.
Děti (Children, 2011)
rež. Takuya Okada
4 minuty
Škola je informačním médiem, neboť vybírá, filtruje a předává informace. Každé informační médium formuje své uživatele vlastním způsobem. Jako televize vede diváky k pasivní konzumaci obrazů i škola utváří vnímání, cítění a myšlení žáků. „Teď jsi ve škole, tak se podle toho chovej.“ In-formovat znamená tvarovat uvnitř. Tvaruje nás internet a tvaruje nás i škola. Obé slouží poznávání světa.
Když děti věnují pozornost digitálním světům a ztrácí přitom kontakt samy se sebou, dělají to i proto, že jsme je to ve škole naučili. Umí věnovat pozornost abstraktním, tedy nehmatatelným a nepřítomným skutečnostem, a tak přijímají virtuální neskutečnosti. Jsou zvyklé nechat se vést vnějšími autoritami, učiteli či školním řádem, a proto jsou otevřené cinkrlátkům chytrých algoritmů a svodům marketingových kampaní. Učíme je, že znalosti a síla se nacházejí před nimi, venku, u tabule, zatímco v jejich nitru přebývají neznalost a neschopnost. Učíme je, že nesouhlasí-li, nezbývá, než se podvolit. Učíme je sedět, mlčet a pracovat. Pokud pocítí nesmyslnost či otrávenost, okamžitě je mají zahnat a dokončit, co jim bylo předloženo, jinak hrozí trest. Škola je mocné médium a jako takové může ve svých uživatelích probouzet bezmoc. Bezmoc vypnout to a jít ven.
(Z knihy Digiděti – více zde.)
