Promýšlení pohledů a obrazů digidětí vede k překlenutí moderního rozdílu mezi kulturou a přírodou. BŽ reakce je příkladem chemických sloučenin vytvářejících obrazy. Samoorganizace, spontánní vytváření forem jsou jednou z cest, jak si začít uvědomovat, že mezi aktivitou člověka a aktivním tvořením světa nezeje nepřekonatelná propast. Člověk není jediným, kdo vytváří krásu, ani jediným, kdo má moc obrazotvornosti. I svět rád vytváří kompozice. Život není než tkanina setkávajících se a prostupujících se tvarů.
„Vědci považují všechny takové změny obrazců nebo barev za změny stavu. Směs chemikálií v BŽ reakci představuje vybuditelné prostředí, to je takové, které mění svůj stav, když je vystaveno stimulu přesahujícímu určitou prahovou hodnotu. Po vybuzení se takové prostředí stává netečným (přestane odpovídat) a vrací se ke svému počátečnímu vnímavému stavu přes posloupnost stavů, které samy mohou být vybuzené.
Každodenní příklady se dají najít ve spirálních vlnách produkovaných srdečním svalem, v tom, jak primitivní organismy zvané hlenky přijímají potravu, a v elektrické aktivitě našich mozků, kde neurony vykazují podobné typy chování.“
(R. Coveney, R. Highfield: Mezi chaosem a řádem, česky 2003)
