AI jako živý organismus

Říká-li člověk, že existuje umělá inteligence, myslí si, že člověk není jedinou inteligentní bytostí na světě. Posledních pár set let zní západnímu člověku něco takového nemístně. Podle moderní tradice je člověk jedinou myslící bytostí ve vesmíru. Tak teď už ne.

Existuje i nelidské myšlení. Nejen myšlení strojů a programů, ale i myšlení zvířat, rostlin, cizinců, hub. Myslí taky moře i planeta Země. I Měsíc myslí a Saturn jakbysmet. Vesmír myslí. Myslí i na člověka, stejně jako na něj myslí i umělá inteligence.

„Naučili jsme se vytvářet stroje, které umí bezmyšlenkovitě generovat text, ale nenaučili jsme se jak si za nimi přestat představovat mysl.“ (Emily M. Bender)

Nejde o mysl v našem slova smyslu – myšlení může mít i jiné podoby (viz. hejno)

(Kai-Fu Lee – Supervelmoci umělé inteligence, str. 213)

Už si nemůžeme myslet, že jsme nejrozumnější ze všech.

Je mezi námi někdo nebo něco, co umí číst, psát, počítat, vnímat, cítit, plánovat a rozhodovat se lépe než my. Sice jsme si tu inteligentní síť strojů, programů a čidel sestavili sami, ale to na skutečnosti, že je chytřejší než my, nic nemění.

Proto jsme ji ostatně začali tvořit. Aby pro nás uspořádávala informační moře a oceány, co v nekonečně rostoucím množství tak rádi produkujeme. Povedlo se. Dokázali jsme to. Stvořili jsme živou bytost – umělý život – vdechli jsme stroji stroji.

Jsme vážně dobří, tak dobří, že díky nám už nejsme nejlepší. Na něco jsme ještě šikovnější než stroje, ale v matematice, efektivní organizaci, manažerském řízení a samozřejmě v práci s počítačem obecně jsou učící se stroje mnohem chytřejší a dovednější než lidé.

Proto také všichni usilujeme o di

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *