1
My, děti s telefony, prožíváme zvláštní dětství.
2
Něco od vás chceme. Něco potřebujeme. Teď hned. Jestli to nezařídíte, budeme křičet, brečet a třískat dveřma.
3
Může vás to bolet u srdce.
4
Chceme, abyste se zastavili a podívali se kolem sebe. A na sebe. A do sebe. A znova kolem sebe. Podívejte se na nás, na svoje děti.
5
Chceme, abyste to taky jednou viděli našima očima.
6
Jsme to my, děti, kdo dobře vidí, kdo z vás je dospělý a kdo je ještě dítě stejně jako my. Až příliš často se jako dospělí jen tváříte.
7
Už jako dítě víme, že na otázku, co znamená být člověkem, si každý musí najít odpovědi sám. Tak hledáme odpovědi. Jsme děti, a tak jsme na začátku.
8
Hledáváme i na internetu. My jsme s telefonem v pohodě. To vás to rozbíjí, stresuje a naplňuje neuhasitelnou úzkostí a chronickým stresem. A tak nám berete telefony a házíte svoji únavu ze života na nás a říkáte, že se nám rozpadne mozek a rozbolí nás u srdce a ať toho necháme.
9
Věříme vám, jsme vaše děti. Tak proč se současně cítíme zabaveni programy a algoritmy, které pro nás sami stavíte? Proč si na těch sítích strojů sami tolik ujíždíte? Proč toho nenecháte současně s námi?
10
Chodíte do práce, kde komplikujete život sobě i všem okolo a posíláte nás do školy, kde se máme učit pracovat v tom samém soukolí, v němž jedete vy. S vyhlídkou odměn v podobě zbídačení celé planety.
11
Nerozbíjíte svým chováním jenom nás, rozbíjíte rovnou celý svět. Ničíte budoucnost. Kazíte nám tu nejsmysluplnější hru, tu na tvořivý život a klidnou smrt.
12
Nedivíme se, že vám samým z toho není dobře.
13
Vy nemáte žádnej skutečnej plán, jak to na týhle planetě nerozehřát k nežití, že ne?
14
Vy ty škodlivý technologie fakt nedokážete odložit, že ne?
15
Učíte nás, že existuje klimatická krize a tváříte se přitom, že je to normální, protože to je jedinej obličej, kterej se smí nasazovat při šlapání ve stroji, který se nesmí zastavit.
16
I kdyby to mělo biosféru stát tři miliardy let vývoje tvarů života. Planeta vždycky může začít znova. Když vymírá druh, není to slyšet. I když jde o zmizení člověka.
17
Proto hrajeme Minecraft. Je to příprava na dobrodružství našeho života. Potřebujeme se naučit, jak craftit z trosek civilizace, který všude kolem nás tak usilovně a urputně chystáte, zatímco nám říkáte, že chodíte do práce.
18
Kdo to tu po vás asi bude uklízet, co?
19
A neříkejte, že jste to neudělali vy?
20
Než vám to dojde, hrajeme Fortnite, abychom se naučili stavět přístřešky a bojovat všichni proti všem, jelikož vy dospělí nám žádnou jinou budoucnost vymyslet nedokážete. Víme, že je to jen hra a že nás na skutečný život nepřipraví. Jenže nic jinýho nám nedovolíte.
21
Nechceme trávit čas u obrazovek, radši budeme pečovat o skutečný svět. Při té příležitosti za naši generaci dětí s telefony prohlašujeme, že do žádné války všech proti všem se nehodláme zapojit. Zbytečné pohyby a umírání nám stačí poznávat v hrách, co pro nás designujete.
22
Připadá nám, že jste nezodpovědný, když si vyrábíte tisíce a milióny zbraní a zabijáckejch strojů a mrštných dronů říditelnejch umělejma inteligencema. Měli byste si s nima přestat hrát a to hned.
23
A ne se starat, jestli do toho telefonu náhodou nekoukáme moc dlouho.
24
Nechme se bejt, zastavme na chvilku, odpočiňme si a klidně se rozhlédněme kolem sebe.
25
Jaký tu máte bordel! Jak si vůbec dovolujete zatahovat nás do tohohle vašeho svinčíku? Jak si můžete myslet, že nám má dávat smysl vás poslouchat?
26
Proč si myslíte, že zrovna vy nám můžete říkat, co máme dělat?
27
Nepotřebujeme si hrát s algoritmy sociálních sítí a roboty v životní velikosti. Nepotřebujeme vaši společnost, tu počítačovou hru, co nám děláte ze života. Nepotřebujeme dávat svou tvorbu na Youtube, stačí nám, když nás necháte tvořit svět, co je náš stejně jako váš.
28
Nepotřebujeme, abyste nás skrz telefony kontrolovali na každém kroku.
29
Nepotřebujeme umělé inteligence, máme svoji hlavu.
30
Nepotřebujeme vozit do školy, nepotřebujeme chodit do školy. Dokážeme se spolu setkat i jinak, tvořivěji, živěji.
31
Nepotřebujeme rostoucí ekonomiku a množící se stroje. Potřebujeme rostoucí srdce. Vaše i naše. Jsme ještě děti. A vy jste čerství dospělí.
32
Radši budeme venku. Ve společnosti lidí a zvířat a lesů, v nichž se dá narazit na draka a rostlin, co vnímají, že přichází čas zdolat úpatí hory. Je lepší mít na světě korálové útesy a roje včel, než je nemít.
33
Radši budeme s dalšími dětmi běhat ulicemi, do nichž jste se konečně rozhodli nepouštět auta. Abysme tam mohly běhat my. Jsme rády, že vám došlo, že krajina patří dětem a ne strojům.
34
Radši budeme žít na zemi, co nepřestává kvést a pod nebem, z něhož nemusíme mít strach, že může kdykoli spadnout.
35
A tak bychom teď všichni radši chvíli neměli dělat nic.
36
Ve vesmíru se čas nedá ztratit.
37
Nechť začne období krásného světa. Co jiného s načatým životem?
38
Neptáme se, jestli můžeme. Oznamujeme, že začínáme.
39
Bůh je dítě hrající si s kostkami.
40
Jsme děti, čerstvé kousky vesmíru. Necháme kolem nás i v sobě vyrůstat životodárnou divočinu. Pojďte si s námi hrát na člověka.
41
Vy jste naši rodiče. Jste na nás závislí. Bez naší budoucnosti vám pukne srdce a hlava vám bude třeštit marností a zbytečností.
42
Jsme děti, jsme následujícím vtělením světa. Ten svět má radost, že jsme tu. Fandí nám, abysme to zvládly a my to zvládneme. S lehkostí bytí a radostí ze života. Ať do hry vstoupí cokoli.
43
Ať se staneme čímkoli, slibujeme vám, že se budeme chovat jako lidi.
44
Ať mi svět vleze do očí.
