Radostný život se stroji

Rozpoznávání nových světů v lidech i kolem nich.

Hrát si s pohledy a s o brazy a se stroji a s počítači, hrát si s představami, třeba na na zasíťovanou přírodu nebo hrát na sebe jako na člověka, co žije v sítích.

Jak tvořit čas. Jak si hrát s rychlostí dne a noci. Jak vnímat světlo dopadající do očí a pohyb, když se zrovna děje. Jak s klidem prožívat svět protékající kolem.

Zastavit se uprostřed. Rozhlédnout se, kde vlastně stojíme.

Zklidníme se, odpočívajíc od spojení, od obrazovek, informací a čísel, co se na nás dennodenně valí tolik, že už to ani nezvládáme vnímat, tak to radši ani moc nevnímáme.

Přirozená inteligence objímající se s hejny umělých inteligencí. Lidské tělo v časech robotů. Mysl ve věku své digitální reprodukovatelnosti. Člověk uprostřed vědomé evoluce.

Někdo se třeba ptá, jak se z toho všeho nezbláznit, další má za to, že některý věci je jednodušší nevědět.

Není žádný krásnější a životodárnější úkol, žádný smysluplnější projekt než ten, co nás v nadcházejících letech všechny čeká. Smíme si to užít s radostí ze života.

Za celodenní (8-12 h) či dvoudenní setkání

„Pokud bude dál převládat uvažování, které ztotožňuje naši ekonomickou hodnotu s naší hodnotou jako lidských bytostí, pak přechod do éry AI zpustoší naší společnost a napáchá velké škody na naší individuální psychologii. Existuje ale i jiná cesta, která nabízí využití umělé inteligence k podstatnému posílení toho, co nás skutečně dělá lidmi. Tato cesta nebude snadná, věřím ale, že je to naše nejlepší naděje nejen na přežití ve věku AI, ale také na další rozvoj. Znamená to dát se směrem, jímž jsem se pustil ve vlastním životě – přesunout pozornost ze strojů zpět na lidi a z inteligence zpět na lásku.” (Kai-Fu Lee – Supervelmoci umělé inteligence, str. 213)

O přechodu ze starého do nového světa

Stroje žijí kolem nás i v nás. Přinášejí nám poznání i nevědomost, dávají nám sílu a současně nás zbavují dovedností, sdílejí s námi svou moc i svou bezmoc. Internet je stroj, co nikdy není hotový, neustále se aktualizuje a my se aktualizujeme s ním. Vznikáme společně se stroji a společně se též rozbíjíme.

Setkání se brainstorming, při němž se v nitrech účastníků zlovolně převalují temná mračna a občas z nich vzejde blesk, jehož světlo má moc projít zdmi do vedlejší místnosti. Je to nicméně klidná mozková bouře. Některé z jejích hromů se sice rozléhají po celé krajině, ale jiné jsou tišší než věty, které se ve slušné společnosti neříkají. Během našeho setkání si ovšem s klidem budeme povídat o všem.

Když digitalizujeme společnost, starý řád se proměňuje na nový.

Když se spoléháme na stroje, přicházíme o sebedůvěru, moc a zdá se, že i o půdu pod nohama.

Když věříme v pravdy vycházející z čísel a abstraktních vztahů, ztrácíme vědomí, že náš život má smysl.

Současně tak nějak tušíme, že budeme-li nadále pokračovat naším směrem naším způsobem, nemusí to dopadnout nutně hezky.

Když trávíme čas s pohledy upřenými na obrazovky, nevšímáme si sebe sama ani druhých kolem nás.

A tak nevíme, jakou máme moc a že před námi stojí úkol vytvořit celý jeden nový svět.

Zpomalit a naslouchat vlastnímu nitru. Věnovat pozornost svému tělu, slyšet své srdce, prohrabat se mezi svými myšlenkami.

Sebedůvěra…imaginace…přirozená zasíťovanost.

Nebudeme meditovat, budeme si hrát. S různými předměty, s naším tělem, smysly, myšlením a cítěním. To je pro nahlédnutí smyslu života velmi případné. Dospělí si dnes hrají tak málo, že na ně z hravosti jde často strach. Hraní není jenom jako, hraní může být pěkně vážné. Považujeme hru za něco lehkovážného a nedůstojného a pomíjíme že děti při hrách objevují, jak funguje svět i kde leží hranice jejich schopností, přičemž považují hraní ze zcela právoplatnou a smysluplnou součást života. Pro děti jsou hry skutečné a často i vážné, jako by v nich šlo o celý svět. Přestože si to nemyslíme, i dnešní dospělí si rádi hrají.

Beseda je mnohem více povídací než přednáška, všichni máme k tématu co říct a dnes již nedává smysl jen sedět a pasivně poslouchat. Beseda trvá mezi dvěmi a třemi hodinami, a tak v ní není tolik času na hraní, což však neznamená, že by v ní nebyl prostor na objevování hravých dětských pohledů a zakoušení zákoutí dětských duší. I se slovy se dají hrát smysluplné a inspirativní hry, to ví každé dítě.

Cena besed a setkání závisí na délce trvání a možnostech organizátorů.

Téma je primárně určeno dospělým, nicméně o vidění světa je možné se bavit i s dětmi. Kam může takové povídání dojít, není vůbec jasné a předem to nemůže být známo. Velký smysl to dává s dětmi, které již vstoupily do puberty. Pokud je téma náplní školního projektové dne, upozorňujeme dozorující pedagogy, že se v jeho průběhu může rozeznít nejeden pohled, který otřese jejich vnitřním klidem. Každý z přítomných je součástí setkání a nemůže se vyhnout jeho vlivu, i když se domnívá, že jen tiše sedí opodál.

Máte zájem o besedu nebo delší setkání?

Napište, rád s Vámi proberu, cokoli Vás zajímá.