Jak mohou děti i dospělí používat technologie,
abychom žili spokojeně a smysluplně. A svět byl krásnější a klidnější.
Besedy, přednášky a semináře
o nadšených dětech, láskyplných rodičích,
smysluplné společnosti a klidnějším světě
Historie zkušenostíDigitalizace a škola
Co se děje a co by bylo dobré udělat, aby vzdělávání dávalo smysl
Semináře pro učiteleDigiděti a smysl života ve 21. stol.
Jak skrz správné používání technologií vést děti (a sebe) k dobru, pravdě a kráse.
Pro dospěléZklidňování a úklid pozornosti
Naše pozornost je digitalizována a prodávána – přichází čas na osvěžení očí
Pro dospělé a starší digidětiV časech AI
Kritické přemýšlení o používání AI, úklid jeho následků a léčba AI rozhozenosti.
Pro dospěléDigitální život, znavená mysl, podivné pocity, automatizace člověka, závislosti, sociální sítě, digihry, porno, umělé inteligence, lži, reklamy, kyberšikana, konflikty, dívání se na videa do zblbnutí, stres, rozbitá a spokojená pozornost, rozhozená radost ze života, vyhaslé oči a ztracený čas.
Imaginace, klid, láska, tvořivost a smysl.
Jak zařídit, abychom se neztráceli v telefonech.
Co děti prožívají, když tráví dětství s technologiemi.
Jak se zdravě pohybovat digitálními světy.
Čím děti žijí,
zatímco se digitalizují.
Jak poklízet obrazovky v dětských očích, aby z nich nevyrostly bytosti sedící jen u počítače, ale dospělí lidé.
DO KNIHKUPECTVÍ.
Dětství bez mobilu
Prostě odložit okamžik, kdy dítě smartphone dostane.
Jsme rodiče, kteří se z různých důvodů odkládají z ruky smartphone.
Někdy nám to jde lépe, někdy hůře. Propojujeme rodiny, učitele a školy, které se rozhodly vydat náročnější, ale zdravější cestou – cestou dětství bez mobilů, sociálních sítí a návykových algoritmů.
Jak pozorovat vlastní děti s klidem a důvěrou?
Šest hodin poznatků
zklidňujích digiděti
i jejich rodiče.
Jak s dětmi mluvit o sítích a hrách?
Jak najít rovnováhu mezi digitalizací společnosti a zdravým vývojem dětí?
A mnoho dalších odpovědí na rodičovské otázky.
,
Přednášku si lze zdarma i stáhnout.
Co kdyby kolem dětí nezářilo tolik obrazovek?
Co kdyby jejich přirozená inteligence zvládla myslet bez inteligence umělé?
Co kdybychom se bavili častěji naživo než přes internet?
Co kdyby automatizace člověka nemusela vůbec probíhat? A děti nebyly proměňovány na data, zkoumány a prodávány?
Co by se stalo, kdyby děti zase běhaly venku
a my nevěděli kde?
Zákazy internetů jsou tu. Donutí nás znovu promyslet digitální prostor?
Zákaz telefonů by ve školách mohl být spouštěčem interní debaty, jak a co děti vlastně učíme, jaké informace jim předáváme a jak je necháváme rozhlížet se po světě kolem. V rámci takového inovativního učení bychom opět mohli objevit, pokud školy odolají nabídkám Microsoftu nebo Googlu, jak vrátit internetu jeho demokratizační potenciál a jak jej rozvinout, aby byl prostředím umožňujícím tvořivé poznávání světa. Školy by se mohly stát místy, v nichž děti poznávají, co znamená být člověkem. To se zatím ve školách příliš neučí. Pak by dětem pobyt ve škole opět mohl začít dávat smysl a i jejich kognitivní funkce by se mohly zklidnit.
Read more
Rozhovor o generaci alfa pro časopis Téma
Ke smysluplnému soužití lidí a strojů jsou potřeba dvě věci: Dobře nastavené technologie a zdraví lidé, kteří mají možnost rozhodovat se k čemu a jak je použijí. Paradoxně se zdá, že když necháme děti prožívat dětství, ve kterém se budou moci více soustředit na své smysly, tělo a mezilidskou komunikaci, na rozvoj empatie nebo trpělivosti, vyrostou z nich dospělí, kteří se pak budou umět rozhodnout, jak tvořivě používat umělé inteligence nebo internet.
Read moreJak může společné hraní her budovat důvěru mezi rodiči a dětmi
„Je to něco jako zenový cvičení,“ vyprávěla kamarádce, která doma řešila podobnou situaci. „Sedíš tam a snažíš se přijmout, že to existuje. Nehodnotíš. Není to ani dobrý ani špatný, jednoduše to je. Nic nekritizuješ, vlastně se snažíš úplně přestat myslet. Jenom jsi, vedle svýho dítěte a díváš se, jak si hraje. Jako kdysi na pískovišti.“
Úvodní kapitola knihy Digiděti.
Smyslem výchovy digidětí není se bát a kontrolovat a odhánět děti od monitorů, ale budování vzájemné důvěry, z níž v dětech (i rodičích) následně vyvěrá sebedůvěra, který je nezbytná, aby se děti pohybovaly po fyzickém i digitálním světě bezpečně a smysluplně.
Poštovní schránka
Máte zájem o besedu pro rodiče, online webinář, návštěvu školy a povídání s dětmi
nebo seminář pro vaši firmu či organizaci?,
Napište a velmi rád přijedu.
Dobrý večer pane Kršňáku,
chci vám moc poděkovat za dnešní přednášku v ZŠ Horáčkova, která mnou rezonovala na nějaké velmi hluboké úrovni. Nevím, co přesně jsem čekala, když jsem na ni šla, jen jsem měla neuchopitelný pocit ohrožení, že moje děti jednou odplují někam, kde to neznám. Moc děkuju, jak explicitně jste tyto mé strachy dovedl pojmenovat a tím mi dovolil sáhnout si na ně a zvědomit je.
Ještě ale mnohem víc děkuju za vaše poselství mezi řádky. Že šíříte význam lidského dialogu, napojenosti na své tělo, téma pouštění kontroly a v neposledním důsledku lásku (pokud vás to neurazí a nezní to pro vás moc bláznivě). Ještě teď doma si tu sedím nad mýma dvěma spícíma dětma a nechávám doznívat ten pocit, že to zvládneme.
Přeju vám hezký večer a radost z toho, co děláte.
Zuzana Poláková
