Hra s jednoduchostí života

Stáhnout si knížku Hra s jednoduchostí života

Příočka pro digitální časy

 

Dobrovolnou cenu za knížku můžete poslat na účet 2800992916/2010.

(Jelikož se moje přednášení nachází mimo provoz, bylo by krásné, kdyby nějaká cena existovala, ale protože je zřejmé, že je na tom hodně lidí podobně, klidně žádnou cenu vzniknout nenechávejte. Ať se Vám karanténí klidně a spokojeně.)

 

 

I – Člověk – východ

Kdo je člověk žijící jednoduchý život? Mocná bytost. Může dát život, anebo jej s lehkostí sobě vlastní zničit. Má schopnost tvořit světy a chuť podílet se na legendárních příbězích. V každém oka mžiku má moc prožívat se jedno duše. I když hraje na smrt. Neboť cítí, že je tajemstvím. Může mít duhové či černé oči, zručné paže nebo hbité nohy. Anebo všechno dohromady. Může mít jasný pohled, čerstvé tělo, řadu nevyřešených otázek i láskyplně zářící srdce. Anebo nic z toho. Ale, ať je, jaký chce, nepřestává být tajemstvím. Jednoduchý život má ten, kdo krajinou mezi nebem a zemí prochází s natěšeně otevřenými smysly. Duše jednoduchého člověka zná neviditelno, ráda se do něj noří a ví, že nejkratší cesta nebývá tou nejpřímější. Jednoduše se žije tomu, kdo důvěřuje světu a sobě. Důvěřovat znamená vědět nejistě a přesto sebejistě vědět. Jednoduše si žije, kdo věří ve svou moc, sny a obrazotvářnost. Člověk žijící jednoduchý život klidně neví, odvažuje se, spokojeně dělá chyby a zvědavě prozkoumává lehkovážnost osudu. Raději než strachu a pochybám, věnuje pozornost lásce, kráse a dobru. Mocní jsou ti, kteří přijímají život, jaký je. Cítí, ctí a hrají si. Lidé, kteří hrají na jedno duchý život, jedno duše žijí.

XII – Vztahy s myslí – sever

„Světlo vycházející z očí jsou tvé myšlenky,“ povídá duše mysli, „ale kam se oči dívají, to už je moje věc. Moje zábava.“ Mysl jí nehodlala uvěřit, a tak se raději soustředila na dění v pískovišti. Seděly na dětském hřišti, neboť zde nalezly lavičku ve stínu. Léto pálilo. „Podívej se na srdce. Buší, ale nikam se netlačí. A jak je spokojené. Proč se pořád musíš někam tlačit?“ Mysl neměla srdce ráda, nikdy se jí nepovedlo jej zkrotit. Nejenže neměla náladu se na něj dívat, ale vůbec nepotřebovala něco se od něj učit. „Věř mi, má drahá mysli,“ vmísilo se srdce mezi ty dvě, „nejlíbeznější jsi, když nevíš, tápeš a ztrácíš se v pestrobarevnosti života.“ „Jednou ti uvěří,“ řekla duše beze slov srdci a dala mu najevo, že by teď s myslí chtěla být raději ve dvou o samotě. Srdce ztichlo a duše pokračovala: „Vidíš, i srdce myslí. A tělo myslí a jazyk a oči. A penisy a vagíny si myslí zase něco jiného. Vůbec nejsi na všechno to představování a uspořádávání světa sama.“ Mysl mlčela. Přemýšlela, jak to duši zkomplikovat vhodnou otázkou. Ráda by jí ty duchovní řeči shodila ze stolu krátkou poznámkou. Umí to. Brát věci šmahem je její specialitou. Ale nic ji nenapadalo. Duše četla mysli myšlenky a usmívala se. „Jen já mám přístup k pravdě,“ utrousila mysl. „Pravda je zajímavá jen pro tebe, drahá,“ odpověděla klidně duše. „Nejradši bych ti hodila do očí písek,“ podívala se mysl na duši.

XIV – Tajemství – východ

Člověk je živé tajemství. Tajemství, které může být odkryto, ale nemusí. Co se stane, jestliže tajemství není odhaleno? Když se nikdy neukáže a člověk se nedoví, jakým tajemstvím je? Nestane se vůbec nic. I člověk, který nikdy neobjeví, kým je. I člověk, jehož ani jedinkrát nanapadne, že by svět a on měli dohromady dávat smysl. I nešťastný člověk prožije příběh duše celý, neboť zemře až na samém jeho konci. V životě není potřeba nic objevit, vysvětlit nebo dokázat. K životu není nutné nic přidávat či dodělávat. Život má vždy vše. Není rovnicí k řešení, sledem překážek k překonání, úkolem a už vůbec ne závodem. Není třeba ho zaplňovat světlem, není tmou. Září i v hávu noci. I když je proflákaný, hloupý, válečnický, marný nebo zbytečný. Negativní hodnoty, rozbité věci a ztracené existence též náleží do řádu všehomíra. Člověk je jedním z jeho příběhů. Není potřeba se pozvedat, neležíš. Stvoření života se jednoduše odehrává, i když nikdo zrovna nic nedělá. Žít naplno je jen reklamní slogan, protože neexistuje možnost žít naprázdno. Hra s jednoduchostí života není pro hledače pravdy, světla nebo boha, ale pro nalézače života. Její hráči se klidně věnují prožívání odvěkých tajemství a nalézání pokladů. Staví s dětmi hrady z písku a zdobí je květy okolních keřů. Nebo tvoří nové planety. Planety jsou lehčí než hrady, a tak létají. Jedna z nich nese tvoje jméno.

 

Pošli to dál
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •