Text se nachází v podobě rozestavěného deště…
Žijeme na jedné planetě spolu s technologickou sítí. Je strojem, který má své potřeby. Funguje stále divněji a nesmyslněji. Protože jsme na tom stroji závislí, chováme se stejně.
Naše využívání technologií lze vyladit. Aby neničily život.
Někdy technologie s člověkem souzní nejlépe, jsou-li vypnuté a tiché, odklizené. Nicméně nelze byt uklidit mávnutím kouzelné hůlky, je nutné pohybovat se pomalu a pozorně. Ne nezbytně rozvážně, lze uklízet i energicky, takřka chaoticky. Avšak v takovém tanci… Nevadí, že nemůžeme odstranit všechny stroje, nemělo by to smysl
Kdyby v našich životech bylo obrazovek, strojů a počítačů méně, cítili bychom se spokojeněji a klidněji.
Zní to jako kacířství, jako zpátečnictví, jenže poklidit kyberprostor by bylo i praktické.
Internet nikdy není dokončený. Žít s ním je jako žít s troubou, co každý den peče jinak.
Jak k takovému stroji přivést děti? Měli by se jej naučit používat, to je zřejmé. Bylo by to snazší, kdyby ta trouba fungovala normálně… Avšak dnes je internet rozbitý.
Můžeme vymýšlet, jak jej spravit. Měli bychom to vymyslet dříve, než naše děti dospějí. Jinak se pořežou o nefunkčnosti.
