„Než jsem na své zahradě a v malé přírodní rezervaci za ní začal lišku pravidelně potkávat, jsem o mrštné eleganci, která je tomuto zvířeti vlastní, nevěděl. Podleze nebo přeskočí plot s nečekaným půvabem. Liška je trochu podivná ve své smíšené povaze, ve které se mísí vlastnosti psa a kočky. Její povaha je v mnoha ohledech dvojznačná. Stopuje ve dne, ale také v noci, lidé ji loví, ale nejedí a obývá okrajové plochy opuštěných zahrad, hřbitovů a nočních ulic metropole. když ji vidím v její dokonale arogantní rychlosti, chápu, že vlastní jenom sama sebe. Ztělesňuje, jako žádný jiný organismus v mém městském prostředí, vznešenou nezávislost masožravce, a s tím je lišce vlastní něco, o čem víme, že také existuje v nás. Mnoho z nás tajně touží po liščích tajemných způsobech, jak mít svět k dispozici. Proto nám její krátká, záhadná zjevení potvrzují, že to, co je nám nejdražší, je naše svoboda.“
