Jak poklízet technologie
Rozmanitých technologií je kolem nás jaksi přespříliš.
Poslední dobou lezou i do našich dětí a do nás.
Měli bychom s tím něco dělat.
Přemýšlet o vztazích dětí a obrazovek může být příhodným hřištěm ke zkoušení, jak by se dala poklidit společnost závislá na obrazovkách. Zklidněme svá těla, oči, mysli, duše i krajiny.
Je načase stvořit klidnější svět. Pro děti i pro sebe.
Jistě k tomu využijeme i technologie. Zdaleka ne všechny. Zde potkáte příběhy, jež vám pomáhají rozhodnout se, které to budou.
Jak mohou děti i dospělí používat technologie, aby byl život krásnější a láskyplnější a lidé se cítili smysluplněji a spokojeněji.
Váš pohled právě zvědavě osahává říši obrazů
Co dětské oči vidí na obrazovkách a co rodiče pozorují v dětských očích.
Jak se pohledy setkávají s obrazy
a jak se lidé hladívají pohledy.
Co vidí svět, když se na nás dívá
a jak se dětem otevírají oči,
když na ně láskyplně shlížejí naše srdce.
A digitální kamery a chytré programy.
Největší přednáška o digidětech – webinář
Možná se v počítačových hrách a sociálních sítích nevyznáme tak jako digiděti, ale stále jim můžeme předat schopnosti, jež jim umožní žít smysluplný, klidný a radostný život.
Povídání o digitálních světech k tomu může být dobrou příležitostí.
Šest hodin zklidňujících příběhů
o dětech s obrazovkami.
Jak s dětmi mluvit o sítích a pochopit, co s obrazovkami prožívají?
Jak najít rovnováhu mezi digitalizací života a vnitřním světem dětí?
Co dnes znamená stávat se dospělým?
Kdy koupit dětem telefon a jak je učit hlídat si čas s ním trávený?
A hejno odpovědí na všechny další rodičovské otázky.
Děti život s internetem zvládnou,
pokud jej zvládneme my.
Ve čtyřech kapitolách se dovíte, jak na to.
“Přesunout pozornost ze strojů zpět na lidi a z inteligence zpět na lásku.” (Kai-Fu Lee)
DOMÁCÍ KINO – coming soonCo prožívají děti, zatímco se digitalizují
Děti se rozhlížejí světem. S otevřeným srdcem. Nasávají, osahávají, poznávají.
Díváme se na ně a pozorujeme, jak se cítí, jak se proměňují, rostou a odcházejí. Někdy se setkáme s jejich pohledy přímo. Pak mezi našima očima proudí láska a porozumění.
Pozornost je láska.
Někdy se děti na svět nebo na nás dívají skrz obrazovky.
Hladí je očima i konečky prstů, věnují jim svou pozornost, čas i představivovst.
Žijeme v časech, kdy se obrazovky, na něž se díváme, na nás dívají též. A upravují si nás k obrazu svému.
Na těchto stránkách (a také v knížce) o digidětech najdete vše, co potřebujete vědět o zasíťovaných pohledech, hlazení telefonů a lidech rozhlížejících se krajinou naráz skutečnou i neskutečnou.
Živá setkání o nadšených dětech, láskyplných rodičích, smysluplné společnosti a klidnějším světě
Děti, obrazovky a láska
Zklidňování obav rodičů z digitalizace dětských myslí a těl
Pro rodičeBesedy na podzim 2024Digitalizace a škola
Co se děje a co by bylo dobré udělat, aby vzdělávání dávalo smysl
Pro učitele a rodičeNový příběh
Děti vždy mají čas. Mají před sebou celý svůj příběh. Proto si klidně celé odpoledne hrají. Pomalu, rozverně a přesto vážně.
Hrají si na život, na dospělé, na cokoli je napadne.
Hrají si klidně na počítači, i když raději by si hráli na světě.
I počítače a telefony jsou nicméně na světě, ovšemže ano.
Čas s obrazovkami běží jinak. Zrychlení a zpomalení.
I dospělí si rádi hrají. Třeba na tvorbu nového světa. Aby si jejich děti měly kde hrát. Aby byly spokojené, odvážné a zvídavé. A tak jsou i dospělí odvážní a zvídaví. Neustále předělávají svět. I dnes.
Hrají si se smysly, aby byl život smysluplnější.
Zahrávají si s láskou, aby byl svět krásnější, pravdivější a dobřejší.
Budoucnost digidětí
Rádi bychom žili v pomalejších časech. Méně vyčerpaní, s jasnější myslí a snad dokonce i s radostným a otevřeným srdcem.
Kdyby kolem nehučelo tolik strojů, měli bychom lepší život.
Budoucnost nebude vypadat jako ze sci-fi.
Lidé nebudou obsluhováni stroji a řízeni umělými inteligencemi. Neponoříme se do virtuálních realit, neztratíme se v kyberprostoru. Prožíváme dobu vrcholu popularity technologií a obrazovky. Ale stroje se často rozbíjejí.
Neustálý technologický pokrok je jedinou představitelnou verzí buducnosti. V současnosti se však tento příbě zadrhává. Není dostatek materiálních a energetických zdrojů. A také sci-fi strojovitý svět většina lidí vůbec nechce a nepotřebuje.
Vylaďme naše přístroje tak, aby podporovaly život.
Láska
Děti se na obrazovky dívají s láskou k poznání.
Svět je bezpečné místo k životu.
Co kdyby naše závislost na technologiích, naše zalíbení v jejich moci, dovednostech a možnostech, dovedlo až k lásce?
Láska je starší než život než člověk než jakýkoli stroj.
Je to láska, kdo drží svět pohromadě.
K lásce namísto ke strachu. K důvěře namísto ke kontrole. Ke klidu namísto ke spěchu. Ke spokojenosti namísto k neustálému stresu a nekonečnému utíkání. Co kdyby nás digiděti dovedly ke smysluplnému životu? Aby dospělí a děti milovali, nepotřebují se učit nic nového.
Proto nový příběh pramení z lásky. Je to jednoduché a zdarma.
Kontrola je strachem, důvěra láskou
Věda srdce. Láskyplné poznávání života.
Filosofie vztahů, teorie spojení, nalézání smyslu života.
Spíš než akademická rozprava, spíš než školení kyberbezpečnosti, spíš než preventivní seminář, spíš než instantní řešení. Péče o život.
Věda, v níž je dovoleno nevědění. Jako v partnerství, kde je láska udržována, když s sebou milovaný nese tajemství.
Imaginace pramení v srdci.
Zvědavá, obrazotvorná, pestrá, překvapující, úžaslá a mocná je věda srdce.
Život nelze kontrolovat.
Není potřeba se proti němu bránit, strach ze světa není na místě. A přesto technologie často používáme, abychom se bránili před světem, abychom jej dostali pod svou kontrolu. Míváme ze světa strach, především jde-li o děti. Kdo miluje život, nepotřebuje jej mít pod kontrolou.
Považujeme se za dospělé, kteří mají vše pod kontrolou a dobře ví, jak to chodí. Jenže digitalizace společnosti je proces proměňující každý aspekt našich životů a my se v jejím objetí cítíme stále více nesví…
Důvěra vyvěrá z nevědění. A ze srdce.
Důvěra v děti a důvěra ve vlastní pocity…
Vidění: Nový příběh
Kultura vidění za horizont.
Být sám sebou. Ladit svůj úhel pohledu. Příběh individualismu, vyprávění o samotě digitalizujícího se člověka.
Propojení. Síť spojení.
Důvěra sdílená z očí do očí. Prohlížení.
Věda srdce pěstuje kolektivní vidění.
Zasíťovaní dětství ladí budoucí dospělost jinak.
Digiděti se učí vidět pohledem rodičů a rodiče objevují pohledy dětí. Člověk se setkává s nelidskými pohledy sítí.
Internet je rozbitý: tanec v dešti střepů
Žijeme na jedné planetě spolu s technologickou sítí. Je strojem, který má své potřeby. Funguje stále divněji a nesmyslněji. Protože jsme na tom stroji závislí, chováme se stejně.
Naše využívání technologií lze vyladit. Aby neničily život. Někdy technologie s člověkem souzní nejlépe, jsou-li vypnuté a tiché. Poklizené. Zklidněné. Obrazovek bude v našich životech méně.
Internet nikdy není dokončený. Žít s ním je jako žít s troubou, co každý den peče jinak. Jak k takovému stroji přivést děti? Měli by se jej naučit používat, to je zřejmé. Bylo by to snazší, kdyby ta trouba fungovala normálně… Avšak dnes je internet rozbitý.
Můžeme vymýšlet, jak jej spravit. Měli bychom to vymyslet dříve, než naše děti dospějí. Jinak se pořežou o nefunkčnosti.
Jak by vypadal spravený a hotový internet?
Nezávisle na budoucnosti – o níž nic nevíme – již dnes dokážeme technologie i sebe zklidnit, pokud si řekneme, že chceme a můžeme. Budoucnost se vždy tvoří dnes.
Svět je bezpečným místem k životu.
Naučme se žít s telefony a obrazovkami ve smysluplné rovnováze.
Zatím nám to nejde. Technologie nás zahlcují, využívají a rozhazují.
Hladíme kapesní obrazovky a život nám protéká mezi prsty..
Změna klimatu
Brzy budeme používat méně strojů a technologií. Abychom přežili. Abychom udrželi při životě, co se dá.
Všichni to víme, přestože o tom raději nepřemýšlíme. Vše se změní, což je na nás přílíš. Raději máme běh kvůli tomu, aby vše zůstalo stejné. Tak jak je. Tedy na cestě k vyhoření a vymření.
Radost a úžas
Hrají si mezi dětmi a společně rozehrávájí odvěké poznávání tajuplných světel i nekonečných hlubin.
Co znamená být člověkem?
Otevírají své oči, srdce i nitra a shledávají, že v každé krajině, v každé době i v každé osobě je dostatek znalostí, vůle a klidu k prožívání dobrodružství, co dávají životu smysl.
Děti (a psi) jsou ztělesněné radosti, zhmotnělé úžasy…
Dobrý večer pane Kršňáku,
chci vám moc poděkovat za dnešní přednášku v ZŠ Horáčkova, která mnou rezonovala na nějaké velmi hluboké úrovni. Nevím, co přesně jsem čekala, když jsem na ni šla, jen jsem měla neuchopitelný pocit ohrožení, že moje děti jednou odplují někam, kde to neznám. Moc děkuju, jak explicitně jste tyto mé strachy dovedl pojmenovat a tím mi dovolil sáhnout si na ně a zvědomit je.
Ještě ale mnohem víc děkuju za vaše poselství mezi řádky. Že šíříte význam lidského dialogu, napojenosti na své tělo, téma pouštění kontroly a v neposledním důsledku lásku (pokud vás to neurazí a nezní to pro vás moc bláznivě). Ještě teď doma si tu sedím nad mýma dvěma spícíma dětma a nechávám doznívat ten pocit, že to zvládneme.
Přeju vám hezký večer a radost z toho, co děláte.
Zuzana Poláková
Poštovní schránka
Máte-li zájem o osobní setkání, online webinář, návštěvu vaší školy, centra či firmy,
anebo pouze cítíte chuť napsat, rád si Vaši zprávu přečtu.
