Šest hodin ve čtyřech kapitolách o všem,
co digiděti prožívají tváří v tvář obrazovkám.
(Můžete to shlédnout za jeden dlouhý večer, nicméně filmy máte k dispozici půl roku.)
Co můžeme udělat, aby setkávání dětí a obrazovek probíhalo zdravě a smysluplně?
Jak pozorovat vlastní děti hrající si v kyberprostoru s klidem a důvěrou?
Jaký vliv má zacházení s technologiemi na zdravý vývoj dětí?
Jsou pro děti obrazovky vhodné a od kolika let?
Kolik času by děti měly trávit s obrazovkou?
Kdy koupit první telefon a proč nekupovat chytré hodinky?
Jak digidětem vysvětlit, že už je čas to vypnout?
Jak se mohou rodiče vyrovnat se závislostí na telefonu během puberty?
Seznámíte se s nejčastějšími situacemi, které digiděti prožívají, zatímco se síťují s technologiemi.
Občas máme pocit, že se v nich ztrácí, že je tím ztrácíme. Je to jen pocit? Anebo je to pocit natolik jasný, že to nejspíš bude pravda?
Kde mezi rodiči a dětmi vládne důvěra, vzájemné porozumění a láska, se nikdo ztratit nemůže.
I v digitalizované společnosti jsou pro děti nejdůležitějšími informačními zdroji rodiče.
Chci jen kapitolu o předškolních dětech…
Chci jen kapitolu o dětech, co již umí číst a psát…
Chci jen kapitolu o dospívajících dětech…
a úvodní přednášku o láskyplné komunikaci mezi dětmi a rodiči.
Z lásky k poznání děti sedají k obrazovkám.
Stejná síla stojí i za stvořením internetu, i když poslední dobou se síť rozbíjí, láska k poznání zvláštně mutuje a začíná to být poměrně divné místo pro trávení času.
Z lásky se rodiče zajímají, co jejich děti prožívají. Na internetu i mimo něj, v krajině lesů, vesnic a měst, ve svém vlastním nitru. Tam, kde nejsou obrazovky i tam, kde jsou obrazovky všudypřítomné. Tam všude stále přebývají lidské oči nacházející nejhlubší zalíbení v pohledu z očí do očí. Třeba mezi rodiči a dětmi. Anebo mezi dětmi a rodiči.
