Henry Corbin – Tvůrčí imaginace v súfismu Ibn ´Arabího
Srdce je u Ibn ´Arabího, stejně jako v súfismu obecně orgánem, kterým se dosahuje skutečného poznání, chápavé intuice, gnóze Boha a božských mystérií, zkrátka orgánem všeho, co může být chápáno pod označením esoterická věda.
Je orgánem vnímání, které je jako takové intimní zkušeností a intimní chutí, a ačkoli bývá i láska vztahována k srdci, jejím nejvlastnějším centrem bývá pro súfismus obvykle rúh, pneuma, duch.
Srdce je pro súfismus jedním z center mystické fyziologie. Jeho nejvyšším viděním bude nahlížení Formy Boha, jelikož srdce gnostika je „okem“, orgánem, skrze který poznává Bůh sebe sama a sám sobě se zjevuje v podobě svých epifanií (tj. zjevení, pozn. JK). (str. 201)
Ve skutečnosti existuje jediné stvoření, ale neustále opakované v každém okamžiku. (str. 208)
Mít vědu srdce znamená vnímat Boží metamorfózy, tj. mnohost a transmutaci forem, v nichž se epifanizuje božská Ipseita, ať už se jedná o figury vnějšího světa nebo o náboženská vyznání. (str. 209)
Modus přítomnosti skrze imaginativní schopnost není v žádném případě podřadnější nebo iluzivní, znamená vidět přímo, co nemůže být viděno smysly, znamená být pravdomluvným svědkem. (str. 210)
Vidění „Formy Boha“ takové, jak může být konfigurována pro a skrze mystikovu „tvůrčí imaginaci“, mu již nemůže být vnuceno kolektivní vírou, neboť je viděním formy, která odpovídá jeho nejniternějšímu intimnímu bytí. (str. 211)
