Digitalizace vzdělávání
Aktualizujeme vzdělávání, pedagogy a rodiče na 21. století.
Pro učitele a rodičeKreativní myšlení
Projektové mediální učení pro 2. stupeň ZŠ a SŠ, domškoláky, unschoolery i dospělé.
Pro každého
Knihkupectví:
Poznáváme, v jakém světě žijeme my i naše děti.
Digiděti jsou odmalička přitahovány stroji, počítači a obrazovkami. Jsou jimi fascinovány, lesknou se jim oči, když se na ně dívají. Děti na stroje a stroje na děti.
Jak rozumět probíhající digitalizaci společnosti?
Jak žít v informačním oceánu a neztrácet při tom sám sebe?
Jak najít rovnováhu mezi strojem a člověkem?
Zdravé používání chytrých telefonů. Sociální sítě. Čas u obrazovek. Počítačové hry. Streaming a síťování se. Digitální identita, soukromí, bezpečí a virtuální veřejný prostor. Algoritmizace pocitů, myšlenek a pohybů. Pozornost a roztříštěnost. Svoboda a pravidla a kontrola a moc při výchově digidětí. Kreativita a odvaha a zvědavost a radost při jejich vzdělávání. Nebezpečí a výzvy kyberprostoru. Nejistota. Stres. Strach. Chytrý domov v chytrém městě s chytrou prací přímo z kuchyně. Digitální minimalismus. Digitální wellbeing. Empatie. Laskavost. Láska. Důvěra a sebedůvěra. Spokojenost. Smysl. Klid. Lidskost.
“Přesunout pozornost ze strojů zpět na lidi a z inteligence zpět na lásku.” (Kai-Fu Lee)
Co nám přináší téma dětí a technologií:
SCHOPNOST DŮVĚRY A RESPEKTU
Zajímáme-li se, co děti prožívají na síti, vstupujeme do jejich duše, nahlížíme jejich pohledy na svět, poznáváme jejich zájmy a sny. Ocitáme se v jejich nitrech. Nitra dětí rodiče nekontrolují. Důvěřují, že prorůstají svým vlastním životem a respektují je. Z důvěry rodičů pramení sebedůvěra dětí, jež je nezbytná pro zdravý a smysluplný pohyb informačním oceánem. Klidná a láskyplná atmosféra v domácnosti se pak dostavuje jakoby mimochodem…
NOVÉ POHLEDY A SEBEPOZNÁNÍ
Když se ptáme, jak počítače a obrazovky působí na děti, začínáme si všímat, jak život se stroji ovlivňuje nás. Nejsme příliš zvyklí brát ohledy na to, jak technologie, média či sítě proměňují naše vnímání, myšlení nebo cítění. Považujeme se za dospělé, kteří mají vše pod kontrolou a dobře ví, jak to chodí. Jenže digitalizace společnosti je proces proměňující každý aspekt našich životů a my se v jejím objetí cítíme stále více nesví…
UVĚDOMĚNÍ SI, CO DENNĚ DĚLÁME
Vést digiděti k zamyšlení se, jak používají technologie, vytváří příležitost naučit se je vědomě a smysluplně používat též. Když učíme děti, jak odejít od obrazovky, poznáváme, kudy lze vystoupit ze soukolí stroje, v němž žijeme. Každý z nás má moc zpomalit, rozhlédnout se kolem sebe i po svém nitru a najít způsob, jak se právě on či ona může podílet na tvorbě krásnějšího a životodárnějšího světa…
POCHOPENÍ, JAK RŮST V NERŮSTU
Děti rostou, i když si hrají, i když jen sedí a dívají se na videa, i když nic nedělají a jen si povídají mezi sebou. Můžeme se od nich lecčemu přiučit. Třeba jak mít čas. Žijeme v uspěchaném stroji, co nepřestává běžet rychleji a bůhvíkam, neboť potřebuje růst. Občas to nedává smysl, ale cítíme, že si asi stejně brzy prožijeme celospolečenský nerůst. Děti kolem nás porostou dál a my porosteme s nimi…
Napsali o digitalizaci společnosti
Další knižní příběhy naleznete na stránce s doporučenou literaturou
Pokud bychom začali užívat helmu na zvýšení soustředění v různých situacích, mohli bychom o schopnost vyrovnávat se s pochybami a rozporu-plnými podněty přijít, stejně jako jsme už z větší části ztratili čich, schopnost snění a umění věnovat něčemu plnou pozornost…
Yuval Noah Harari
Homo deus
Splétáme technologický superorganismus, globální mozek sestávající z propojených lidí, hybrid člověka a stroje. Jeho smysly jsou kamery, mikrofony, klávesnice a GPS moduly chytrých telefonů, jeho myšlenky jsou kolektivním výstupem miliard lidských mozků…
Tim O´Reilly
WTF? Co přinese budoucnost a jak ji přežít
Obyvatelé digitální sítě se neshromažďují. Nedostává se jim niternosti shromáždění, která by dala vzniknout nějakému my. Představují zvláštní druh nakupení bez shromáždění, množství bez niternosti, bez ducha či duše. Jsou to izolovaní, osamělí hikikomori…
Byung-Chul Han
Vyhořelá společnost
Dobrý večer pane Kršňáku,
chci vám moc poděkovat za dnešní přednášku v ZŠ Horáčkova, která mnou rezonovala na nějaké velmi hluboké úrovni. Nevím, co přesně jsem čekala, když jsem na ni šla, jen jsem měla neuchopitelný pocit ohrožení, že moje děti jednou odplují někam, kde to neznám. Moc děkuju, jak explicitně jste tyto mé strachy dovedl pojmenovat a tím mi dovolil sáhnout si na ně a zvědomit je.
Ještě ale mnohem víc děkuju za vaše poselství mezi řádky. Že šíříte význam lidského dialogu, napojenosti na své tělo, téma pouštění kontroly a v neposledním důsledku lásku (pokud vás to neurazí a nezní to pro vás moc bláznivě). Ještě teď doma si tu sedím nad mýma dvěma spícíma dětma a nechávám doznívat ten pocit, že to zvládneme.
Přeju vám hezký večer a radost z toho, co děláte.
Zuzana Poláková
Poštovní schránka
Máte-li zájem o osobní setkání, online webinář, návštěvu vaší školy, firmy či centra, anebo zkrátka cítíte chuť napsat, rád si Vaši zprávu přečtu.
Barevné sítě poznání
Atlas informačního oceánu – work in progress. Hledání způsobu, jak smysluplně a tvořivě využít nekonečné možnosti informačního oceánu k poznávání světa a člověka. Barevné sítě lze též chápat jako inovativní přístup ke školním vzdělávacím obsahům, praktický kurz mediálně-digitálně-informační gramotnosti či jako náplň projektové výuky. Jejich smyslem je objevování pochodů zasíťovaného myšlení a nalézání poznání, které by člověku umožnilo žít v rovnováze nejen s planetární sítí strojů, ale především se Zemí, všehomírem a sebou samou. Jeden moudrý muž řekl, že “jenom mýtus dokáže odpovědět” na všechny příběhy, jež se dnes rozvíjejí napříč nejsložitějším ze všech světů i uvnitř našich srdcí, a tak je čas dát dohromady pohledy a obrazy, z jejichž sítí může jeden či několik takových nových mýtů povstat…
Vstup do atlasu