Dětské vidění života

O lásce k poznání, světě kolem nás a životě v nás.

Pozorováním dětí dospělí poznávají, co znamená být člověkem. Když se díváme na vlastní děti, často se v nás reozehrávají pocity a myšlenky odrážející naše vlastní zážitky. Díky dětem poznáváme, kým jsme. Díky porozumění sobě sama, můžeme lépe pochopit, co se odehrává v našich dětech. Proto se během setkání nebudeme tolik zaobírat výchovou či vzděláváním, ale obrátíme naši pozornost spíše k samotnému vidění dětí a sebe sama. Co se skrývá v pohledech našich dětí? A co se schovává za našima vlastníma očima?

Existuje láska spojující pohledy a obrazy, pouto mezi vidícím a viděným. Když se rodiče dívají na své děti, dívají se láskyplně. Když se děti noří do hlubin kyberprostoru a nemohou odlepit oči od obrazovky, dívají se fascinovaně. Fascinace je vášní, radostí, nadšením. Za dětskou potřebou dívat se na Youtube, hrát počítačové hry a společenštit se na sociálních sítích stojí láska k poznání. Nelze ji nemít, není možné ji nepraktikovat, nedá se jí zbavit. Láska k poznání doprovází člověka celým životem, od narození až do smrti. Mimochodem může též za sestrojení všech technologií, na nichž je naše společnost závislá, za zrod internetu i za naší neutuchající práci na rozvoji stroje, v němž žijeme.

Láska k poznání otevírá i zavírá lidská víčka a povzbuzuje hlavu, aby se dívala kolem sebe. Batolata se díky ní plazí, lezou po čtyřech až do vedlejší místnosti, staví se na vlastní nohy. Díky lásce k poznání člověk pozoruje své rodiče a postupně se od nich naučí chodit, mluvit i myslet. Láska k poznání je totéž co přirozená zvědavost, touha po objevování světa nebo vnitřní motivace a je také pocitem, skrze nějž se propojujeme s životem kolem nás. Když se děti dívají na svět, stávají se vesmírem. Proto jim oči září jako hvězdy…

Pozornost je láska.

Dětské vidění života

Můžeme se společně sejít na besedu nebo na delší setkání.

V druhém případě si vedle povídání stihneme i hrát, což je pro nahlédnutí dětského vidění světa velmi případné. Děti poznávají svět především hrou. Zato dospělí si dnes hrají málo. Jakmile k tomu však dojde, prakticky ihned se v nás probouzí vzpomínky na naše dětství. Toho využijeme, abychom se zadívali na to, jak děti vnímají svět. Všichni jsme byli dětmi, všichni o tom něco víme. Jen na to nemyslíme, protože jsme dospělí, velmi zaneprázdnění dospělí, dospělí běhající ve stroji, mezi jehož soukolí pozvolna zapadají i naše děti. Právě proto se hodí osvěžit si dětské vidění. Může nám to pomoci vykročit z našeho každodenního běhání lehce stranou. Měli bychom pak více času na sebe i na své děti.

Beseda je mnohem více povídací než přednáška, všichni máme k tématu co říct a dnes již nedává smysl jen sedět a pasivně poslouchat. Beseda trvá mezi dvěmi a třemi hodinami, a tak v ní není tolik času na hraní, což však neznamená, že by v ní nebyl prostor na objevování hravých dětských pohledů a zakoušení zákoutí dětských duší. I se slovy se dají hrát smysluplné a inspirativní hry, to ví každé dítě.

Setkání je povídací a hrací, což znamená, že se při něm budeme mezi hrami se slovy také hýbat. K setkání je potřeba větší prostor a trvá mezi čtyřmi a osmi hodinami. Může však klidně trvat i několik dní, pak se proměňuje ve víkendový seminář. Během setkání se jeho účastníci ocitají mnohem hlouběji ve vlastním nitru než během besedy a smí se přihodit, že se setkají s nejedním ze svých stínů, traumat či zlozvyků, protože láska k poznání se stejně jako smysl života nebo klid v duši bezstarostně proplétají mezi všemi zkušenostmi, které člověk během svých cest světem vstřebává do sebe.

Cena besed a setkání závisí na délce trvání a možnostech organizátorů.

Máte zájem o besedu nebo delší setkání?

Napište, rád s Vámi proberu, cokoli Vás zajímá.