O životě se strojem

Stroj

Žijeme se strojem. Žijeme vedle stroje, ve stroji, na stroji. Kamkoli vrhneme pohled, vidíme stroj. Stroj obývá naše nitra i naše představivosti. Naše krajina je strojovitá a naše mysli taky.

Stroj jsme stvořili my a přeci nikde nezačíná a nikde nekončí. Pracujeme na existenci naší sítě strojů po tisíce let. Na leccos jsme přišli, něco jsme dokázali. Na něco to funguje zázračně, z jiného pohledu se jedná o nejničivější stroj co kdy svět spatřil. Tím strojem jsme my všichni.

Stroj je voda, která ti teče až domů.

Stroj je teplo a světlo. Stroj zajišťuje náš pohyb, auto je stroj, letadlo, vlak nebo bus jsou jezdící roboti, dopravní provoz je větší stroj, silnice jsou také stroj. Síť silnic pod nohama a síť sociálních sítí v očích. Kamkoli se podíváš, dokonce i když zavřeš oči a zahledíš se do tmy rozléhájící se v tobě, i tehdy uvidíš stroj, jeho plány, programy, struktury a systémy. Zasaď strom, kdo nemá v srdci kousek stroje!

The Betrayal by Technology A Portrait of Jacques Ellul

Metropolis,1927

Baraka, 1992

Buď můžeme dál věřit na nevyhnutelnost, inovativnost a neomylnost technologického pokroku a vymýšlet stroje na fotosyntézu, anebo můžeme začít důvěřovat přírodě, světu, životu, sobě… vesmíru. Mohli bychom začít věřit času, že nechává povstat, co se má objevit. A že nechává zanikat, co má zmizet.

https://www.youtube.com/watch?v=hfmNjCNB7S0

O tvorbě oáz v krajině více zde.

I děti žijí ve stroji, říkáme mu škola. Odpoledne chodí do jiných světů, také strojových, a proměňují se v digiděti.

Koyaanisqatsi, 1982

Exploze raketoplánu Challenger