Svět dospělých, svět lidí, kteří používají mozek i srdce, zvládají své emoce a vyznají se ve svých věděních i nevěděních. Nebojí se neustále a nevytvářejí si zbytečné problémy, protože nedělají zbytečné pohyby. Klidně se radují a smějí se i nahlas.
Dospělým je ten, kdo dokáže být spokojený, ať se kolem něj či v něm odehrává cokoli. Je možné být spokojený i se svou vlastní nespokojeností.
Za dospělé se nevyhnutelně považujeme, máme-li děti. Pak už, teoreticky – bohužel, není výmluva, která by ospravedlňovala, proč se neodvážíme používat svou vlastní moc, realizovat svou svobodu a dělat svět ještě krásnějším místem k životu.
Dospělí dokáží zohlednit i pohledy druhých bytostí. Nejen lidských, třeba dětských očí, ale i těch nelidských. Dospělí vědí, že svět je v pořádku a přijímá je takové, jací jsou. Dospělí ví, že nikdo nemusí nikomu nic dokazovat a že nejsmysluplnější cesta životem vede přes spolupráci a vzájemné porozumění.
Dospělí jsou ti, kdo se dokáží domluvit na řešení problému, který mají. Vědí, jak svět chodí, už jsou v něm dávno rozkoukaní a dokáží zařídit cokoli je třeba.
