Škola je médium

Škola je mediální dispozitiv.

Protože její primární funkcí je předávat informace.

Je to informační filtr mezi světem dospělých a krajinou dětského světa.

Škola je masové médium orientované především na děti, ale zasahující do života všem.

Vyškolený znamená medializovaný.

Médium neboli prostředek, prostředník. Média zprostředkovávají.

Školy existují, aby dětem zprostředkovávaly vstup do společnosti.

Škola je médium, kterým se dnešní člověk musí nechat zmedializovat, aby se mohl stát právoplatným členem společenství dospělých jedinců. Tak to v naší kultuře prostě chodí. Mezi tzv. rozvinutými národy se obecné školení populace považuje za standard.

Škola je v naší kultuře poměrně dlouhým přechodovým rituálem mezi dětstvím a dospělostí. Je to médium, které z člověka udělá dospělou bytost. (Protože to je v naší technické civilizaci potřeba zařídit, to by se jinak nestalo. Protože my dnes nevěříme, že něco se děje samo od sebe. Třeba lidský život.)

Každé médium ukládá tělu jisté pohyby, pocity a pohledy, které člověku umožňují ničím nerušené používání daného média. Dalekohled, kterým se Galileo díval po hvězdách, jej nutil zavřít druhé oko. Médium dalekohledu vyžaduje vypnutí vnímání pozemského světa a soustředění se výhradně na světlo pronikající skrz dalekohled.

školy se uzavírají před vnějším světem, aby žáci a studenti mohli nerušeně vnímat filmy, kterými je škola připravuje na život venku

Jak se díváme na film? Co dělá film s naším tělem? Situace kino. Člověk sedí nehybně, ve tmě, mlčky, o samotě a dívá se upřeně před sebe, hlava se příliš nehýbe, oči dávno našly vhodnou ohniskovou vzdálenost, aby jimi mohlo nerušeně proudit světlo z celého povrchu plátna, takže se vlastně také příliš nepohybují. Film je oka mžik. Člověk se dívá, dýchá, vnímá, žije. Film mu proniká do mozku, do srdce i do jeho poslední buňky.

každé médium je pouze stroj na tvarování světla

Jak se děti dívají ve škole? Co dělá škola s dětmi? Učí je. Sedí nehybně, pod zářivkovým světlem, mluvit smí jen na vyzvání, sedí v hejnu, celá třída, ale ve škole je každý sám za sebe, tak nějak o samotě, sedí a dívá se před sebe, kde se tabule plní tajemnými znaky ze světa dospělých, má si je všechny zapamatovat, učinit je součástí sama sebe, zpracovat to a zapracovat. Proces vzdělávání je soustavným působením média škola na dětskou duši. Na mnoho let vystavujeme v naší kultuře všechny děti mediální činnosti tohoto aparátu, tohoto dispozitivu, této technologie. Je v naší populaci aktivní již přes dvě stě let. Jsme už několikátou řádně proškolenou generací.

Škola je stroj na předávání informací. Je to systém, který uspořádává lidské vědění a předává ho dětem. Každá živá bytost, včetně člověka, se po celý život učí žít svůj život. Ten stroj sestrojila průmyslová revoluce a do provozu uvedly nově se rodící státní orgány. Naše společnost prochází digitalizací. Současné stroje jsou chytré stroje. Kontakt člověka se světem se mění na setkání člověka s hejnem jedniček a nul před-stavujících svět.

Z hlediska mediální konvergence vychází médium školy především z písma a tisku. Ale ani vliv vizuálních materiálů není ve školním prostředí zanedbatelný a konečně je třeba zmínit performativní chování učitelů, jehož původ můžeme hledat nejen v antickém divadle, ale také ve starověkých náboženským obřadech. Na počátku 21. století prochází svět vzdělávání radikální proměnou své mediality, jelikož je stále evidentnější, že digitalizace společnosti se nevyhne ani školám. Jedním z důsledků je pozvolný odklon od tištěných médií, sešitů a učebnic směrem k digitálním technologiím, Internetu, chytrým telefonům a jiným rozmanitým chipům v plastikových krabičkách různých velikostí.

změna důrazu z písma na obraz přináší nové formy sžívání se s informacemi a nové komunikační situace

mizí hranice

mezi žákem a učitelem

mezi světem školy a skutečným světem

mezi umím a neumím

mezi ověřuji a objevuji

mezi vím a nevím

mezi připravuji se na život a žiji svůj život

Škola se nachází mezi. Nikoli znalosti, ale ona mezi se mají ve školách předávat. Mezi jsou hranice, pravidla, rámy, tvary. Celá školní docházka je jen jedna velká mediální výchova – poznávání toho uprostřed, prostředků, médií. Každá hranice rozděluje i spojuje. Každé pravidlo lze porušit, každý rám má svůj vnějšek a každý tvar spěje podle druhého termodynamického zákona k beztvarosti.

Škola by měla být co nejvíce vytvářena dětmi, které se do ní chodí učit. Pak pro ně může být používání tohoto média prospěšné, životodárné a smysluplné. Zároveň by škola měla fungovat jako experimentální prostředí pro učící se dospělé. Tak se všichni naučí klást hranice, ustanovovat a překračovat pravidla, rámovat svět a nabývat svých vlastních tvarů.

Brzy se školy promění na místa, kde se setkávají lidé. Dospělí i děti. Aby společně prožívali poznávání. Aby se společně seznamovali s vesmírem, cizími světy v cizích lidech a v neposlední řadě i se sebou samými.

 

 

Pošli to dál
  • 1
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •