Neustálý technologický pokrok je jedinou představitelnou verzí buducnosti. V současnosti se však tento příběh zadrhává. Není dostatek materiálních a energetických zdrojů. A také sci-fi strojovitý svět většina lidí vůbec nechce a nepotřebuje.
Zasíťovaný obraz pojednávající o biologii internetu. Jedno rizomatické čtení, jehož střed se nachází všude, zatímco jeho obvod je v nekonečnu.
Žijeme na jedné planetě spolu s technologickou sítí. Je strojem, který má své potřeby. Funguje stále divněji a nesmyslněji. Protože jsme na tom stroji závislí, chováme se stejně.
Jak žít se stroji v rovnováze? Zatím nám to nejde. Technologie nás zahlcují, využívají a rozhazují. Hladíme kapesní obrazovky a život nám protéká mezi prsty.
Film The Evidence z roku 1995. Děti pozorující obrazy. Zaujatě a hluboce. Mlčky a přesto neuvěřitelně hlasitě. Plus malá historická prémie.
Při dalších zkouškách si Weizenbaum všímal, jak jsou lidé stroji ochotní sdělit i ty nejosobnější příběhy. Protože nemá emoce, empatii a nijak je nesoudí.
Kyberprostor je tvořen k obrazu našemu. Internet, globální síť jsme stvořili my. Někdy se může stát, že nápad začne žít svým životem a přeroste svého stvořitele…
Ani Classroom ani Teams nejsou vzdělávací aplikace. Neodehrává se v nich učení. Jsou to nástroje na organizaci výuky, ale nikoli pro výuku.
