Krev v mobilu (2010, r. Frank Piasecki Poulsen) – o dětské práci a koltanu
Kolik je potřeba otroků a kolik z nich musí zemřít denně, aby síť rostla a prospívala?
Těžba kobaltu v Kongu
Kobalt je jedovatý na dotek i při vdechnutí – a stovky tisíc chudých Konžanů se s ním z blízka setkávají denně. Všichni, včetně mladých matek s dětmi přivázanými na zádech, nadechují jedovatý kobaltový prach.
Manuální těžba kobaltu, říká se jí „řemeslná“ je nelegální a všechny oficiální dokumenty říkají, že se neděje. Přesto se děje všude. Chudí lidé jsou tak levnou pracovní silou, že rozhodně zastanou bagry řízené umělými inteligencemi. Nikdy si nestěžují, nikdy nedojdou. To je důležité, protože těžební tunely nemívají podpěry a neustále dochází k jejich řícení. Postižení se vyhrabávají až během následné těžby v okolí. Při sesunu se po svazích valí velké kameny a lidem stojícím v cestě přerážejí kosti. Otroci existují a dětští otroci taky. Bez nich by žádná digitalizace společnosti nebyla.
Patnáct z devatenácti hlavních kobaltových dolů v Kongu kontroluje Čína, čtyři zbylé západní společnosti.
Serra Pelada, Brazílie, zlatý důl
Powaqqatsi (1988, r. Godfrey Reggio) – povinný film k vidění:-)
