Tělo

Člověk je mnohem víc než pouze svoje tělo.

Bez těla se člověk nedostane daleko.

Tělo je náš nejbližší příbuzný.

Jak technologie pracuje s naším tělem?

Bolavá záda, bolavá hlava, bolavé prsty.

Unavené oči, utahané uši, vyprázdněná mysl.

Roztěkanost, stres, nemotornost.

Výpadky paměti, deprese, pocity zbytečnosti a nedostatečnosti.

Obecně lze říci, že technologie často znemožňují člověku využívat plný potenciál lidského těla.

Tělo je naše nejhlavnější a nejpohlavnější médium.

V roce 1863 byl Edouard Manet obviněn z pornografie, když vystavil Snídani v trávě.

Jak se zdravě pohybovat digitálním světěm?

Mozek nerozlišuje mezi pohybem v krajině, pohybem na obrazovce nebo pohybem v mysli. Tělo tyto pohyby rozlišuje. Žijeme v hodně se měnícím světě. Když se bavíme se svými obrazovkami, příliš se nehýbeme. Život mezi počítači je sedavým životem. Většinou jen smýkáme očima, možná ještě palci, ale tím naše tělo s hýbáním končí. Často se nehýbou ani ty oči. Jen myšlenky přeskakují kyberprostorem z místa na místo. Obecně lze říci, že technologie omezuje pohyby těla a naopak dynamizuje pohyby mysli. Výsledkem těchto pohybů je v obou případech únava, ztráta chuti do života a roztříštění pozornosti.

Pohyb je život.

Choďte ven co nejvíce bez GPS.

Napojení na satelitní síť, která nám radí, kudy a jak je pro nás nejvýhodnější jít, je dnes prakticky všudypřítomné. Již po několikaměsíčním spoléhání se na GPS, začíná tělo ztrácet schopnost prostorové orientace. Nevenčete psa, venčete sebe. Neběhejte se satelitními hodinkami, běhejte se svým tělem!

Na dovolených nefoťte.

Ať si vaše obrazotvornost může zapamatovat právě zahlédnutou scenérii. Jestliže fotografujete, vaše tělo si fotografované neuloží do krátkodobé paměti, a pak už nikam. Zapamatuje si jen, že někde se nachází soubor, který si to pamatuje. S pamětí nesvěřujeme svým chytrým zařízením pouze naše vzpomínky, ale také svou představivost, zkušenost a tvořivost.

Při večeři nesurfujte.

Povídejte si s ostatními. Vychutnávejte si jídlo a pití. Nikam nespěchejte, nikam neodbíhejte. Hlavně ne, když se roztřese váš telefon. Nechte ho třást se a v klidu jezte dál. Rodinná konverzace je vždy důležitější než ta pracovní.

Pozorujte okolní svět.

Celým tělem. Choďte pěšky. Cítít vítr, zmoknout, umazat se při opakovaném proskakování kaluže. Uvědomovat si tělo při každodenních, rotinních úkonech jako jsou uklízení nebo čištění zůbů. Pozorně si všímat, jak se člověk cítí. A neuhýbat pohledem tváří v tvář smutku, bolesti a vlastním stínům.Pozorujte sebe v tom světě. Všímněte si, jak se spolu proplétáte, jak jeden procházíte druhým. Zažijte si to ve zpomalených obrazech.

Oči, které se dokáží zastavit, zastaví i svět.

Při pohledu na sebe shledáváme, že jsme aktivními členy digitalizované společnosti. Žijeme v pestrých časech. Ustojí to jen civilizačníci, kteří se umí rozhlížet po svém vnitřním světě. Ti, kdo umí surfovat na vlastních vlnách, i když se nacházejí u pobřeží a tříští se jedna o druhou. Jen ten, kdo se odváží být pohyby světa. Jen ta, kdo vnukne své pohyby světu. Život je tanec se světem.

Zařiďte si každodenní oka mžiky bez připojení.

Pak vystoupíte z mediálního života, na chvíli přestanete být součástí digitalizované společnosti.

Jaké to je cítit se jako člověk?

Jednou za půl roku vytvořit týdenní výlet bez signálu.

Jděte po schodech. Vyrazte na procházku. Projeďte se na kole. Vylezte tam. Skočte. Hrajte si. Sázejte stromy.

Dýchejte. Smějte se.

Dívejte se.

Tančete životem.

Tančete s větrem, ohněm, zemí i vodou.

Tančete se září Měsíce, Venuše i Jupitera.

Přes den se tělo stává rejdištěm otevřených smyslů.

Těla se umí dívat pevně a plynouce zároveň.

Každý má moc hýbat svým tělem.

 

Pošli to dál
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •