Nezapomeň vytřít i za horizontem!
Uklidím, až děti vyrostou.
Úklid digitálních technologií, jemuž jsou věnovány tyto stránky, je součástí úklidu v nejširším slova smyslu, úklidu domácnosti, světa, života…
Uklidím, až děti vyrostou, je název knihy Martiny Holcové pojednávající o zapojování dětí do úklidu domácnosti. I to patří k životu s digidětmi. Odkládat jejich úklid až na později nemusí být nejlepší strategií, spíše je lepší začít od malička. Stejně jako se zapojováním dětí do domácích činností.
Úklidem domova, anebo úklidem krajiny, uklízíme i vlastní duši. Úklid je péče o život, jak říká Monique Wortelboer v knize Domácnost: péče o život vyprávějící o duševních aspektech domácích prací.
Jak úklid probíhá v jiných kulturách, rozvíjí Michaeleen Doucleff v knize Tajemství přirozené výchovy.
Úklid domova je současně úklidem vesmíru. Zklidňování strojů je péčí o svět a o život v něm. Děti i rodiče na tom pracují společně.
Thomas Berry – Velké dílo, str. 188
Astra Taylor – potřebuješ její knihy 🙂
https://logicmag.io/failure/the-automation-charade/
Žena experimentálně ověřující výkonnost vysavače ve 20. letech 20. století.
Masku má proto, aby bylo z množství oxidu uhličitého, který vydechuje, možné určit, nakolik jí vysavač ulehčuje práci.
Ve skutečnosti není vůbec jisté, že nám technologické vychytávky pro domácnost ulehčují práci. Některé ano, jiné jsou mnohem více reklamou nafouknutou bublinou než smysluplnou věcí do domácnosti.
Satiš Kumár
Řecké slovo οἶκος znamená domov. Moudří řečtí filosofové věděli, že domov je tam, kde člověk žije a pěstuje vztahy. Doma udržujeme vztahy s rodiči, partnerem, dětmi a tak dále, ale domov ani vztahy se neomezují jen na místo , kde spíme, jíme a staráme se o rodinu.
V antické filosofii se představa domova rozpíná mnohem dál. Naším domovem je i naše okolí. Zrovna tak jako naše město, náš stát, náš světadíl a celá planeta. Všechny biologické druhy na zeměkouli jsou spřízněné. Jsme stvořeni jeden z druhého, vyvinuli jsme se společně. Ekologie znamená, že si tyto vztahy uvědomujeme a chápeme, že jsme všichni propojeni a navzájem na sobě závisíme. (Půda, duše, společnost, str. 126)
„Skutečný účel úklidu není redukce věcí nebo uspořádání prostoru. Pravým cílem je probudit radost z každého dne a vést radostný život.“ (Marie Kondo)
Domov je naše škola intimity, kde se nejprve učíme být člověkem.
„V jeho koutech a zákoutích si vychutnáváme samotu, v jeho pokojích se utváří naše zkušenost se vztahy. Jeho ochrana, stabilita a bezpečí v nás podněcují jedinečný vnitřní pocit „já“, identity, jež navždy prostupuje naším denním i nočním sněním. Jeho úkryty – skříně, komody, zásuvky, zámky a klíče – uspokojují naši potřebu tajemství a nezávislosti. Dveře – zamčené, zavřené, přivřené, otevřené dokořán – v nás vyvolávají obdiv, pocit bezpečí, možnosti a dobrodružství. Bachelard v Poetice prostoru pracuje nejen s obrazností lidského domu, ale i hnízda a ulit, prvotních obrazů domova, jež vyjadřují absolutní původnost potřeby bezpečného útočiště.
Bachelard zjišťuje, že život v útočišti domova představuje náš původní život v prostoru, kde se formuje nejen existenciální protiklad mezi „domovem“ a „cizinou“, ale i řada našich nejzákladnějších pojmů pro pochopení prožitku: domov a vesmír, útočiště a svět, vnitřek a vnějšek, konkrétní a abstraktní, bytí a nebytí, toto a tamto, tady a jinde, úzké a rozlehlé, hloubka a nesmírnost, soukromé a veřejné, intimní a vzdálené, já a jiné.“ (Shoshana Zuboff – Věk kapitalismu dohledu, str. 542)
V digitalizované společnosti, v objetí kapitalismem dohledu:
Na straně 544 Zuboff pokračuje: „Podle architektů Velkého jiného tyto zdi musejí padnout. Žádné útočiště nesmí existovat… Domov je nyní souřadnicemi pro „chytré“ termostaty, bezpečnostní kamery, reproduktory a vypínače světel, které vytěžují a vykreslují naši zkušenost, aby ovládaly naše chování…
Nesmějí existovat žádné rohy, kam bychom se mohli schoulit a kde bychom mohli zakusit rozkoš osamělé niternosti. Nesmějí existovat žádné tajné skrýše, protože nesmějí být žádná tajemství.“
„Domácí práce však nejsou jediným způsobem, jak u dětí rozvíjet smysl pro společnou práci, pořádkumilovnost či zodpovědnost… Názor, že naše děti se nikdy nenaučí pečovat o domácnost, pokud je k tomu důsledně nepovedeme již v útlém věku, se prostě nezakládá na pravdě. Když tuto myšlenku akceptujete, je pouze na vás, zda děti zapojíte, nebo ne.“ (Naomi Aldort, str. 13)
„Zároveň to vnímám tak, že je trochu zbytečné děti pořádku učit. Buď v sobě mají určitou potřebu řádu v prostoru, cit pro prostor kolem sebe, nebo nemají. Stále však mohou každodenně okoukávat dospělé kolem sebe, co a jak doma dělají, a od nich se učit. Pokud k tomu mají své dispozice, není třeba je učit záměrně. Děti si vždy najdou svůj způsob organizace a ten převládne, jakmile budou žít samy. Půjdou dále svou cestou.
Rodiče nesou zodpovědnost za prostor. Pro dítě je důležité, aby se rodič cítil dobře, byl spokojený, šťastný, klidný, stabilní. Pak teprve se tak může cítit i dítě… Prostě pokud já jako rodič pro sebe potřebuji mít uklizeno, abych se cítila dobře, budu uklízet.“ (Alena Vávrová, str. 68)
Monque Wortelboer – Domácnost: péče o život, Fabula 2006
Celou knihu si můžete klidně a pomalu, za čtyři minuty, stáhnout zde. Je to sice nelegální, ale zase to zlepšuje svět.
Uklizené nebe
Marie Condo 2.0
„V mém domě je nepořádek, ale způsob, jakým teď, v této etapě mého života, trávím čas je pro mne správný.“
Doposud jsem byla profesionální uklízečkou, a tak jsem se snažila udržovat můj dům tak uklizený, jak to jen šlo. Nyní jsem to vzdala pro mne velmi příjemným způsobem. Uvědomila jsem si, že trávit čas s dětmi je pro mne teď doma důležitější.“