Rodinná dohoda

Používání digitálních technologií v domácnosti s dětmi je dobré ošetřit smlouvou – dohodou. Je klíčové, aby se na tvorbě konkrétní smlouvy podílely i děti, protože to vede k jejímu snadnějšímu naplňování. Není-li smlouva skutečnou dohodou, bude neustále porušována. Dítě musí cítit, že se na společné dohodě podílelo rovnocenným způsobem. To je potřeba děti naučit. S rodinnými dohodami je dobré začít kolem sedmého roku věku. Čím je dítě starší, tím více podnětů vychází od něj. Uzavřít podobnou smlouvu s dítětem v pubertě (pokud na to není zvyklé) je prakticky nemožné. U předškolních dětí je čas na obrazovce zcela v moci rodičů.

Jakmile má dítě své vlastní zařízení (tablet, mobil), je na čase začít se záváděním dohody.

Smyslem digitální smlouvy není striktní dodržování digitálních pravidel. To je jen jeden z cílů. Je důležitý, protože děti je dobré naučit, že používání technologií má mít nějaké omezení, ohraničení. Jinak se jim v budoucnosti snadno může stát, že je všudypřítomné technologie pohltí. Ale stejně podstatným, ne-li důležitějším, smyslem dohody je budování vzájemného důvěryhodného vztahu. A ještě zásadnější je začít vaše děti učit odpovědnosti a dát jim do ruky nástroje, které jim umožní tvarovat svět kolem sebe. Více se můžete dovědět na některé z besed určených pro rodiče.

Když se na pravidlech používání digitálních technologií a internetu domluvíte, smlouvu vytiskněte, podepište, zarámujte a vyvěste na dobře viditelném místě. Pokud možno tam, kde se v domácnosti tráví čas ve společnosti stále chytřejších obrazovek. Zejména u menších dětí je dobré, aby používání technologií mělo v domácnosti své místo, někde, kde máte obrazovku na dohled i vy.

Ve smlouvě lze rozvést časový rozpis využívání technologií. Například vymezit sudé a liché týdny, z nichž jeden je zcela offline. Pokud se nestřídají týdny, ale pouze dny, dítě offline dny stráví otravováním se. V rámci týdne je možné, že se dítě zamiluje do činnosti nesouvisející s žádnou obrazovkou. Ideální je, pokud má offline týden sladěný s offline týdny kamarádů. Pokud tomu tak není, je možné, že bude trávit čas u nich doma a zkuste hádat, na co si budou hrát.

Co se týče povolené denní doby, v některých rodinách stačí dětem půl hodiny na obrazovce týdně, v jiných nestačí dvě hodiny denně. Je to zcela individuální a schválně zde neuvedu žádné číslo. Musíte se na něm s dětmi domluvit tak, aby všichni byli spokojeni. Domlouvání času započněte pod dobou, kterou jste ochotni přijmout. Neříkejte hned hodinu, když jste ochotni nechat dítěti denně hodinu s technologiemi. Začněte na půl hodině, dítě začne na třech. Až se dohodnete, naučí se, že u vás lze získat půl hodiny. Vaše vzájemná důvěra naroste.

Smlouva bude porušována. Je dobré s tím počítat, ale zároveň je důležité trvat na její platnosti. Dítě se teprve musí naučit, co to vlastně znamená, že podepsalo smlouvu. Nikdy dříve se s niším takovým nejspíš nesetkalo. Počítejte, že smlouva bude neustále procházet novelizacemi, ale je užitečné, pokud je v ní zahrnuto pravidlo, že po každé změně následuje jisté období (měsíc či dva), kdy není možné ji opět změnit. Kdyby se smlouva měnila příliš často, nefungovala by. Zejména v prvních měsících fungování smlouvy není záhodno povolovat odchylky od dohodnutých pravidel.

Postihy a důslednky neplnění dohody by měly být ve smlouvě rovnou uvedeny, nebudete je muset neustále vymýšlet. Menším dětem lze v případě neplnění smlouvy mobil zabavit, v pubertě to nedoporučujeme – ničí to veškerou důvěru, kterou k vám dítě má.

Používání technologií není dobré vyvažovat požadavkem na četbu knih nebo učení se. Pokud se má dítě povinně půl hodiny učit, aby si mohlo půl hodiny hrát, z učení se stane pouze nepříjemná povinnost (žádné skutečné učení při tom ani neprobíhá, dítě se nic nenaučí a jen se těší, až uplne čas – o povinné četbě platí totéž). Navíc tím vzrůstá hodnota technologií – jsou zaslouženou odměnou.

Důležitou součástí dohody je, aby dohodnutá pravidla dodržovali také rodiče a ne pouze děti. Dohoda pak lépe funguje, neboť je vnímána jako oboustranná. Smlouva by měla obsahovat nějaký bod (či více bodů), v nichž se na oplátku zavazuje něco plnit rodič. Mnoho dětí si stěžuje na závislost rodičů na technologiích. Ale požadavky dětí se nemusí týkat jen technologií, mohou chtít třeba zmrzlinu, anebo abyste s nimi více jezdili na koni.

Příklady rodinných dohod

Sestavte si vlastní dohodu. Body ve všech následujících smlouvách považujte za orientační, inspirativní. Ať není moc dlouhá a vystihuje situaci u vás doma a potřeby vás i vašich dětí.

Příklad rodinné mediální smlouvy z knihy Yaldy T. Uhls Mediální mámy a digitální tátové:

Budu v bezpečí

1. Nebudu poskytovat žádné soukromé informace, jako je mé celé jméno, datum narození, adresa nebo telefonní číslo bez svolení své rodiny.

2. Utajím svá přístupová hesla a budu je sdílet jen se svou rodinou.

3. Řeknu důvěryhodnému dospělému, kdykoli mi bude kvůli někomu na Internetu nepříjemně, smutno nebo nebudu mít pocit bezpečí. Budu si pamatovat, že moje bezpečí je pro mou rodinu důležitější než cokoli jiného.

Nejdřív myslet

1. V komunikaci na Internetu nebo po telefonu budu laskavý. Nebudu si z ostatních utahovat, ztrapňovat je nebo šikanovat.

2. Vím, že Internet je veřejný, a tak budu při jeho používání respektovat sebe i ostatní.

3. Nebudu předstírat, že jsem vytvořil něco, co není moje práce.

Budu vyrovnaný

1. Vím, že ne všechno, co čtu, slyším nebo vidím na Internetu, je pravda.

2. Budu respektovat rozhodnutí své rodiny ohledně toho, co smím sledovat, hrát nebo poslouchat a kdy.

3. Budu si dál užívat další aktivity a lidi ve svém životě.

Na oplátku moje rodina souhlasí s tím, že…

1. … média jsou důležitou součástí mého života, i když vždycky nechápou proč.

2. … se mnou budou mluvit o tom, co je trápí a proč, než mi něco zakážou.

3. … se mnou budou mluvit o mých zájmech a pomůžou mi najít to, co je vhodné a zábavné.

…………………………………………………………………………………….

podepsáno mnou

…………………………………………………………………………………….

podepsáno rodiči

Další příklady a nápady

http://www.janellburleyhofmann.com/postjournal/gregorys-iphone-contract/#.W-XV5eKNzIU

https://www.verywellfamily.com/a-sample-cell-phone-contract-for-parents-and-tweens-3288540

http://www.familiesmanagingmedia.com/7-reasons-why-your-teen-smartphone-contract-will-not-work/

,,Pokud většinu toho, co chtějí děti dělat, dělat mohou – byť s určitým omezením, celkem bez problémů přijímají i to, že jsou věci, které (zatím) nesmějí dělat vůbec. Naopak tam, kde se mnoho věcí nesmí, děti bojují za každou maličkost.” (Respektovat a být respektován)

  • Nikdy nesděluj adresu svého bydliště, telefonní číslo domů nebo adresu školy, kam chodíš, jména a adresy rodičů a rodinných příslušníků i jejich telefonní čísla do práce někomu, s kým jsi se seznámil/a prostřednictvím internetu, jestliže ti to rodiče přímo nedovolí.  (Upgrade 2017: Ve svém mobilním telefonu či tabletu si vypni všechny funkce geolokace – mnoho programů zaznamenává tvou polohu a jsi-li on-line, ostatní mohou vidět, kde přesně se nacházíš. Což vůbec není potřeba.)
  • Pokud se neporadíš s rodiči, neposílej nikomu po internetu svou fotografii, číslo kreditní karty nebo podrobnosti o bankovním účtu a vůbec žádné osobní údaje.
  • Nikdy nikomu, ani nejlepšímu příteli, neprozraď heslo nebo přihlašovací jméno své internetové stránky nebo počítače.
  • Nikdy si bez svolení rodičů nedomlouvej osobní schůzku s někým, s kým jsi se seznámil/a prostřednictvím internetu. Doma musí bezpodmíněčně vědět, kam jdeš a proč. I když ti rodiče dovolí se s takovým člověkem sejít, nechoď na schůzku sám/sama a sejděte se na bezpečném veřejném místě.
  • Nikdy nepokračuj v chatování, když se ti bude zdát, že se tam probírají věci, které tě budou přivádět do rozpaků nebo tě vyděsí. Vždy o takovém zážitku řekni rodičům (nebo lidem, kteří se o tebe starají).
  • Nikdy neodpovídej na zlé, urážlivé, nevkusné nebo hrubé zprávy. Není tvoje vina, že jsi tyto zprávy dostal/a. Zpráva vždy vypovídá o tom, kdo ji posílá a ne o tom, kdo ji přijímá. Když se ti to stane, oznam to rodičům.
  • Nikdy neotvírej soubory přiložené k elektronickým zprávám, pokud přijdou od lidí nebo z míst, které neznáš. Mohou obsahovat viry nebo jiné programy, které by mohly zničit důležité informace a významně poškodit software počítače.
  • Vždy řekni rodičům o všech případech nepříjemných, vulgárních výrazů na internetu, totéž platí pro obrázky s vulgární tematikou.
  • Vždy buď sám/sama sebou a nezkoušej si hrát na někoho, kým nejsi (na staršího, na osobu jiného pohlaví apod.).
  • Domluv se s rodiči na pravidlech používání internetu a poctivě je dodržuj. Především se domluv, kdy můžeš internet používat a jak dlouho.
  • Když ti na internetu někdo bude nabízet něco, co zní tak lákavě, že se to nepodobá pravdě, nevěř mu – není to pravda.
  • Každý problém řeš včas.
  • Co na internetu zveřejníš, již neodstraníš.
  • „Poučuj“ rodiče o virtuálním světě a nech se poučit.

Jak nastavit pravidla, na co si při rozhovorech s dětmi dát pozor…

  • Nechte se dítětem poučit o službách, které používá, a ujistěte se o jejich obsahu. Tím zlepšíte svou znalost internetu.
  • Nikdy svému dítěti nedovolte setkání o samotě s někým, s kým se seznámilo na internetu, bez vaší přítomnosti. Pokud k setkání svolíte, své dítě doprovoďte.
  • Zajímejte se o internetové kamarády svých dětí stejně, jako se zajímáte o jejich kamarády ve škole.
  • Základem při komunikaci rodiče s dítětem je otevřenost. Při nepříjemných zkušenostech dítěte s děsivým obsahem nebo nepříjemným člověkem není řešením trestat dítě nebo mu dokonce bránit používat internet, ale poradit mu, jak se v budoucnu nepříjemným zkušenostem vyhnout. Jak se rodič při podobné situaci zachová, určuje, zda se mu dítě svěří i v budoucnu.
  • Na místo se nevhodným obsahem se dítě může dostat zcela náhodou. Pro tyto případy neexistuje stoprocentní ochrana a vyplatí se spíše vychovávat dítě tak, aby si podobné skutečnosti interpretovalo způsobem odpovídajícím jeho věku, protože s dítětem nemůžete trávit všechen volný čas.
  • Riziko vstupu na stránku s nevhodným obsahem lze snížit jednak prostřednictvím možností zabudovaných přímo do internetového prohlížeče, jednak prostřednictvím speciálních programů obsahujících nepřetržitě aktualizovaný seznam stránek pro děti nevhodných. Tyto programy bývají k dispozici zdarma.
  • Dávejte si pozor na soubory, které dítě z internetu stahuje a ukládá je na disk.
  • Sledujte, kolik času dítě u počítače stráví. Nepohybuje se ve světě virtuálních her častěji než na hřišti? Nepohybuje se víc na chatu a nekomunikuje s anonymními osobami častěji než se svými kamarády? Nedovolte, aby virtuální realita dítě příliš pohltila…

Z výborného textu Mgr. Zuzany Karáskové Ulbertové, Rodič, vychovatel a dítě na Internetu, který vyšel ve sborníku Děti a online rizika, vydaném Sdružením Linky bezpečí, v roce 2012.

Od roku 2012 se situace poměrně změnila. Všechny uvedené body bezezbytku platí, ale chytré telefony a sociální sítě, které v roce 2012 ještě nebyly tak rozšířené, přidávají další rozměr případným nepříjemnostem. Digiděti není možné uhlídat. Jejich touha poznat společenskou realitu je přirozená a nezastavitelná. A naše společenská realita je stále více a více realitou virtuální. Probíhá digitalizace společnosti a dnešní děti do ní přirozeně vrůstají. Lépe a efektivněji funguje poučené používání počítače a internetu s konkrétními domluvenými pravidly než striktní, neuvážený či zbrklý zákaz všech online činností. Zákazy, navíc bez vysvětlení, poučení a osvěty, opravdu nic neřeší. Pravidla by měla být vytvářena společně všemi, kterých se budou týkat.

Základem úspěchu je důvěra. Není možné dítě “ochránit” před internetem a není to ani nutné. Mějte důvěru, že vaše dítě si poradí s tím, co v kyberprostoru potká. Mějte důvěru, že za vámi přijde a svěří se, když narazí na něco problematického. A mějte také důvěru ve vás samotné, že ať se v životě vašeho dítěte objeví cokoli, dokážete si s tím poradit. Mediální krajina je mnohem rozlehlejší než váš byt, nemůžete ji mít pod kontrolou. Ale můžete mít pod kontrolou sebe a své reakce. A můžete mít pod kontrolou svou důvěru v životaschopnost vlastních dětí…

Mějme důvěru, že naše děti jsou v pořádku, že jsme dobrými rodiči, protože děláme, co umíme, že svět je bezpečné místo k životu a že naše rodičovská pozornost a láska jsou mocnější než jakákoli událost v kyberprostoru. Kdo si se svými dětmi hodně povídá a láskyplně se zajímá o jejich vnitřní světy, ten tráví své rodičovské povinnosti klidněji.