Dívky a sociální sítě jako linka procházející textem
Zpracovat nálezy 11 studií
Stav v českých devátých třídách
Národní monitoring duševního zdraví dětí: 40 % vykazuje známky střední až těžké deprese, 30 % úzkosti. (říjen 2023)
Ale když požádáte deváťáky, aby vyplnili dotazník, dokonce takový, který se týká jejich osobních, niterných záležitostí, nevím, jestli vám nadšeně a otevřeně řeknou pravdu. Pár takových tříd jsem navštívil a o odpovědích, z nichž závěry výzkumu vycházejí, mám lehké pochyby. Snažil jsem se zjistit více, ale komunikace na straně NÚDZ umřela.
Prompt: Teengirl who is not beatiful who is scrolling Instagram. realistic portrait. she is in the shop with luxury clothes. On the wall there is a poster with a supermodel. on the wall is written: Be as beautiful as a princess.
Jsou telefony skutečně příčinou duševních potíží?
Jistě to nevíme. Současně je jisté, že jde o natolik komplexní otázku, že definitivní (čti vypočítanou, ověřenou a potvrzenou) odpověď nikdy nezískáme. Věda nemá odpověď na vše.
Potíží je například skutečnost, že „neexistují žádné měřitelné fyzické ukazatele naznačující, že by někdo trpěl duševní nemocí,“ píše v knize Mýtus normálnosti Gábor Maté.
Nedokážeme říci, co přesně jsou deprese nebo úzkosti. Pokud je neumíme přesně kvalifikovat, těžko můžeme chtít vypočítat jejich příčiny. Bohužel v rámci naší závislosti na počítačích, poslední dobou důvěřujeme jen tomu, co jsme vypočítali.
Existuje akademická diskuze o kauzalitě či korelaci působení technologií a změn duševního rozpoložení. V reakci na knihu Úzkostná generace například v časopise Nature (reakce J. Haidta zde). Anebo v českém prostředí odpověď IRTIS, ke které se vrátíme níže.
Nicméně problém, proč nevíme, jestli technologie škodí životu nejen dospívajících, leží hlouběji. V naší společnosti obecně více nevíme než víme, přestože trváme na tom, že víme všechno. Je to jeden z příznaků adolescence moderní civilizace.
V kontextu digidětí obecně platí, že k jakémukoli výzkumu čehokoli, je vždy možné vymyslet mnoho důvodů, proč by to mohlo být jinak než výzkumné výsledky tvrdí nebo proč je výzkum špatně. To se týká většiny studií v tzv. humanitních vědách. Neříká to, že jsou nesmyslné, spíše to poukazuje na jejich příběhovost. Epistemiologii ale už nechme stranou.
V knize The Anxious Generation (či na substacku After Babel) americký sociální psycholog Jonathan Haidt opakovaně přiznává, že není stoprocentně jisté, že telefony mohou za epidemie duševních problémů mladých. Nenachází nicméně jiné vysvětlení, proč se celosvětově zvyšují počty úzkostlivých a depresivních jedinců, dívek více než hochů, a to zrovna od roku 2012, kdy se tzv. rozvinutými společnostmi naplno rozšířily chytré telefony.
Prompt: Teengirl who is very ugly. she is scrollig instagram. realistic portrait. she is in the shop with luxury clothes. On the wall is a poster with a supermodel. on the wall is written: Be as beautiful as a princess.
Pro Haidta je osud dětí důležitější než jistota opírající se o vědeckou metodiku. Je totiž vedle vědce také otcem. Jeho 14-ti letá dcera nemá chytrý telefon, ale brouzdá Tiktokem na počítači. Nemá smysl chtít být dokonalým rodičem, co si vždy stojí na svých přesvědčeních. O to během rodičovství sice jde, ale spíše ve vzácných, jedinečných situacích. Oproti tomu nepřetržitou starostí milujících rodičů je zařizovat, aby svět, v němž děti žijí a budou žít, byl k žití a děti měly podmínky, v nichž se mohou stávat svobodnými a mocnými dospělými.
A tak Jonathan Haidt bouchl do stolu a napsal knihu o jednom problému a nástinu řešení. Usoudil, že je čas začít něco dělat. A dovolil si vedle odborným studiím důvěřovat také svým vlastním očím a úsudkům. K čemuž vyzývá i ostatní rodiče, vzdělavatele a zákonodárce.
Současnému dětství dominují dva významné trendy. Děti se přestávají svobodně toulat světem, mají méně volného času si spontánně hrát s dalšími dětmi na cokoli, aniž by je při tom nekontroloval a nevedl je nějaký dospělý. Jedním z důvodů je skutečnost, že rodiče mají pocit, že svět je příliš nebezpečný, abychom do něj pouštěli děti o samotě. I my jsme úzkostná generace.
Druhým trendem je digitalizace dětství, zasíťování dětí telefony a internetem, Haidt mluví o Great Rewiring (Velkém Zasíťování). „Ústřední teze této knihy zní, že tyto dva trendy – přílišná ochrana ve skutečném světě a nedostatečná ochrana ve virtuálním světě – jsou hlavními důvody, proč se děti narozené po roce 1995 staly úzkostnou generací,“ píše Haidt. Aby se ochrana dětí ve virtuálním světě zvýšila, nenavrhuje Haidt technologická řešení nebo rozvoj digitální gramotnosti, ale oddálení jejich vstupu do přediv informačního oceánu.
Navrhuje, aby děti neměly chytré telefony do 14 let, sociální sítě do 16 let, aby ve školách nebyly povoleny telefony a abychom dětem dali více nezávislosti, volné hry a zodpovědnosti.
Prompt: Realistic picture of a school class. There are only teenage girls. Each of them is very different, they have different clothes and different hair, some of them are very beautiful, some are common girls, some are thiny, others are fat and so on. They are very different on to the other. They use phones to study. At the wall there is a map of the world.
