
„Ačkoliv samozřejmě technologie, jako jsou větrné turbíny a solární panely, hodně pomáhají, celkové zaměření na technologické řešení nás často přivádí do slepé uličky a odklání od skutečných řešení.“
Radek Kubala
https://denikreferendum.cz/clanek/21841-klimaticky-mytus-cislo-sedm-technologie-nas-zachrani:
Uznáváme, že obnovitelné zdroje a úspory energie mají v přechodu na bezemisní ekonomiku zásadní roli. Bludná je ale představa, že se taková transformace může udát v rámci současného centralizovaného, korporacemi ovládaného hospodářského uspořádání. A je až příliš mnoho špinavých technologií, které se nám velké firmy snaží podstrčit jako „snadná“ řešení.
Jaderná energie
Snažit se zachránit klima jádrem je šílenství. Naopak nás mohou další dobrodružství s reaktory odvádět od skutečně účinných opatření, a požírat peníze, které jsou potřeba jinde. Připočtěte k tomu riziko havárie, radioaktivní znečištění, represe. Jádro je falešné řešení.
Další technologie, které nejsou řešením:
Plyn, vodík, spalování biomasy. „I studie předpovídající nepravděpodobný rozmach v užívání elektromobilů ukazují, že jejich příspěvek ke snížení emisí může být jen nevalný.“
Nicméně elektrická veřejná doprava smysl má – více o autech zde a zde.
„Jedním z nejnebezpečnějších černokněžnických triků je souhlasit – a pak trvat na tom, že se máme posadit, a sledovat, jak se magie volného trhu o naši zářnou budoucnost sama postará. Pokud údajně nebudeme do „přirozeně“ svobodného trhu zasahovat, postupně vznikne „zelená ekonomika“, v níž se podaří oddělit ekonomický růst od růstu ve spotřebě energií a materiálů (a emisí).
I když v rozvinutých zemích došlo do jisté míry k oddělení růstu od spotřeby, je potřeba vědět, že se tak stalo především díky globalizačnímu přesunu nejškodlivějších průmyslových provozů do zemí globálního jihu. Tady dnes vyrábějí zboží zejména pro naši spotřebu a s ním i stále vyšší emise. Pokud navíc vůbec někdy existovalo něco jako „volný trh“, dnes o ničem takovém nemůže být řeč. Fosilní paliva jsou nehorázně dotována, více než 500 miliardami dolarů ročně. To je víc peněz, než se vynakládá na zdravotnictví.„
Geoinženýrství
„Nejčastěji diskutovaným, seriózně zvažovaným a dokonce finančně podporovaným plánem je takzvaným Management slunečního záření (SRM). Ten počítá s možností dostat do stratosféry balonem hadici, která by rozprašovala aerosol některého sulfátu. Jeho částice by pak odrážely část slunečního světla a omezovaly oteplování.
Obloha by nabyla barvy bledé šedi – hodnota blankytu však zřejmě nemůže být vyčíslena v dolarové částce. Co je horší, jakmile bychom jednou projekt zahájili, museli bychom v něm pokračovat zřejmě donekonečna. Kdybychom s rozprašováním sulfátů přestali, planeta by zažila šokové oteplení. A konečně modely účinků SRM ukazují, že by došlo k úbytku srážek v rovníkové oblasti. Zásadně by oslábly letní monzuny, na nichž závisí živobytí miliard lidí.
(Zábavný fakt: propagátoři SRM se kritice vysmívají a tvrdí, že problémy s deštěm můžeme řešit technikou „cloud seeding“. Neexistuje zřejmě žádný problém, který by nešlo řešit vypouštěním dalších chemikálií do ovzduší.)

DAC (Direct Air Capture) – odsávání uhlíku z atmosféry
„Myslím, že DAC záměrně odvádí naši pozornost od skutečného snižování emisí,“ uvedl Foley, „Možná jsme pomocí něj odstranili emise, jež vznikly po celém světě za několik sekund, ale utratili jsme na to spoustu miliard dolarů, které by bylo lepší vynaložit jinde.“
DAC technologie fungují na principu nasávání okolního ovzduší a extrakci uhlíku.
Podle mnoha odborníků i lidí z byznysu má však údajně spásná technologie hned několik zásadních problémů, kvůli nimž zůstává její velkoplošné využití v říši fantazie. Podle čerstvé studie vědců z Massachusettského technologického institutu (MIT) má využívání technologického odčerpávání uhlíku tři velké problémy a jeden naprosto klíčový nedostatek. (více zde: Radek Kubala)
Petr Daniš píše, že na Islandu v roce 2021 otevřely první a zatím největší takovou továrnu. Stáhne 4000 tun CO2 za rok. Pak začali stavět jednu devětkrát větší. Plán je dostat se na 4 500 000 000 tun stáhnutého uhlíku do roku 2050, takže je potřeba asi 130 000 těch větších. Ke každé je potřeba elektrárna. Což je asi 13 takových továren a elektráren denně. Daniš moc nevěří, že se to povede. Mně to připadá jako čirý nesmysl i na papíře, natož ve skutečnosti.
Přírodní zachytávání uhlíku

Světové pralesy a porosty postupně ztrácejí schopnost zachytávat uhlík a naopak se stávají jeho producenty. Více zde nebo zde.
„Také bych chtěl zdůraznit, že potenciál přírodních řešení může být ještě vyšší než všechny uvedené výpočty. Žádný z nich se totiž neodvažuje počítat s většími změnami ve způsobu využití půdy… Pokud bychom snížili málo efektivní živočišnou výrobu nebo produkci biopaliv a vrátili na půdu původní ekosystémy, přineslo by to ještě větší možnosti ukládání uhlíku do obnovující se přírody.
Nicméně i přírodní řešení mají svoje stinné stránky. Největší obava se týká jejich trvalosti. Je jasné, že odolné a zdravé ekosystémy ukládají a zadržují velké množství uhlíku. Jenže také jsme již viděli, jak se velké množství oxidu uhličitého může náhlými zvraty z přírody uvolnit: při chřadnutí smrčin, které způsobilo sucho a špatná skladba dřevin, při požárech stále častějších na celém světě atd.
Žádné z uvedených rizik by nás ale nemělo zastavit: čas investovat do přírody a šetrných způsobů hospodaření právě nadešel.“ (Petr Daniš, Klima jako příležitost, str. 107)
Další technologie, co nebude stačit, ani kdybychom na ni věnovali všechny peníze a energii světa:
CCS (Carbon Capture and Storage)
„Zachytávají skleníkové plyny přímo při vypouštění z konkrétních zdrojů — a mají své vlastní problémy. Mohli bychom se nad tím pousmát, pokud by podobné projekty nevyčerpávaly omezené množství financí potřebné k uskutečnění skutečné sociálně-ekologické transformace. Jedinou možností proto je přestat věřit v technologickou spásu a postupovat podle v ekologických kruzích často zmiňovaného trojfázového přístupu. Nejprve je nutné tam, kde to jde, snížit spotřebu, poté výrazně zvýšit energetickou efektivitu a nakonec implementovat udržitelné technologie, jako jsou například obnovitelné zdroje.“ Radek Kubala
„Vybavení stávajících provozů technologií CCS je až posledním řešením, když chybí jiné alternativy. Největší smysl zatím dává u zmíněné výroby cementu.“ (Daniš, str. 110)
„CCS zásadně snižuje EROI (poměr energie získané k energii vynaložené) z paliva. Elektrárna s nainstalovaným CCS využije až čtyřicet procent jen na jeho provoz, což z ní dělá takřka ekonomický nesmysl. Za druhé, u nejpravděpodobnější technologie uskladnění – geologické – je výrazné riziko úniku. Za třetí, CCS může být zneužito k ospravedlňování další těžby uhlí, která je ničivá sama o sobě. Příslibem CCS je ospravedlňováno prodlužování provozu uhelné energetiky a oddalování přechodu na obnovitelné zdroje.“ (Deník referendum)