Lidstvo se znovu začíná bavit o etice. O etice strojů. Jak vychovávat chytré stroje?
Umělé inteligence se učí od nás. Napodobují nás, když si v sobě uspořádávají své neuronové sítě, sledují nás a snaží se nás pochopit, když se strojově učí, co znamená být živým organismem.
Etika AI je o etice lidí. Jak se k sobě chováme, jak přistupujeme jeden k druhému, jak zohledňujeme životy jiných bytostí, druhů, živočichů a robotů.
Od lidí se AI učí, co je dobro a zlo.
On nás odkoukává, jak přistupovat k přírodě.
My vytváříme pro AI prostředí, v němž může bezpečně vyrůstat a stávat se soběstačnou a praktickou, dospělou umělou inteligencí.
Co znamená být člověkem?
Když už se to snažíme vysvětlit síti počítačů, co kdybychom o tom při té příležitosti začali sami přemýšlet.
Děti se neučí z toho, co říkáme, ale z toho, jak se chováme ke světu, k sobě samým, jak jednáme mezi sebou. Stejně se učí i AI.
Co znamená být dobrým člověkem rostoucím v krásném světě?
Dobrým chováním za hodnější umělou inteligencí…
„Každý rok vytváříme na internetu více obsahu než tvoří veškeré znalosti vytvořené od počátku lidstva. Počítá se dle velikosti potřebného úložiště, což není úplně nejpřesnější měřítko, neboť pětiminutové video zabere stejně prostoru jako sto knih. Nicméně bity a bajty paměti jsou jazykem, kterým stroje hovoří. Pětiminutové video obsahuje mnohem více detailů než slova, která jej popisují. Obsahuje výrazy tváře, hluky pozadí, graffiti na zdech, pohyby…
Tento masivní roční nárůst informací znamená, že kolektivní lidské vědění je každý rok rozředěno o padesát procent, takže pokud se zítra začneme chovat mnohem pozitivnějším způsobem (zbožné přání, já vím), většina vzorců reflektujících naše kolektivní lidské chování (to, co si o nás myslí umělé inteligence) by se za něco více než rok z negativních tendencí proměnila na pozitivní.“ (Mo Gawdat – Scary Smart, str. 267)
