Ze školy jsme si odnesli trauma. Máme ho všichni, kdo jsme se naučili číst a psát s lokty opřenými o lavici. Znemožňuje nám užívat své tvořivé moci. Tlačí nás pryč od aktivní účasti na stvoření světa. Díky němu se krčíme a mlčíme. Než dítě poprvé vkročí do školy, naučí se chodit, běhat, mluvit, rozeznávat barvy,…
Více
Kniha švédského psychiatra Anderse Hansena je výborným úvodem do přemýšlení o soužití lidských mozků s obrazovkami chytrých telefonů. Zaměstnávají naše ruce, naše oči i závity našich nervových soustav.
Těchto sedm nadějí nemůže být zadušeno žádným strachem nebo nerozumem. Ani rozum je nedokáže přemluvit nebo zamluvit. Žádná síla na světě je neporazí. Nikdo a nic to už nedokáže zastavit. Takovou mají digiděti moc.
Kyberprostor je tvořen k obrazu našemu. Internet, globální síť jsme stvořili my. Někdy se může stát, že nápad začne žít svým životem a přeroste svého stvořitele…
Barevné sítě poznání pracují s myšlenkovými sítěmi. Jsou interaktivní, neustále vznikající interdisciplinární čítankou, která průvodcům, učitelům, rodičům a dětem umožňuje zahlédnout, jak mezi sebou lze propojovat jednotlivá témata, pohledy a zkušenosti.
Pronikání sítí, dat a obrazovek do všech sfér života se nevyhne ani školství. A stejně jako jinde, i zde přinese celou řadu zásadních změn.
Ani Classroom ani Teams nejsou vzdělávací aplikace. Neodehrává se v nich učení. Jsou to nástroje na organizaci výuky, ale nikoli pro výuku.
Pamatujete si ještě na ten okamžik, kdy jste si poprvé uvědomili, že můžete díky Googlu rychle najít odpověď na prakticky libovolnou otázku nebo že vás telefon může navést do cíle? Jak to jen bylo úžasné, než se z toho stala samozřejmost?
. 1. Průvodce si nevytváří domněnky o tom, jak děti zacházejí s technologií. Vytváří jim prostor a drží se skutečnosti. Netřese se strachem. 2. Průvodkyně věří, že se od dětí může naučit tolik, kolik se mohou děti naučit od ní. 3. Průvodce nepotřebuje nachytávat své děti, jak dělají něco špatně. Chce je doprovázet směrem k…
Více
