostoru potká. Mějte důvěru, že za vámi přijde a svěří se, když narazí na něco problematického. A mějte také důvěru ve vás samotné, že ať se v životě vašeho dítěte objeví cokoli, dokážete si s tím poradit. Mediální krajina je mnohem rozlehlejší než váš byt, nemůžete ji mít pod kontrolou. Ale můžete mít pod kontrolou sebe a své reakce. A můžete mít pod kontrolou svou důvěru v životaschopnost vlastních dětí…

Mějme důvěru, že naše děti jsou v pořádku, že jsme dobrými rodiči, protože děláme, co umíme, že svět je bezpečné místo k životu a že naše rodičovská pozornost a láska jsou mocnější než jakákoli událost v kyberprostoru. Kdo si se svými dětmi hodně povídá a láskyplně se zajímá o jejich vnitřní světy, ten tráví své rodičovské povinnosti klidněji.

 

 

Pošli to dál
  • 3
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

%d bloggers like this: