Odpovědnost

Jsme zodpovědní rodiče, kteří se ze svých dětí snaží zodpovědně vychovat zodpovědné jedince.

To je dobré a krásné. A proto je to obtížné a stojí to námahu a čas.

Mít zodpovědnost znamená mít připraveny odpovědi na věci, které ještě neznáme, anebo které se nenadále objevily právě teď. V angličtině je to jasnější: odpovědnost se řekne responsability. Response znamená odpověď a ability schopnost.

Děti se o sebe nedokáží postarat samy. Ve srovnání s jinými tvory trvá jejich připoutání k rodičům neskutečně dlouho. V současnosti něco kolem dvaceti let, ale zdá se, že v civilizovaných společnostech se tato hranice stále posouvá dál a dál, až někam kolem třiceti let. Zodpovědnost je často chápána jako synonymum starání se o děti.

Rodiče jsou zodpovědní za to, že jejich potomci budou mít jídlo a pití, sucho a teplo a především lásku. Láska je přitom nejdůležitější. Dítě potřebuje být milováno. Když se cítí milováno, zvládne překonat i momentální hladovění, žízeň, chlad či promočené boty, možná s brekem a vřískotem, ale v principu jej taková situace spíše posílí, než že by na něm zanechala trvalé následky. Oproti tomu nedostatek lásky zůsobuje, že dítě přestává vnímat svět jako bezpečné a ideální místo pro život, stahuje se do sebe a přestává být zvědavé, radostné, odvážné, živé atd.

Svět je dobré místo k životu. Bezpečné, krásné, vše dávající.

Rodíme se na svět, aby se nám zde něco stalo.

Tomu, co se nám děje, říkáme život.

Každý má svůj život odlišný od života všech ostatních.

Rodiče nejsou zodpovědní za to, aby se jejich dětem nic nestalo. Právě naopak. Jsou zodpovědní za to, aby se jejich život mohl rozvíjet směrem, kterým se má rozvíjet. Což není jejich směrem, ale směrem dítěte. Některé děti potřebují spadnout ze stromu a natlouci si. Jiné se potřebují trápit ve školní lavici, nudit se tam a trávit čas díváním se z okna ven. Protože se třeba mají stát meteorology a potřebují hodiny a hodiny pozorování mraků na obloze, aby se do nich zamilovali. Každý má svůj příběh a jeho prožití potřebuje zažít určité věci, za něž je zodpovědný on a nikdo jiný.

Rodiče nemají zodpovědnost za vzdělání svých dětí. Nemají zodpovědnost za jejich poznání, za jejich vědomosti, za to, co si myslí o světě, do něhož se narodily. Ať si vaše děti myslí cokoli, všechno je v pořádku. Děti se učí sto procent svého času. Učení se je náplní období, které nazýváme dětství. Neexistuje, že by se děti neučily. Ani když hrají počítačové hry nebo sledují videa na Youtube. Rodiče nemají zodpovědnost chránit děti před vlivem Internetu. Kromě toho, že to ani není uskutečnitelné, protože Internet je spolu s rodiči a učiteli třetím, novým, dominantním kanálem, kterým k dětem proudí svět, aby jej poznaly. Taková je situace digidětí – dětí narozených ve 21. století – někdy věří spíš youtuberovi než rodičům. Není to tak strašné, jak to zní, pořád máte doma ještě plnou ledničku, kterou děti potřebují stejně jako vlastní chytrý telefon.

Rodiče jsou především zodpovědni sami za sebe. Tak se vytváří prostředí domova vhodné pro dětský růst. Děti potřebují cítit, že jejich rodiče jsou živí, že se radují ze života a ne že se jej bojí. Potřebují dospělé rodiče, pevné ve svých jistotách a zároveň otevřené novému, které už klepe na dveře. Potřebují klidné rodiče. Potřebují rodiče, kteří se nebojí se učit, protože z hlediska učení to období, které nazýváme dětství, nikdy nekončí a trvá po celý život. Všichni jsme digiděti, ale my, rodiče, narozdíl od našich dětí, máme moc vytvářet skutečný svět. Máme zodpovědnost vytvářet ho tak, abychom tady mohli společně žít.

Digitalizace společnosti neproběhne ze dne na den a ti, kteří se z toho nezblázní – bude jich menšina, ale bude jich dost – budou ti, kteří stále dokáží prožívat především své vlastní lidství. Jsme zodpovědní za to ukázat našim dětem svět plný lidských faktorů: svět sestávající z přešlapů, chyb, nejistot, emocí, střelených nápadů, lásky, dobra, krásy, hlazení a důvěry. Svět, kde se dá v klidu žít. Svět, který na jaře kvete a kde v zimě padá sníh, co se dá rozpouštět na jazyku. Svět, kde je dětem dovoleno běhat s jejich partou venku. Svět, kde děti samy říkají svým kamarádům, aby si přestali hrát na počítači a šli s nimi ven.

Je zodpovědností dětí sníst nezralé ovoce, a pak zvracet celý večer.

Je zodpovědností dětí rozbít si hlavu a nechat se trním rozškrabat po celém těle.

Je zodpovědností dětí rozbít sousedovo okno kamenem a vaší zodpovědností je to zaplatit.

Je zodpovědností dětí rozstřelit hlavu kybermonstru v kyberprostoru, protože vy na to nemáte čas.

Je vaší zodpovědností vypnout si mobil a věnovat pozornost svým dětem.

Je naší zodpovědností hrát hru na bezpečný svět.

Je to skutečná hra, životodárná.

Děti ji mají rády.

Zodpovědně se od nás učí její pravidla.

Je to láskyplná hra mezi rodiči a dětmi.

Pošli to dál
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

%d bloggers like this: