Proč máme rádi lajky?

Pro ty, kteří věří v důležitost činnosti vlastního mozku. Ti, kdo spoléhají spíše na svou duši, mají lajky rádi kvůli lehce jiným důvodům.

Jednou z významných činností mozku je sbírání zpětných vazeb z okolí jedince. Člověk je společenský tvor a potřebuje vědět, jestli si představuje, myslí a jedná správně nebo špatně. Když dostane facku, pocítí zpětnou vazbu prostředí jeho tvář, ale většinu reakcí světa na vás samotné vyhodnocuje váš mozek, konkrétně jeho systém odměňování.

Vybíráme z textu Davida Rocka – Your Brain on Facebook z roku 2012. Překládáme volně a mícháme jeho věty s našimi dodatky. Nerozlišujeme jedno od druhého, protože tak to dneska ve světě informací chodí. Chápejte to jako výcvik pro rozlišovací schopnosti vašeho mozku. Z vašeho úhlu pohledu je lhostejné, kdo co řekl, význam a použití stejně určujete vy sami.

Zde leží jádro problému. Sociální média dokáží odměňovat tak dobře, že naše schopnost soustředit se i na jiné věci se nachází zahlcená. Mozek má jen omezené možnosti zabránit impulsům, které se zdají být skvělé nebo lahodné. Je přirozené, že člověk vyhladává příjemné a nádherné zážitky, o tom přeci život je.

V mozku existuje okruh pro “vyhledávání” a okruh “to se mi líbí”. Mně se například nelíbí překládání, takže to zrychlíme a pak přejdeme rovnou do angličtiny, sorry. V orální kultuře, která nikdy neskončila, je převyprávěný příběh stále tím samým příběhem.

Vyhledávajícímu okruhu jde o dopamin, jehož probouzení startuje endorfiny, které chápeme jako pocit radosti a uspokojení. Ve skutečném životě se k dopaminu přidávají ještě oxytocin a serotonin a zklidňují jeho účinek, což se ale na sociálních sítích neděje, takže se sice cítíme odměňování, ale není nám z toho dostatečně dobře, necítíme se v klidu, uspokojení. Chceme víc, znova a lépe. Proto mají uživatelé sociálních médií problémy se soustředěním, protože dopamin vytváří mentální hyperaktivitu, normálně vyrovnávanou oxytocinem a serotoninem. Neschopnost soustředit se vede k horším známkám, protože znemožňuje dostatečně se věnovat učení. Protože sociální sítě jsou tak vzrušující! U těžkých případů závislosti na lajkách sledujeme pocity úzkosti, podrážděnosti a depresivní stavy.

Rock nakonec zmiňuje, že vždy po zavedení nějaké technologie, která radikálně mění způsob lidské komunikace, chvíli trvá, než se s ní společnost naučí žít v souladu. Jako příklad uvádí postupné zavádění dopravních předpisů. Zpočátku prý automobily jezdily všude možně a jakoukoli rychlostí a až později se naučily brát ohled na chodce a ostatní účastníky krajiny. Možná potřebujeme pravidla pro řícení se po sociálních sítích.

Lajky vyhledáváme proto, že ukazují našemu mozku, že ho má svět rád, ačkoli je úplně jedno, co jako mozek zrovna dělá. Kdyby byl život počítačová hra, v níž mozek prochází složitou krajinou, řeší zapeklité úkoly a bojuje o přežití, pak by lajk mohla být truhla s dopaminem, co čeká u cesty, až ji zahlédnete, přijdete za ní a naberete si z ní plnými doušky.

Původní text Davida Rocka je zde:  https://hbr.org/2012/05/your-brain-on-facebook a bylo by fajn, kdybyste nám nechali lajk za to, že umíme používat ctrl+c a ctrl+v, ale rozhodli jsme se to neudělat. Díky moc.

Pošli to dál
  • 4
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

%d bloggers like this: