Zprávy, děti a strach

citováno z: Tomáš Trampota – Zpravodajství, Portál, Praha 2006

Děti a mládež zaujímají ke zpravodajství zvláštní vztah. Většina výzkumů poukazuje na skutečnost, že si děti televizní zpravodajské programy vesměs vůbec nevybírají. Pokud je sledují, pak je to z toho důvodu, že je zrovna sledují rodiče (Allan, 2005), nebo je k tomu rodiče přinutí. Děti často vnímají televizní zprávy jako ,,příliš vážné nebo nudné“. Některé starší děti ale mohou sledovat televizní zprávy, protože jim to nabízí participaci na světě dospělých a mohou se tak s nimi srovnávat (Gillespie, 1995). Sledováním zpráv je jim tak propůjčen status dospělého. Pokud starší děti slednují zprávy, nemusí jim jít o získávání informací, ale o nápodobu jednání dospělých.

Některé obsahy zpráv vyvolávají u dětí poměrně často strach, který přetrvává i po konci zpravodajské relace. ,,Výzkum Cantora a Nathansona z roku 1996 ukázal, že 37% amerických dětí ve věku mezi 5 a 12 lety někdy při sledování zpráv pociťuje strach. U holandských dětí byl podíl dětí zažívajících strach, který přetrvává ještě po konci zpráv, dokonce vyšší.“ (Valkenburg, 2004)

Až čtyři z deseti dětí zažívají při sledování zpráv strach, který přetrvává ještě po ukončení zpráv (tamtéž). Ukázalo se, že dětem nahání ve zprávách strach zejména interpersonální násilí. Pocit strachu u něj přiznalo 40% holandských dětí ve věku 7 – 8 let a 50% dětí ve věku 9 až 12 let. Požáry, nehody a pohromy spontánně vyjmenovalo jako zdroj strachu 34% mladších dětí a 21 % starších dětí.

Zejména u starších dětí bylo frekventovanýcm zdrojem strachu také zobrazování války, kterou jmenovalo 21% dětí ve věku 9-12 let, ale jen 14% dětí mladších. ,,Násilné zprávy mohou znepokojovat děti ve dvou směrech: jednak přímou konfrontací se záběry násilí, za druhé prostřednictvím vcítění, když se děti vžijí do strachu a obav svých rodičů sledujících zprávy. Děti vnímají rodiče jako hlavní řešitele všech problémů, kteří je chrání před nebezpečím. Pokud děti cítí, že jsou rodiče při sledování zpráv neklidní, pociťují existenci nebezpečí a nejistoty a začnou se samy bát.“ (Valkenburg, s. 81)

 

Pošli to dál
  • 3
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

%d bloggers like this: