Rodinná dohoda o využívání a domácím úklidu technologií

,,Pokud většinu toho, co chtějí děti dělat, dělat mohou – byť s určitým omezením, celkem bez problémů přijímají i to, že jsou věci, které (zatím) nesmějí dělat vůbec. Naopak tam, kde se mnoho věcí nesmí, děti bojují za každou maličkost.” (Respektovat a být respektován)

Používání digitálních technologií v domácnosti s dětmi je dobré ošetřit vzájemnou dohodou.

Je klíčové, aby se na tvorbě konkrétní smlouvy podílely i děti, vede to k jejímu snadnějšímu naplňování. Není-li smlouva skutečnou dohodou dvou stran, bude neustále porušována.

Rodiče mají nad dětmi přirozenou moc, je potřeba naučit se z ní slevovat ve jménu sdílení moci s dětmi. Cílem dohody je předat dětem moc nad technologiemi a skrz to nad vlastním životem.

Uzavírání dohod o úklidu technologií je proces, který nikdy není zcela dokončený. Je dobré s ním začít kolem sedmého roku věku, anebo když dítě dostane svůj vlastní telefon/počítač/tablet.

Čím je dítě starší, tím více podnětů k obsahu dohody vychází od něj. Uzavřít podobnou smlouvu s dítětem v pubertě (pokud na to není zvyklé) je prakticky nemožné. U předškolních dětí je čas na obrazovce zcela v moci rodičů.

Zde další videa k videokurzu na Kurzy pro radost

Poznámky k množství času stráveného s obrazovkou

90 minutová pohádka je pro mysl dětí mnohem klidnější než 30 minut s rychlými videi (shorts, tiktok, reels apod.). Nezáleží jen na čase, ale také na obsahu nebo na činnosti, kterou děti s technologiemi realizují. Je užitečné naslouchat dětem a pozorovat je, abyste zjistili, jak rozmanitá digitální prostředí prožívá a co při kontaktu s nimi cítí.

Pro mnoho rodin se pevná pravidla nehodí. Někdy fungují a dávají smysl, když v tom děti plavou skutečně příliš, anebo když obrazovky v rodině generují příliš konfliktů. Jindy se ukáže, že nefungují, protože rodiče vlastně nemají pravidla rádi a jen se do něčeho nutí. Na papíře to často vypadá jednoduše, ale život se ukáže složitější a pestřejší a prostě to nejde.

Může pomoci, když se nenastavuje čas s obrazovkou na každý den, ale na celý týden. Děti mají pak větší svobodu a vyšší míru sebeřízení, což se může dětem zamlouvat a dodržování časových limitů je pro ně pak snazší.

Také se díky tomu méně stává, že děti by šly klidně dělat něco jiného, ale ještě jim zbývá nějaký čas u telefonu, a tak u toho sedí o 20 minut déle, než by chtěly, jen proto, aby nepřišly o obrazovku, když už ji mají povolenou. Mají-li týdenní rozpočet, ví, že se 20 minut překládá na zítra. Mají-li čas navíc na konci týdne, připíše se na časový účet (viz. ukázky dohod níže).

Příklady rodinných dohod pro inspiraci:

Množství času, jež je dobré trávit s technologiemi, musíte objevit sami. Někde stačí dětem půl hodiny na obrazovce týdně, v jiných nestačí dvě hodiny denně. Je to zcela individuální a neexistují žádná obecně daná čísla. Je dobré, když veškeré hodnoty určí děti samy v rámci vyjednávají, kde se předpokládá, že rodiče začínají spíše dole a děti nahoře. Uvedené hodnoty jsou spíše pro mladší děti ve věku cca. 7 – 10 let. Znění všech bodů může být i zcela jiné.

  1. Máma a táta znají všechna vaše přístupová hesla a kdykoli se mohou podívat do tvého telefonu, ale musí o tom předem říct.
  2. Chceš-li si stáhnout novou aplikaci nebo nainstalovat novou hru, vždy se s nimi poradíš.
  3. Děje-li se cokoli divného, zneklidňujícího či nepříjemného, klidně jim to ukážeš a probereš to s nimi. Všichni vědí a souhlasí s tím, že k chybám a omylům může na síti dojít. Tresty za chybné chování v kyberprostoru jsou v naší rodině tedy nemyslitelné. Raději se spolu bavíme a neradi trestáme a jsme trestáni. Vina je pocit, který lze vždy zažehnat.
  4. S kyberprostorem (telefonem, tabletem či počítačem) si můžete hrát dohromady 9 hodin týdně. O víkendu smíte čerpat minuty či max. 1,5h z účtu, máte-li k dispozici čas navíc.
  5. Hraní s telefonem není možné během ranního vstávání, u jídla a po 20. hodině. Nesmí se hrát na záchodě, v koupelně a v posteli. Při porušení se odečítá 30 minut z účtu.
  6. Není-li týdenní rozpočet času vyčerpán, přebytečné minuty se ukládají na účet. Týdenní spotřeba času se kontroluje vždy v neděli, denní množství si určuješ ty sám.
  7. Při přesáhnutí časového limitu se z účtu odečítá dvojnásobek přetaženého času. Tedy: přetáhnete-li čas s obrazovkou o půl hodiny, odečítá se hodina. Klesne-li účet pod -5 hodin, znamená to týden bez hraní (včetně koukání, jak si hraje ten druhý).
  8. Táta slibuje, že nebude po příchodu z práce na svém telefonu, ale bude si s námi hrát. Bude-li potřebovat pracovat, musí nám to vysvětlit a zeptat se nás. Můžeme to nedovolit.
  9. Máma slibuje, že nebude pomlouvat naše hry a říkat, že telefon je blbost, když ho sama používá.
  10. Rodiče se stejně jako děti zavazují respektovat dohodu.

Tři měsíce (půl roku) po uzavření dohody nejsou povoleny žádné výjimky ani odchylky od dohodnutých bodů. Kdykoli poté může být dohoda změněna. Svolat radu digitálního úklidu může jakýkoliv člen rodiny a každý může navrhnout nové body, úpravu či vyřazení nefunkčních pravidel.

Datum a podpisy.

Další tip: Lze vymezit sudé a liché týdny, z nichž jeden je zcela off-line. Pokud se nestřídají týdny, ale pouze dny, dítě tráví off-line dny otravováním se. V rámci týdne vydrží otravovat se jen den či dva, a pak se stává, že objeví zájem o činnosti nesouvisející s obrazovkou.
Ideální je, pokud je off-line týden sladěný s off-line týdny kamarádů. Pokud tomu tak není, bude trávit čas u nich doma a zkuste hádat, nač si budou hrát.

Poznámka: Týdenní množství času je lepší než denní množství, protože dává dětem větší svobodu v rozhodování a lépe je učí vědomě zacházet s časem a se svými potřebami.

  1. Máma a táta znají všechna má přístupová hesla a kdykoli se mohou podívat do mého telefonu, ale musí mi o tom předem říct. Rodiče znají i všechny mé nicky.
  2. Chci-li si stáhnout novou aplikaci nebo nainstalovat novou hru, vždy se s nimi poradím.
  3. Děje-li se cokoli divného, zneklidňujícího či nepříjemného, klidně jim to ukážu a proberu to s nimi. Všichni vědí, že chyby, přešlapy a zlé kliky se na síti dějí, a tak se nemusím bát trestu za chybné chování v kyberprostoru. Všechno lze vyřešit vzájemnou komunikací. Vím, že vina je pocit, který mohu cítit, ale není důvod nechat se jím zavalit. To platí i o všech dalších emocích.
  4. S kyberprostorem (telefonem, tabletem či počítačem) si mohu hrát maximálně 80 minut denně. Rodiče smí prokrastinovat až 60 minut denně. Práce do práce ani do školy se nepočítá. Za dodržení hravého času zodpovídá každý sám. Rodiče mohou kontrolovat mě
    a já smím kontrolovat je. Když bude máma odmlouvat, mám ji připomenout naši dohodu.
  5. Hraní s telefonem není možné během ranního vstávání, u jídla a po 20. hodině. Nesmí se hrát na záchodě, v koupelně a v posteli. Telefon do ložnice nepatří. Spát s telefonem u hlavy je přísně zakázáno. Nalezení telefonu v posteli znamená tři dny bez telefonu.
  6. Ve 20:00 jsou všechny telefony až do rána uloženy na nabíjecím místě.
  7. Slibujeme si, že vyzkoušíme, jestli se nebude televizi líbit víc ve sklepě než v obýváku. Alespoň měsíc zkusíme žít bez ní. V pátek nebo v sobotu se budeme dívat na film, který jednou vybíráš ty, pak táta, pak máma, a pak zase ty. Máma má právo veta, ale jen
    dvakrát za sebou. Třetí návrh musí akceptovat.
  8. Když pojedu v autě já, nebudeme používat navigaci, protože mě štve, jak furt mluví.
  9. Máma slibuje, že nebude dávat na Facebook mé fotky bez mého svolení.
  10. Na internetu se budu chovat slušně, nebudu nikomu nadávat a nikdy nikomu nesdělím naši adresu, kam chodím do školy, kolik je mi let, jak ve skutečnosti vypadám a mé telefonní číslo. Nebudu sdílet své přihlašovací údaje, ani posílat mé fotky či videa.
  11. Po porušení jakéhokoli pravidla (kromě bodu 5) následuje den bez telefonu.

Všichni slibujeme respektovat dohodu. Tři měsíce po uzavření dohody nejsou povoleny žádné odchylky od dohodnutých bodů. Kdykoli poté může být dohoda změněna. Svolat domácí technologickou radu může jakýkoliv člen rodiny a každý může navrhnout nové body, úpravu či vyřazení nefunkčních pravidel.


Datum a podpisy

Další tip: Používání technologií není dobré vyvažovat požadavkem na četbu knih nebo učení se. Pokud se má dítě povinně půl hodiny učit, aby si mohlo půl hodiny hrát, z učení se stane pouze nepříjemná a protrpěná povinnost a stejně se nic nenaučí. Totéž platí o četbě. Ta je buď dobrovolná a svobodomyslná nebo nedává smysl. Navíc podobnými podmínkami vzrůstá hodnota technologií, jež jsou rázem zaslouženou odměnou.

Oficiálně jsou sociální sítě od 15 let, ale děti to příliš nezajímá a vstupují na ně daleko dříve. Dovolte jim to, jinak si je založí tajně a vy se pak nedozvíte, pokud se na nich přihodí něco komplikovaného. Na začátku jim asistujte, prozkoumejte nastavení dané sítě a pokud vás něco obzvláště trápí, zapracujte to do rodinné dohody. Upozorněte je na
všechna možná úskalí a slibte jim, že ať se stane cokoli nepatřičného, vždy budete na jejich straně. (Pokud to nebudou oni, kdo mučí spolužáka nevtipnými online šprýmy.) Zároveň se nebojte postavit do role učně, který chce od zkušenějšího vysvětlit, oč jde.