Dospělí jsou lidé, kteří používají mozek i srdce.
Dospělí zvládají své emoce a vyznají se ve svých věděních i nevěděních.
Dospělí se bojí jen někdy a zvládají své strachy a úzkosti s klidem. Dospělí ví, že někdy to tak docela s klidem nejde.
Dospělí si nevytvářejí zbytečné problémy, protože nedělají zbytečné pohyby. Dospělí se rádi radují a dospělí se spokojeně smějí i nahlas.
Dospělým je ten, kdo dokáže být spokojený, ať se kolem něj či v něm odehrává cokoli. Je možné být spokojená i se svou vlastní nespokojeností.
Za dospělé se nevyhnutelně považujeme, máme-li děti. Pak už moc necítíme, že bychom měli nějakou nedospělou výmluvu, co by ospravedlňovala, proč se neodvážíme používat svou moc, realizovat svou svobodu. Především k tvorbě světa. Aby byl krásnější.
Dospělí dokáží zohlednit i pohledy druhých bytostí. Nejen lidských, třeba dětských očí, ale i těch nelidských.
Dospělí vědí, že svět je v pořádku a přijímá bytosti takové, jaké jsou.
Dospělí ví, že nikdo nemusí nikomu nic dokazovat a že nejsmysluplnější cesta životem vede přes spolupráci a vzájemné porozumění.
Dospělí jsou ti, kdo se dokáží domluvit na řešení problému, který mají. Vědí, jak svět chodí, už jsou v něm dávno rozkoukaní a dokáží zařídit cokoli je třeba.
