Jednou se na dobu, kdy jsme všichni permanentně připojení k internetu budeme koukat s nevěřícíma očima. Nebudeme si vzpomínat, proč jsme to dělali, ani jak se nám to vlastně mohlo stát. Trochu se budeme stydět a hodně budeme litovat všeho toho ztraceného času.
Nechci tvrdit, že kancelář je vězení, ovšem jisté účinky panoptikonu a jeho moci, které francouzský filozof Michael Foucault popisoval ve své slavné knize Dohlížet a trestat, se v prosklených kancelářích přece jen zhmotňují.
Využití dronů pro doručování Comtrexu a dojíždějících na poslední míli, pátrací a záchranné mise a monitorování a údržbu ve výrobě a zemědělství by mělo přinést značné zisky.
Nechceme návrat do doby kamenné. Dokonce nám nejde ani o to tyto tehnologické sektory zrušit. Mohly by třeba jen stagnovat. Ne se každých dvacet let zdvojnásobovat.
Nejvíce elektřiny spotřebují Google, Microsoft a Meta na provoz svých datových center.
Na hodinky jsme zvyklí, a tak jsme si nepovšimli, že měření času je u této technologie zcela vedlejší funkcí. Primárně jde o sběr dat o nositeli či nositelce hodinek. Jde o chytrý obojek, vnímavý a citlivý.
Nositelných zařízení je celá řada. Jsme teprve v počátcích digitalizace člověka, který se má v očích stroje proměnit na chodící zdroj dat o světě kolem sebe i o procesech ve vlastním těle.
