Pravidla k bezpečnějšímu užívání internetu

Lépe a efektivněji funguje poučené používání počítače a internetu s konkrétními domluvenými pravidly než striktní, neuvážený či zbrklý zákaz všech online činností. Navíc zůstává faktem, že domácí počítač není pro dítě jediný dostupný, a v případě jeho zákazu začne dítě briskně využívat ten ve školní knihovně či u kamaráda. Takže zákaz, navíc bez vysvětlení, poučení a osvěty, opravdu nic neřeší. Pravidla by měla být vytvářena společně všemi, kterých se budou týkat.

Z výborného textu Mgr. Zuzany Karáskové Ulbertové, Rodič, vychovatel a dítě na Internetu, který vyšel ve sborníku Děti a online rizika, vydaném Sdružením Linky bezpečí, v roce 2012.

  • Nechte se dítětem poučit o službách, které používá, a ujistěte se o jejich obsahu. Tím zlepšíte svou znalost internetu.
  • Nikdy svému dítěti nedovolte setkání o samotě s někým, s kým se seznámilo na internetu, bez vaší přítomnosti. Pokud k setkání svolíte, své dítě doprovoďte.
  • Zajímejte se o internetové kamarády svých dětí stejně, jako se zajímáte o jejich kamarády ve škole.
  • Základem při komunikaci rodiče s dítětem je otevřenost. Při nepříjemných zkušenostech dítěte s děsivým obsahem nebo nepříjemným člověkem není řešením trestat dítě nebo mu dokonce bránit používat internet, ale poradit mu, jak se v budoucnu nepříjemným zkušenostem vyhnout. Jak se rodič při podobné situaci zachová, určuje, zda se mu dítě svěří i v budoucnu.
  • Na místo se nevhodným obsahem se dítě může dostat zcela náhodou. Pro tyto případy neexistuje stoprocentní ochrana a vyplatí se spíše vychovávat dítě tak, aby si podobné skutečnosti interpretovalo způsobem odpovídajícím jeho věku, protože s dítětem nemůžete trávit všechen volný čas.
  • Riziko vstupu na stránku s nevhodným obsahem lze snížit jednak prostřednictvím možností zabudovaných přímo do internetového prohlížeče, jednak prostřednictvím speciálních programů obsahujících nepřetržitě aktualizovaný seznam stránek pro děti nevhodných. Tyto programy bývají k dispozici zdarma.
  • Dávejte si pozor na soubory, které dítě z internetu stahuje a ukládá je na disk.
  • Sledujte, kolik času dítě u počítače stráví. Nepohybuje se ve světě virtuálních her častěji než na hřišti? Nepohybuje se víc na chatu a nekomunikuje s anonymními osobami častěji než se svými kamarády? Nedovolte, aby virtuální realita dítě příliš pohltila…

Od roku 2012 se situace poměrně změnila. Všechny uvedené body bezezbytku platí, ale chytré telefony a sociální sítě, které v roce 2012 ještě nebyly tak rozšířené, přidávají další rozměr případným nepříjemnostem. Digiděti není možné uhlídat. Jejich touha poznat společenskou realitu je přirozená a nezastavitelná. A naše společenská realita je stále více a více realitou virtuální. Probíhá digitalizace společnosti a dnešní děti do ní přirozeně vrůstají.

Základem úspěchu je důvěra. Není možné dítě “ochránit” před internetem a není to ani nutné. Mějte důvěru, že vaše dítě si poradí s tím, co v kyberprostoru potká. Mějte důvěru, že za vámi přijde a svěří se, když narazí na něco problematického. A mějte také důvěru ve vás samotné, že ať se v životě vašeho dítěte objeví cokoli, dokážete si s tím poradit. Mediální krajina je mnohem rozlehlejší než váš byt, nemůžete ji mít pod kontrolou. Ale můžete mít pod kontrolou sebe a své reakce. A můžete mít pod kontrolou svou důvěru v rozumnost a životaschopnost vlastních dětí…

Čekají nás zajímavé časy. Žijeme v informační době. Ale v každé době bylo životodárné všímat si vlastních pocitů, nálad a myšlenek. Součástí příběhu o výchově dětí v mediální krajině jsou vedle nemožnosti dokonalé kontroly, také nevědění, nejistota, neustálá proměnlivost prostředí a skutečnost, že my sami se v tom digitálním světě vlastně docela ztrácíme taky.

 

Pošli to dál
  • 3
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

%d bloggers like this: