Učitele by měl nahradit Internet

Proslov na interním zasedání Odboru pro technologické inovace, MŠMT 15.12.2017, zasedací místnost 3A, oblast: Mediální výchova.

Nebudu se zde zabývat faktem, že zavést do výuky moderní technologie vyjde levněji než platit tolik učitelů. To je téma, které naším ministerstvem hýbe již několik let a nemá smysl jej stále dokola rozdmýchávat. Rád bych se zaměřil na jiný nevyhnutelný aspekt modernizace vzdělávání, na ten informační.

Všichni víme, že stávající forma výuky vychází z pruského modelu vojenského cvičiště, z klášterního předčítání knih a z modelu produkce, který si vyžádal rozvoj masové výroby. Ale svět se mění a co bylo smysluplné v 19. a 20. století, dnes již smysluplné není. Internet nemění jen náš pohled na svět, ale také chování celé naší společnosti a je přirozené, že by měl změnit také způsoby vzdělávání dětí.

Tradiční rolí učitele je předávání informací. V tom se Internet od učitele nijak neliší. Předává informace a motivuje své uživatele k jejich využívání. Ale dělá to jinak, než pedagog stojící před tabulí. Ten vysílá své vědomosti po třídě a všichni žáci získávají tutéž informaci. V klasickém školství se ji mají naučit, zapamatovat a pochopit. Učitel poté zkouší, zda-li se jim to podařilo. To pozná tak, že každý z žáků je schopen jeho informaci reprodukovat tak, že jde stále o tutéž informaci, kterou on směrem od tabule k lavicím odvysílal, odučil. Výsledkem je, že všichni žáci mají stejné znalosti. Z mediálního hlediska jde o ten model distribuce informací, kdy existuje pouze jeden centrální vysílač, jež má monopol na informace, určuje jejich pravdivost a také definuje jejich správné využívání. Naproti vysílači sedí množství přijímačů, které víceméně pasivně zpracovávají informace vyslané vysílačem.

Tak funguje běžná školní třída, ale nefunguje tak Internet. A dnešní děti se rodí a žijí v internetové době. Internet mění náš svět k obrazu svému. Tím zároveň také mění lidské vnímání a způsoby komunikace. A to jak u všech svých dospělých uživatelů, tak u dětí, které své způsoby chování odvozují zejména od svých rodičů, tedy právě od uživatelů Internetu a jiných moderních technologií.

Internet nemá jeden centrální vysílač. Distribuční model jeho informací je jiný než u televize nebo třídního učitele. Je to síť. Každý uzel sítě je vysílačem i přijímačem informací zároveň. V informační době, v níž žijeme, není tedy člověk pouze pasivním přijímačem zpráv, které vytvořil někdo jiný. Každý má možnosti a moc vytvářet své vlastní informace, každý může přijímat informace z ostatních uzlů, přetvářet je k obrazu svému a distribuovat je dál.

Jak takový model vypadá, přeložíme-li jej do školní třídy? Učitel již není jediným právoplatným zdrojem informací. Zdroji se stávají také žáci, neboť i oni jsou nyní regulérními uzly zdejší komunikační sítě. Učitel v zasíťované třídě nejen vysílá, ale také přijímá a žáci nejen přijímají, ale také vysílají. To má radikální důsledky na tok informací po třídě. Zatímco dříve se vše napsané v sešitech odvíjelo od popsané tabule, nyní je představitelné, že tabule se bude inspirovat tím, co je napsáno v některém ze sešitů. Anebo tím, co je napsáno na papírku kolujícím pod lavicemi. Anebo tím, co některý z žáků právě vykřikl na celou třídu. Také je možné, že se některý žák zvedne a sám napíše něco na tabuli. Pak se dokonce může stát, že to budou žáci, kteří budou cosi vysvětlovat paní učitelce, která díky tomu pozná něco nového.

Je velmi žádoucí, aby se podobné situace začaly v našich školách odehrávat. Zřizujeme školy kvůli dětem a měli bychom brát v potaz, co jsou zač, jaké jsou a co potřebují. A dnešní děti, vrůstající do informační společnosti, potřebují být zkušenými vysílači-příjemci informací. Tomu se budou v životě věnovat, to bude jejich každodenní chléb. Ale nejde jen o jejich budoucnost. Ony už takové jsou, když nastupují do první třídy! Jejich krev proudí v síti, jejich neurony jsou zasíťovány tak, že si to my, dospělí, ani nedokážeme představit. Každé z nich má svůj svět, svůj specifický osobní profil, svůj charakter. Jsou to digiděti a potřebují mít digitální školy. Jedině tak je možné dosáhnout výuky, během níž jsou děti vzdělávány v životně důležitých kompetencích a zároveň má každé z nich dostatečně prostoru a příležitostí být samo sebou, objevovat svůj vnitřní svět a smysl života.

Měli bychom se tedy zabývat tématem Internetu ve školách mnohem usilovněji. V dnešní době jde o primární úkol, proti němuž jsou revize RVP či řešení problémů spojených s inkluzivním školství pouhé provozní záležitosti. Již pouhá přítomnost Internetu ve společnosti mění samotnou roli celého vzdělávacího systému a zcela rozrušuje tradiční vztahy mezi učiteli a žáky. Internet má, na rozdíl od klasicky přednášejících učitelů, potenciál zaujmout studenty a uspokojit jejich potřeby. Nejde o to, jak zavést do škol mediální výchovu, jde o to, jak zavést školy do mediální výchovy. Digitální technologie již dnes obstarávají mnoho školních povinností. Máme digitální tabule, elektronické třídní knihy, školníky u dveří našich budov postupně nahrazují čtečky chipů. Je nejvyšší čas začít řešit, jak nahradit digitálními technologiemi také učitele. Internet je chytřejší než kterýkoli z nich. A děti jej mají rády.

Přiznejme si, drazí kolegové, že momentálně příliš nevíme, jak to udělat. Neexistuje jasná představa, jak zavést Internet do škol. A už vůbec netušíme, jak přivést školy na Internet. Přesto je právě nyní ten nejvyšší čas začít se tomu věnovat!

Samozřejmě bychom to mohli vyřešit i jinak. Učitelé by se nemuseli nahrazovat Internetem, ale mohla by se změnit jejich role ve třídách. Namísto aby byli jedinými centrálními zdroji informací, mohli by učitelé být spíše sítěmi, které propojují zájmy a potřeby všech dětí v jejich dosahu. Pedagogové by se mohli stát člověkem, který otevírá okna dětské představivosti, propojuje jejich myšlenky, nabízí nástroje k realizaci dětských seberealizací.

Takový upgrade učitelského sboru ale pravděpodobně není možný, neboť naráží na hranice schopností členů stávajícího učitelského sboru. Ministerstvo by mohlo spustit rozsáhlý výukový program, který podobnou změnu umožní. Avšak bylo by to tak nákladné a složité a výsledky by se dostavily až v popopopříštím volebním období, takže bude optimálnější nahradit stávající učitelský sbor Internetem. Je nevyhnutelné, abychom se problematikou Internetu do škol začali okamžitě zabývat, neboť velké množství žáků dnes vlastní chytré telefony, což jsou v podstatě kapesní počítače s Internetem, a nosí je s sebou do škol. Když Internet do školství nezapojí naše ministerstvo, přinesou jej tam děti!

Jan Kršňák PhDc., náměstek MŠMT pro Odbor technologických inovací

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy
Karmelitská 529/5
118 12 Praha 1

GPS Souřadnice: 50.085412,14.4044199999999650°05’07.5″N 14°24’15.8″E

E-mail: kancelar@msmt.cz

Pošli to dál
  • 8
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

%d bloggers like this: