Digiděti

Kolem nás žijí rozmanité stroje.
Poslední dobou lezou až do dětí.
Co kdybychom je poklidili?
.

Jak mohou děti i dospělí používat technologie, aby byl život krásnější
a my se cítili spokojeně a smysluplně.

Co dětské oči vidí na obrazovkách a co dospělí nacházejí v dětských očích.

Jak se pohledy setkávají s obrazy
a jak se lidé hladívají pohledy.

Co vidí svět, když se na nás dívá?
Jak dnes myslíme a jak se máme?

Jak se dětem otevírají oči,
když na ně láskyplně shlížejí naše srdce.
A digitální kamery a chytré stroje…

Největší přednáška o digidětech – webinář

Šest hodin zklidňujících příběhů
o dětech s obrazovkami.

Jak s dětmi mluvit o sítích a hrách? Jak najít rovnováhu mezi digitalizací společnosti a vnitřním světem dětí?

Kdy koupit dětem telefon a jak je učit hlídat si čas s ním trávený? A mnoho dalších odpovědí na rodičovské otázky.
.

VAŠE DOMÁCÍ KINO

Děti život s internetem zvládnou,
když jej kolem nich dobře vypneme.
Ve čtyřech kapitolách se dovíte, jak na to.

“Přesunout pozornost ze strojů zpět na lidi a z inteligence zpět na lásku.”
(Kai-Fu Lee)

Kniha o všem, čím děti žijí, zatímco se digitalizují

Někdy se s dětskými pohledy setkáváme přímo. Očima pak proudí láska a poznání.
Jindy se na nás děti dívají skrz obrazovky.
.

Jak poklízet obrazovky v dětských očích, aby z nich nevyrostly počítače, ale lidé.

DO KNIHKUPECTVÍ

V knížce (či v místním bloku) naleznete vše, co potřebujete vědět o zasíťovaných pohledech dětí i dospělých.

„Pozornost je láska.“
(Jan Kršňák)

Živá setkání (besedy a semináře)

o nadšených dětech, láskyplných rodičích,
smysluplné společnosti a klidnějším světě

Děti, obrazovky a láska

Zklidňování obav rodičů z digitalizace dětských myslí a těl

Pro rodiče Besedy na podzim 2024

Život se sítí strojů

Povídání s dětmi o zákoutích života v kyberprostoru

Pro žáky a studenty

Digitalizace a škola

Co se děje a co by bylo dobré udělat, aby vzdělávání dávalo smysl

Pro učitele a rodiče

Hravý příběh člověka

Život smí být klidný, spokojený, pestrý, krásný, smysluplný a hravý

Pro dospělé – doposud nevypsáno

Digiděti a láska

Digiděti se učí vidět dospělýma očima a rodiče objevují dětské vidění.
Všichni se dnes sbližují s nelidskými pohledy strojů a sítí.

Učíme se s nimi žít v rovnováze.
Smiřujeme se s nimi. Zklidňujeme sebe i je.

Děti se s otevřeným srdcem rozhlížejí světem. Láskyplně sledujeme, jak se postupně rozkoukávají, proměňují a rostou.

S digidětmi je praktické sdílet důvěru.

Křik a zákazy, ani strach a kontrola nikam nevedou. Čím je jich víc, tím jsou děti méně připravené na vše, co mohou na síti potkat.
A postupně z nich vyprchá radost ze života.

Naopak čím více mají důvěry, tím více mají sebedůvěry. A pak si se vším samy poradí.

Důvěra je láska, co umí nevědět.

Děti si s telefony zahrávají s láskou k poznání. Malé děti se s láskou dívají na všechno. Pak se v nich někam ztratí.

Digitalizace společnosti není úplně v pohodě a někdy to cítí každý z nás. Měli bychom tu poklidit. Dříve než děti vyrostou.

Život je krátký film, počítačová hra, sociální síť, pár příběhů vyprávěných na dobrou noc, dobro družství. A cesta srdce za tajemstvím.

Nový příběh

Je načase začít tvořit krásnější svět.
Pro děti i pro sebe. Děti vždy mají čas.

A tak si celé dny spokojeně hrají. Vážně, doopravdy.
Hrají si na život, na dospělé, na cokoli je napadne.
Hrají si klidně i na počítači. Anebo jen sedí a z videí nasávají svět.

Co znamená být člověkem?

I dospělí si rádi hrají. Na stvoření nového světa. Aby si jejich děti měly kde hrát. Aby byly spokojené, odvážné a zvídavé. A tak jsou i dospělí odvážní a zvídaví.

Je-li jeden digidítětem, je-li jedna dospělou, jsou-li neoddělitelní od Země i Nebe.

Jde o hru natolik vážnou, že má moc dát smysl celému jednomu životu. Je to hra na nové tvary lidství a na životodárný svět.

Krásnější svět je možný a naše srdce to ví.

Nový příběh

Světové potíže, klima, mír, klid a úžas

Všichni víme, že to nedává smysl.
Běžet stále rychleji, abychom zůstali přesně tam, kde jsme.

Některé stroje fakt smíme navždy vypnout.
Aby se nám žilo snadněji.
Zní to nepředstavitelně.

Věříme ve stroje více než v život.
Raději se vytratíme, než bychom se zamysleli nad smysluplností pokroku.

Leda bychom o tom začali mluvit a domluvili se a začali ten náš nepořádek ztišovat.

„Bez lásky by byl svět bez života.“
Rúmí)

Dobrý večer pane Kršňáku,
chci vám moc poděkovat za dnešní přednášku v ZŠ Horáčkova, která mnou rezonovala na nějaké velmi hluboké úrovni. Nevím, co přesně jsem čekala, když jsem na ni šla, jen jsem měla neuchopitelný pocit ohrožení, že moje děti jednou odplují někam, kde to neznám. Moc děkuju, jak explicitně jste tyto mé strachy dovedl pojmenovat a tím mi dovolil sáhnout si na ně a zvědomit je.
Ještě ale mnohem víc děkuju za vaše poselství mezi řádky. Že šíříte význam lidského dialogu, napojenosti na své tělo, téma pouštění kontroly a v neposledním důsledku lásku (pokud vás to neurazí a nezní to pro vás moc bláznivě). Ještě teď doma si tu sedím nad mýma dvěma spícíma dětma a nechávám doznívat ten pocit, že to zvládneme.
Přeju vám hezký večer a radost z toho, co děláte.
Zuzana Poláková