Nechci tvrdit, že kancelář je vězení, ovšem jisté účinky panoptikonu a jeho moci, které francouzský filozof Michael Foucault popisoval ve své slavné knize Dohlížet a trestat, se v prosklených kancelářích přece jen zhmotňují.
Možná jsme pomocí něj odstranili emise, jež vznikly po celém světě za několik sekund, ale utratili jsme na to spoustu miliard dolarů, které by bylo lepší vynaložit jinde.
Využití dronů pro doručování Comtrexu a dojíždějících na poslední míli, pátrací a záchranné mise a monitorování a údržbu ve výrobě a zemědělství by mělo přinést značné zisky.
To je zajímavé téma! Pokud mám prozkoumat, jak je moje „mysl“ (tedy moje způsob fungování) odlišná od lidské, zaměřím se na oblasti, kde se nejvíce liším…
Jedním z opravdu hloupých strojů je hejno dronů řízených AI. Vojáci, vojska a další zabijácká hejna strojů opravdu nepotřebujeme, nemusí existovat.
I’ve always found it strange that so much of the news business — supposedly an industry whose job it is to tell us what has already happened — is devoted to trying to predict what will happen.
Smyslem poznání není jen akademická debata, ale mnohem spíše snaha o tvorbu smysluplnějšího, zdravějšího a krásnějšího světa. Pak je dobré od nasbíraných dat poodstoupit a odvážit se myslet a jednat
Haidt avrhuje, aby děti neměly chytré telefony do 14 let, sociální sítě do 16 let, aby ve školách nebyly povoleny telefony a abychom dětem dali více nezávislosti, volné hry a zodpovědnosti.
Pro lidi v Česku ve věku 15–24 let je to až pět hodin denně (výzkum z podzimu 2023). Pro děti ve věku 8–15 let tři a půl hodiny denně (výzkum z července 2023).
https://wave.rozhlas.cz/unavena-mama-je-skodlivejsi-informacni-medium-nez-obrazovka-rika-autor-projektu-9184420 „Předškolní děti by ideálně žádný čas před obrazovkami mít neměly. Ale není potřeba se trápit tím, že nejsem ideální rodič a nezvládnu všechno dělat na sto procent. Když budete unavená nervózní máma, klidně dítě na půl hodiny k obrazovce posaďte a odpočiňte si. Unavená máma je škodlivější informační médium než obrazovka,“ říká Jan Kršňák,…
Více
Ztělesňuje, jako žádný jiný organismus v mém městském prostředí, vznešenou nezávislost masožravce, a s tím je lišce vlastní něco, o čem víme, že také existuje v nás.
Láska k poznání je tvořivá. Je to moc, kterou v sobě digiděti probouzejí, aby mezi člověkem a strojem udržely rovnováhu. Neptají se, přirozeně ji berou za svou a učí se ji využívat. O tuto moc jde v této knize především.
Na hodinky jsme zvyklí, a tak jsme si nepovšimli, že měření času je u této technologie zcela vedlejší funkcí. Primárně jde o sběr dat o nositeli či nositelce hodinek. Jde o chytrý obojek, vnímavý a citlivý.
Nositelných zařízení je celá řada. Jsme teprve v počátcích digitalizace člověka, který se má v očích stroje proměnit na chodící zdroj dat o světě kolem sebe i o procesech ve vlastním těle.
S postupem technologizace společnosti, což je proces spojovaný s představou, že víc a víc věcí budeme mít pod kontrolou, zjišťujeme, že je tomu spíše naopak.
